ps2017-020-07-003-179.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-11-01 ps2017-020-07-003-179 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Obecně platí, že každý správce má za úkol soustavně zjišťovat předpoklady pro vznik či trvání povinností osob zúčastněných na správě daní, činit nezbytné úkony. To vyplývá ze základní zásad správy daní, kterou jsou zakotveny v zákoně, v daňovém řádu. Naleznete ji především třeba v paragrafu 9 odst. 2 daňového řádu. Čili správce daně nemůže, a teď mluvím obecně, ne se znalostí toho konkrétního spisu, to znamená, že správce daně při realizaci této zásady nemůže dopředu rezignovat na kontrolu určitých odvětví. To znamená, jenom proto, že se třeba věnují činnosti, která je veřejností vnímána citlivěji, jako jste uvedl příklad pořádání svatebních hostin nebo jste citoval tuším nějaké abiturientské večírky, pokud se dobře pamatuji. Takže doufám, že se shodneme všichni na tom, v tuto chvíli, v obecné rovině, že musí posuzovat správce daně, postupovat v souladu se zásadou rovnosti, a musí tedy všechny zákony platit pro všechny stejně. K základním povinnostem správců daně, je to zakotveno v základních zásadách správy daní, které jsou obsaženy v daňovém řádu, patří vyhledávací a kontrolní činnost. To patří k základním zásadám. A její zacílení z povahy věci nemůže být komplexní. To znamená, musí tomu předcházet nějaká analytická činnost, zjišťování podkladů a tak to prostě v praxi funguje. Není v lidských silách zkontrolovat plnění každé daňové povinnosti. Čili bez vyhledávací činnosti, bez analytické činnosti by kontrolní činnost, která navazuje, byla k ničemu. To znamená, že správce daně se tak zaměřuje především na ty případy, kde existuje určité podezření nebo podněty od dotčených osob, že dochází k porušování daňových předpisů. A teď se dostaneme k té první části, která byla předmětem vaší první interpelace v září. To byla ta jedna výzva, o které jsem byla informována z médií stejně jako vy. Podle mně dostupných informací tak to bylo i v případě volby subjektů, na které se zaměřila vyhledávací činnost Finančního úřadu pro Olomoucký kraj. Čili v té první fázi, kterou jste teď citoval, vycházelo to z podnětů od konkrétních osob, které upozorňovaly na nekalé praktiky některých pořadatelů svatebních hostin. To jsou obecné informace, které mohu dostat já, které vám mohu předat. Bližší informace, já si nemohu vyžádat spis. Ani to nikdy neudělám. Nikdy neporuším zákon. To znamená, že správce daně v rámci své vyhledávací činnosti nejprve čerpá informace z vlastních zdrojů a aktivit, jako jsou třeba data vykázaná z evidence tržeb, data z daňových přiznání a hlášení, veřejně dostupné informace, místní šetření nebo údaje z rejstříků a evidencí, do kterých má přístup. To je ta analytická činnost, o které jsem hovořila. Na základě toho vytipuje daňové subjekty, u kterých je podezření na neplnění daňových povinností, tak aby další fázi vyhledávací činnosti mohl adresně zacílit. Samozřejmě že využívá i komunikaci s jinými osobami, kterými mohou být instituce typu banky, konkrétní fyzické či právnické osoby, pro něž tato komunikace představuje určitou časovou i administrativní zátěž. Samotná komunikace - a teď se dostávám vlastně k té komunikaci s těmi svatebčany - se zmíněnými subjekty, které zákon souhrnně označuje třetími osobami, to znamená, tam se vedlo nějaké řízení s konkrétním subjektem a ti svatebčané byli v pozici třetích osob, by měla respektovat zásadu proporcionality. Která platí nejen na poli daňového práva, ale správce daně nemůže tyto informace po těchto subjektech požadovat bez zmíněné prvotní fáze vyhledávací činnosti. To znamená, on musí mít indicie o tom, že skutečně k něčemu došlo. To znamená, nemůže si dovolit provést pomyslný kobercový nálet, o kterém vy jste hovořil, jaksi preventivně, aby zjistil, jestli bylo vše v souladu s daňovými předpisy. To znamená, toto by bylo samozřejmě v rozporu a bylo by to nepřiměřené a bylo by to v rozporu se základními zásadami správy daní, tak jak jsem je citovala v daňovém řádu. To znamená, vždy by měl vycházet z konkrétního podkladu, z dosavadní vyhledávací činnosti, která množinu třetích osob zúží na nezbytné minimum. Neznamená to ovšem, že takto smí být kontaktován pouze ten, kdo skutečnou informací disponuje. To znamená, z povahy věci musí správce daně mít vyhledávací činnost, musí mít indicie ve spise, proč přistoupí k tomu či onomu kroku. A teď, jaké má možnosti? On v podstatě při komunikaci se třetími osobami má na výběr ze dvou základních možností. První je podání vysvětlení podle paragrafu 79 daňového řádu, který lze charakterizovat jako nějakou předběžnou svědeckou výpověď. Vy jste o tom i hovořil, vy jste uváděl, pokud si dobře vzpomínám, ve svém vystoupení tento příklad. Ta má ale zpravidla ústní povahu. Toto podání vysvětlení. To znamená, pak, má-li být zopakován v rámci důkazního řízení, aby byla osvědčena relevantnost toho důkazu a jeho použitelnost jako důkazu v rámci celého komplexu důkazního řízení i v rámci třeba případně už kontrolní činnosti, tak se to musí zopakovat jako oficiální svědecká výpověď. To říká zákon zcela naprosto jasně a samozřejmě vyplývá to i z naprosto konstantní letité judikatury Nejvyššího správního soudu. Osoba, která podává vysvětlení, případně i svědeckou výpověď, tak je podle zákona povinna, až na nějaké výjimky, ale ty se netýkají tohoto případu, povinna pravdivě vypovídat, jinak se vystavuje riziku sankce za nepravdivou či neúplnou výpověď. Takže to je jeden způsob. Nevím, jestli je tento způsob šetrnější. Druhým je institut výzvy k poskytnutí informací podle § 57 daňového řádu té předmětné výzvy, kterou jste tady, pane poslanče, citoval, a ten představuje písemný způsob komunikace. Oslovená třetí osoba má povinnost reagovat ve stanovené lhůtě. Správce daně by měl podle zákona případnou nesoučinnost vynucovat přiměřenou pořádkovou pokutou, vyplývá ze zákona, dle míry společenské škodlivosti takovéhoto jednání. To vám cituji teď zákonnou úpravu. Pokud třetí osoba poptávanou informací nedisponuje, např. proto, že si s odstupem času danou skutečnost nevybavuje, postačí reakce v tomto duchu, například. Pro oba instituty, tedy jak podání svědecké výpovědi, tak odpověď na tuto výzvu, je společné, že správce daně musí poučit tuto třetí osobu o následcích spojených s povinností vypovídat, reagovat na výzvu, zachovávat mlčenlivost atd. Chápu, plně tomu rozumím. Setkávala jsem se s těmito reakcemi celý svůj profesní život, že strohé poučení, sdělení jazykem zákona na většinu lidí působí chladně, odtažitě a nejednoho adresáta může zmínka o horní hranici sankce znepokojit. Je to nezbytný požadavek odpovídající ústavnímu právu na spravedlivý proces a jako takový je plně namístě, je zákonem předepsán. Mohu-li soudit podle své dlouholeté zkušenosti daňového praktika, tak v aplikační praxi je zpravidla za méně zatěžující nástroj považována výzva k poskytnutí informací než podání vysvětlení a následná svědecká výpověď, což znamená už vyzvání té třetí osoby, aby se dostavila k podání výpovědi atd. Myslím si, že to je mnohem více zatěžující, navíc osoba, která je oslovena touto písemnou formou, tak má čas si svou odpověď řádně promyslet a není nucena ztrácet čas návštěvou úřadu. Místo, kde jednoznačně vidím prostor pro zlepšení, a to nejen ve vztahu k výzvám určeným svatebčanům, je samotná formulace podobných výzev. Platí sice, že výzvy jsou formálně rozhodnutími, to říká daňový řád, že výzva má charakter rozhodnutí a jako takové musí obsahovat určité formální náležitosti, jako je třeba mnou zmíněné poučení, ale i tak vidím prostor pro vlídnější tón, kterým by mohly být jednotlivé požadavky formulovány, jakož i pro srozumitelnější poučení o tom, v jaké procesní situaci se dotyčný nachází. V úvodu svého vystoupení jsem zdůraznila, že správce daně nemůže rezignovat na kontrolu daňových subjektů, které svou činnost provádějí v různých odvětvích, např. v těch, která jsou vnímána jako citlivější. Specifičnost těchto odvětví ale může zohlednit při samotné komunikaci s dotčenými osobami a volit přívětivější tón, než je běžným standardem úřední korespondence. Domnívám se totiž, že citlivým a adresným přístupem k dotčeným osobám lze v konečném důsledku dosáhnout daleko lepších výsledků i vzájemné spolupráce.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
