|

ps2017-027-10-002-162.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2019-03-27 ps2017-027-10-002-162 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

162. Informace vlády o ochraně klimatu

Date2019-03-27
Meetingps2017/027
Agenda Itemps2017/027/162
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/027schuz/s027337.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   1 < Page 2 > 3
Konečně z pohledu mého původního vzdělání, tedy geologa, se to docela dobře dokladuje na jednom takovém lehce pochopitelném faktu, že jestliže příroda ukládala desítky milionů let ten uhlík procesem fotosyntézy do biomasy a lidstvo potom to, co příroda desítky milionů let ukládala, tak lidstvo za 250 let, možná o trochu víc, v zásadě zase zpátky do té atmosféry vrátilo. A jsou to stovky miliard tun CO2. (Ministr hovoří důrazně a hlasitě. Poslanci navzdory výzvám předsedajícího hlučně hovoří mezi sebou v lavicích.)To znamená, doufám, že je nás tady většina, kteří jsou přesvědčeni, že otázky změny klimatu a negativních dopadů - Místopředseda PSP Vojtěch FilipPane místopředsedo vlády, já vás přesto přeruším a požádám Sněmovnu opravdu o klid! Pokud diskutujete jiné věci, než je zpráva vlády o ochraně klimatu, tak prosím v předsálí! Pan ministr to sice může překřičet, ale stenografický záznam, pochybuji, že budou schopny stenografky zaznamenat, protože nebudou slyšet vaše vystoupení. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard BrabecJeště jednou vám děkuju. Já jsem tajně věřil, že dramatickým hlasem tady ještě tomu dodám další váhu, i když si troufám říct, že ta čísla jsou jasná a že na ně není ani potřeba ten dramatický hlas. Tahle debata vznikla nebo vzniká na první pohled, ale opravdu jenom na první pohled, na základě aktivity studentů, a já jsem za ni velmi rád. Protože je skvělé, že si mladí lidé uvědomují i svoji odpovědnost za tuhle planetu. Koneckonců budou to oni, kteří budou čelit dopadům klimatické změny, i když jim čelí a bude čelit i naše generace. Přesto bych rád korigoval drobnou nepřesnost, která se v této souvislosti objevila. Především jde o informaci, že do 12 let hrozí planetě ekologický kolaps. Toto ve zvláštní zprávě mezinárodního panelu pro změnu klimatu z loňského října určitě nenajdete. Zpráva říká, že pokud chceme dosáhnout cíle udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 1,5 stupně do konce století, je třeba dosáhnout toho, aby globální emise dosáhly svého maxima, emise skleníkových plynů, před rokem 2030 a klimatické neutrality neboli rovnováhy emisí a propadů okolo roku 2050. Jde však o cíle celosvětové, jejich dosažení nemáme zcela ve svých rukou za situace, kdy podíl Evropské unie na celosvětových emisích je zhruba 10 % a v dalších letech bude dále klesat. V této souvislosti je rovněž důležité doplnit, že závazky všech smluvních stran v rámci Pařížské dohody aktuálně odpovídají nárůstu průměrné teploty o více než 3 °C. K efektivnímu dosažení globálních cílů ochrany klimatu je klíčová široká mezinárodní spolupráce mezi jednotlivými státy včetně zapojení soukromých subjektů, municipalit a jednotlivců. S tímto účelem vznikla rámcová smlouva OSN o změně klimatu, která už roku 1992 jako první na mezinárodní úrovni stanovila cíl stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by umožnila předcházet nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému Země. Ani následné stanovení závazných redukčních cílů pro ekonomicky vyspělé státy v Kjótském protokolu celosvětovou produkci emisí skleníkových plynů významně neomezilo. V prosinci roku 2015 byla proto v Paříži přijata nová mezinárodní dohoda, která zahrnuje široký okruh států a počítá nově se