ps2017-020-09-004-010.ana Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-11-13 ps2017-020-09-004-010 [ParCzech.ana]
View options
Show : Audio - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
(18.20 hodin) Zákon o vyrovnání je platnou součástí právního řádu a musí být respektován . Jeho ústavnost byla potvrzena Ústavním soudem . Já si dovolím to stanovisko průběžněji komentovat . Zde jasně zaznívá to , co bylo opakovaně sděleno i v rámci rozpravy na půdě Poslanecké sněmovny , a sice že ústavnost zákona byla potvrzena Ústavním soudem a že zákon o vyrovnání je platnou součástí právního řádu . Místopředseda PSP Vojtěch Pikal Musím vás , pane poslanče , přerušit . Chtěl bych požádat kolegy , kteří vedou jednání , která se netýkají tohoto návrhu zákona , aby svá jednání přesunuli do kuloárů nebo do předsálí . Děkuji . Prosím , pokračujte . Poslanec Marek Výborný Děkuji vám , pane místopředsedo . Bod 2.2 Restituce . Stát nemá ústavní povinnost k restitucím majetku zabaveného v době komunistického režimu . Pokud však restituční zákony přijme , vzniknou majetkové nároky , které jednostranně stát nemůže rušit ani snižovat , protože vznikne majetkově legitimní očekávání oprávněných osob , které má ústavní ochranu . - Ještě jednou , hovoří se tady o ústavní ochraně legitimního očekávání oprávněných osob a je zjevné , že toto legitimní očekávání také s přijetím zákona o vyrovnání vzniklo . Další bod - smlouvy o vyrovnání . Smlouvy o vyrovnání mezi státem a církvemi jsou svou povahou soukromoprávní smlouvy analogické se smlouvami o narovnání vzájemných práv a povinností . Stát přistoupil na naturální a finanční restituce a církve se vzdaly svých majetkových nároků . Samotný zákon o vyrovnání podřazuje smlouvy s církvemi pod režim občanského zákoníku , pokud sám nestanoví jinak . Nyní věcné , čili politické okolnosti , tak jak o nich hovoří posudek Právnické fakulty Masarykovy univerzity . Církevní restituce jsou významným politickým tématem . Byly součástí politické diskuse i po přijetí zákona o vyrovnání , kdy některé politické strany usilovaly o jeho zrušení skrze Ústavní soud nebo o jeho změnu . Ústavní soud k tomu žádné důvody neshledal . - Pokračuji ve stanovisku Masarykovy univerzity , Právnické fakulty v Brně . - Politické debaty ožívaly i s tím , že církve podávaly žaloby na určení vlastnictví státu u majetku v držení krajů a obcí , aby tak tento majetek spadl do naturální restituce . V případě krajů tyto návrhy stáhly . V případě obcí v nich pokračují . To však samo o sobě není porušením smlouvy , protože o určení státního vlastnictví rozhoduje soud jakožto státní a nikoli církevní orgán a ten je při svém postupu vázán platným právním řádem . Tady bych chtěl připomenout , že pokud se týká těch záležitostí na úrovni krajů , byl to vstřícný krok té jedné strany , pokud se týká obcí , je to legitimní právo každého nechat vlastnické vztahy posoudit nezávislým soudem . Nic špatného na tom nelze shledat . Pokračuji v citaci stanoviska Právnické fakulty . Pokud soud vysloví , že majetek patří státu , a tedy podléhá naturální restituci , byl v držení obce neoprávněně , což nelze dávat k tíži církvi . - Logicky ne , protože ten majetek byl církvím ukraden komunisty po roce 1948 . Pochybnost vyvolávají též některé kroky církve samotné v souvislosti s restitucemi , např . když opatství na Starém Brně přišlo o vlastní správu a chopila se jej pražská provincie augustiniánů , která původně o opatství nejevila zájem , dokud nezískalo nárok na restituci majetku . Tyto okolnosti jsou zdrojem politické diskuse , ale nikoli zdrojem právního řešení již vzniklých nároků církví podle zákona o vyrovnání . - Je zjevné tedy , že stanovisko Právnické fakulty se snaží být maximálně objektivní , vyrovnané a připomíná některé sporné okolnosti na obou dvou stranách . Za třetí - vlastní posouzení . A teď tedy to důležité , protože to je stanovisko . Možnost změny zdanění . To je to , oč se jedná v návrhu , který je zde nyní předkládán . Je základní funkcí státu vybírat daně na své výdaje . V oblasti daní má suverenitu a může během času měnit složení a výši daní . Ústavnost takového postupu byla prokázána v případě změny zdanění solární energetiky . Zde šlo o případ , kdy stát přímo nebyl výrobcem solární energie . Zdaněním tedy stát nevstupoval - a to podtrhuji - nevstupoval do soukromoprávních smluv jím uzavřených a zdanění bylo zdůvodněno podstatnými změnami na trhu s elektrickou energií a podstatnou změnou výše nákladů na zřízení solárních elektráren . Tyto důvody byly uznány jako legitimní pro daňové změny . Ještě jednou připomínám , že stát nevstupoval zdaněním solárních baronů do soukromoprávních smluv , které by uzavíral stát , kdežto zde je uzavřena smlouva mezi státem , církvemi a Federací židovských obcí , a pokud by došlo k úpravě této smlouvy , jakékoliv , tak z logiky věci se na ní musí shodnout obě dvě strany . Už jsem tady říkal v rámci rozpravy při prvním čtení , že nic nebrání vládě České republiky , premiérovi Andreji Babišovi , aby oslovil tu druhou stranu a jednal s nimi o úpravě té smlouvy , ale činit tak jednostranně návrhem novely zákona je skutečně protiústavní . Pokračuji v citaci stanoviska Právnické fakulty . Daně však nemohou být zneužity a nemohou např . vést k faktickému vyvlastnění . Stát může v oblasti daní určité věci preferovat , např . daňová osvobození , nebo určité věci elektronicky ( ? ) formou daní znevýhodňovat . Týká se spotřební daně . Nelze však danění užít neústavním způsobem k zákazu určité činnosti nebo likvidaci majetku , např . formou stoprocentní nebo ještě vyšší daňové sazby . Proto Ústavní soud neuznal zavedení padesátiprocentní daně na státní podporu stavebního spoření za rok 2010 , kterou vyhodnotil tak , že stát zneužil daňové zákonodárství pro faktické snížení státní podpory , když obecná sazba daně z příjmů byla tehdy 15 % . - Čili je tady poukázáno i na souvislost se snahou zdanit stavební spoření tehdy daní 50 % , to je podobné jako zásah do finanční náhrady církvím a náboženským společnostem a Federaci židovských obcí , kde by dodatečně došlo ke snížení výše náhrad . Ústavní soud uvedl , cituji z nálezu Ústavního soudu ze dne 19 . dubna 2011 : Právní závěr , že předmětnou daň je třeba v rámci přezkumu ústavnosti považovat nikoliv za daň , nýbrž za změnu právního nároku , se promítá do ústavních kritérií pro její posouzení . Slouží - li určité ústavní principy a základní práva k ochraně jednotlivce před zásahem ze strany veřejné moci , nemůže míra této ochrany být v jednom ze dvou srovnatelných případů nižší jen z toho důvodu , že zákonodárce použil pro stejnou regulaci odlišné označení . Konec citátu z nálezu Ústavního soudu . Pokračuji ve stanovisku Právnické fakulty . Legitimitou pro mimořádné změny v oblasti daní jsou mimořádné události , např . hrozící krach státu může vést k zásadním daňovým změnám . Pokud budou tyto změny obecné a dopadnou na všechny plátce daní , např . zrušení všech daňových osvobození , bude legitimní i zdanění konkrétní úzké skupiny , v tomto případě církví . Pokud však je významná daňová změna přijímána pro nesouhlas nové politické reprezentace s původním rozhodnutím předchozí demokratické reprezentace a míří na faktické snížení smluvních povinností státu , jde o postup nelegitimní . - To je velmi důležité si uvědomit . Vláda zpochybňuje legitimitu rozhodnutí předchozí demokratické politické reprezentace . Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