závazky pro vyspělé i rozvojové země. Hlavním cílem této Pařížské dohody je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat tak o to, aby nárůst nepřekročil hranici 1,5 stupně. Ale jenom připomínám, že ten stávající nárůst už je zhruba 1 až 1,1 stupně, to znamená, do hranice 1,5 stupně už nám zbývají zhruba čtyři desetinky. Pařížská dohoda se kromě snižování emisí skleníkových plynů - to je tzv. mitigace - zaměřuje také na přizpůsobování se negativním dopadům změny klimatu. Tady mluvíme o tzv. adaptaci. Dále o financování klimatických opatření v rozvojových zemích, uplatňování moderních technologií a budování kapacit v rozvojových zemích. Dovolte mi ještě pár možná suchých čísel, ale významných. Řekněme si totiž něco o aktuální pozici emitentů. Evropská unie, jak už jsem říkal, má zhruba 9,8 % podílu na globálních emisích a v roce 2017 byla třetím největším producentem emisí za Čínou, která má 27 %, Spojenými státy se 16 %. Na čtvrtém místě následuje Indie s téměř 7 % globálních emisí, na pátém místě Rusko, které má téměř 5 %. Těchto pět největších znečišťovatelů odpovídá za téměř dvě třetiny všech globálních emisí CO2. Z Evropské unie je největším producentem CO2 Německo s podílem globálních emisí ve výši zhruba 2,2 %. A ještě vám řeknu několik docela aktuálních čísel, která jste si možná taky našli. Objevila se nedávno před několika dny v rámci nových statistik. Minulý rok se zvýšily emise CO2 ve Spojených státech meziročně o 3 %, v Číně o 2,5 %, v Indii o 4,5 %. A v Evropské unii klesly o 1,3 %. Celkově celosvětový meziroční nárůst emisí CO2 je 1,7 %. Jedná se celkem zhruba o 33 mld. tun ročně. To znamená, když se podíváme na příspěvek jednotlivých zemí a jednotlivých kontinentů, tak je zřejmé, že čím dál tím více vzrůstá podíl Asie, a to zcela dramaticky. A vlastně vykompenzovává v tom negativním slova smyslu úspory, ke kterým se dneska zavazuje Evropská unie. Já to neříkám proto, abych byl alibistický, že nemá smysl něco dělat. Já to jenom říkám proto, že jak všichni víme, emise CO2 nemají hranice na rozdíl od emisí znečištění typu SO2 nebo oxidu dusíku nebo prachových mikročástic. Velmi často se tak může stát, že ve chvíli, kdy se emise CO2 sníží v jedné části světa např. díky tomu, že tam dojde k nějakým zásadním změnám a omezováním, tak pokud se to nestane najednou ve všech částech světa a naopak ta druhá část světa emise o to alikvotně zvyšuje, nebo dokonce ještě víc, než by byla ta alikvóta, tak potom samozřejmě ten efekt se výrazně vytrácí. A teď z pozice České republiky. Česká republika jako členský stát Evropské unie je zapojena do společného evropského úsilí, do tzv. klimaticko-energetického balíčku, a přispívá k naplňování cílů snižování emisí skleníkových plynů, které jsou stanoveny do roku 2020 a 2030. Česká republika se spolu s ostatními členskými státy EU zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Mezi roky 1990 a 2017 Česká republika snížila své emise skleníkových plynů zhruba o 35 % a Evropská unie ve stejném období snížila své emise o 22 %. Podle aktuálních emisních projekcí Česká republika splní své závazky v rámci EU do roku 2020 i 2030. V roce 2017 byly emise CO2 na obyvatele v České republice - a tady se bavíme pouze o emisích CO2, ty ostatní skleníkové plyny pak mají o něco vyšší číslo - 9,8 tuny, čímž se řadíme světově zhruba na 20. místo. V případě České republiky jsou vysoké měrné emise zapřičiněny především velmi vysokým podílem průmyslu na hrubém domácím produktu. A mnozí z nás, myslím, že všichni, vědí, že Česká republika z hlediska podílu průmyslu na celkovém HDP je nejprůmyslovější zemí Evropy.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities