ps2017-013-05-004-028.ana Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-05-29 ps2017-013-05-004-028 [ParCzech.ana]
View options
Show : Audio - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
(15.50 hodin) V důsledku zákazu kouření dochází k omezení autonomie vůle fyzických osob kuřáků v možnosti nakládat s tabákovým výrobkem a současně též k zásahu do jejich vlastnického práva , protože tyto osoby na některých místech nemohou kouřit . A to samozřejmě jsou všechno , a tady to nebudeme nijak popírat , Ústavou chráněné statky , hodnoty , zájmy . Legitimní . A proto je musí - a Ústavní soud to také učinil ve svém nálezu - posuzovat tou optikou proporcionality . Musí se zabývat otázkou , zda jde tak o prostředek , který je ve vztahu k základnímu právu , do něhož má být tímto způsobem zákonem zasaženo , co nejvíce šetrný . Otázka tedy zní , zda by bylo možné dosáhnout účelu zákonné úpravy i bez toho , aby byla možnost kouření vyloučena v celém vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb . V případě osob nacházejících se ve vnitřním prostoru provozovny nelze požadované ochrany před pasivním kouřením dosáhnout jinak než tím , že v tomto prostoru nebude možné kouřit nebo že dojde k rozdělení tohoto prostoru tak , aby se kouřilo jen v jeho části . Otázkou tak zůstává , zda oddělení prostoru lze považovat za řešení , které je z hlediska sledovaného cíle přinejmenším srovnatelně efektivní jako úplný zákaz kouření . Tímto oddělením nelze rozumět zřízení nové , zcela nezávislé provozovny , nýbrž vyhrazení určité části provozovny pro zákazníky , kteří chtějí kouřit . Ve své podstatě tedy jde o to , že se v provozovně bude nacházet stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření ve smyslu § 10 tabákového zákona . Takovéto řešení však není způsobilé zcela zamezit negativním účinkům kouření osob , které by tento prostor využívaly . A Ústavní soud uvádí : Ani v takovémto případě totiž nelze vyloučit , že v určité míře bude vždy docházet k pronikání kouře do jiných prostor provozovny . Za situace , kdy v těchto prostorách bude docházet ke konzumaci jídla a pití , byť vneseného zákazníkem , si lze zároveň jen stěží představit , že by zaměstnanci alespoň příležitostně nebyli nuceni do těchto prostor vstoupit . Nepůjde přitom jen o úklid mimo dobu , kdy se v ní kouří . Potřeba vstoupit do těchto prostor může vyvstat například za účelem odklizení zbytků jídla a použitého nádobí , které v prostoru po sobě zákazníci zanechávají a které brání využívání části tohoto prostoru dalšími zákazníky , zamezení vzniku škody na zařízení , či nutnosti řešit akutní případy , například i zdravotní , k nimž při provozu takových zařízení někdy dochází . Zdraví zaměstnanců ve stravování je v kuřárnách poškozováno i v případě , že je v nich dodržován zákaz obsluhy . Přestože totiž platí , že se v takovém prostoru zaměstnanec nesmí zdržovat při výkonu své práce v době , kdy se v něm kouří , zaměstnanec inhaluje zplodiny i tehdy , když už se v něm nekouří , například při úklidu této místnosti , a to i po delší době , neboť tabákový kouř přetrvává ve zdech či bytových textiliích umístěných v těchto prostorách . Na provozovatele stravovacích zařízení jsou pak kladeny vyšší nároky v tom , že musí zajistit i to , že do kuřáren nebudou vstupovat osoby mladší osmnácti let . V neposlední řadě je třeba poukázat na to , že v případě obsazené nekuřácké části jsou nekuřáci nuceni využít míst v kuřácké části stravovacích zařízení . Na nekuřáky přitom nemůže být kladeno takové břemeno , aby se v případě potřeby návštěvy stravovacího zařízení museli vystavit rovněž ohrožení svého zdraví . Musejí mít naopak možnost se účastnit společenského života bez toho , aby jejich zdraví bylo ohrožováno . Na to , že v případě vyhrazených prostor pro kuřáky není zákaz kouření dodržován a nedaří se jej vynucovat , poukazují ostatně i samotní navrhovatelé zrušení těchto ustanovení , čili senátoři . Na tytéž skutečnosti ostatně poukázal i německý Spolkový ústavní soud . Přitom šlo o rozhodnutí německých ústavních soudů , které tamější úpravu , jak ale velmi nepřesně i navrhovatelé uvedli , zrušili . Zejména to byl rozsudek Spolkového ústavního soudu z 30 . 7 . 2008 následovaný dalšími rozhodnutími , ale nikoliv z důvodu neústavnosti samotného zákazu kouření , ale naopak jeho výjimek , které zakládaly nerovné zacházení mezi jednotlivými provozovateli . Spolkový ústavní soud opakovaně zdůraznil ústavní neproblematičnost paušálního zákazu kouření , tak jak třeba platí v sousedním Bavorsku . Ústavní soud také dodal , že zákonodárce není zbaven prostoru pro případnou jinou regulaci kouření v provozovnách stravovacích služeb . Na druhou stranu však upozornil , že pokud by český zákonodárce přistoupil k vymezování výjimek - teď mluvím o Ústavním soudu českém - , čelil by nelehké situaci při hledání jejich vhodného legislativního vymezení a v konečném důsledku by pak mohl dopadnout stejně jako v Německu , že by byla konstatována námitka nerovného zacházení . Já se vrátím ještě k ochraně života a zdraví zákazníků a zaměstnanců . Tady opravdu ty stejně účinné varianty s výjimkou té , kterou jsem tady kriticky za použití argumentace z nálezů Ústavního soudu okomentovala , k dispozici nejsou . Koneckonců nejsou ani předmětem našeho dnešního projednávání , a pokud bych to měla shrnout , tak kuřárny , které jsou navrhovány , nechrání zdraví populace a nezajišťují ani vynutitelnost zákona přibližně srovnatelně jako je nyní napadený zákaz . Čili touto optikou proporcionality Ústavní soud posuzoval ty dvě hodnoty chráněné našim ústavním pořádkem . Současně jsou nákladnější i náročnější pro provozovatele stravovacích zařízení , kteří jsou pak vystaveni , jak jsem již výše uvedla , větší míře možných sankcí ze strany státu za nedodržení přesných technických i funkčních podmínek zřízených kuřáren . A závěr ? Ústavní soud proto neshledal , že by umožnění kuřáren bylo opatřením , které by umožňovalo dosáhnout stejně efektivně cíle , jaký sleduje napadená zákonná úprava při méně intenzivním zásahu do vlastnického práva fyzických osob dotčených zákazem kouření ve vnitřním prostoru provozoven stravovacích služeb . Úplný zákaz kouření přestavuje standardní řešení , jež ostatně není nijak výjimečné ani v jiných zemích , opakuje Ústavní soud . Omezení kuřáků v nakládání s tabákovým výrobky je tak podle jeho názoru a i vyjádřeného nálezu omezením přiměřeným . Kouření v provozovně stravovacích služeb není předmětem , či podstatou podnikání provozovatelů těchto zařízení a už vůbec ne ústavně chráněnou podstatou tohoto podnikání . Jedná se pouze o doprovodnou aktivitu hostů , kterou by některý provozovatel byl ochoten ve svém zařízení strpět a jiný nikoliv . Veřejně dostupné statistiky jsme už tady četli . Ty nám opravdu nedávají žádné důkazy o tom , že by došlo k nějakým alarmujícím skutečnostem . A pokud se spíše setkáváme s argumentací toho typu , jako že je více nepořádku a hluku a i špatného příkladu kouření na ulicích , tak v tomto ohledu si myslím , že takovéto - a teď mi promiňte ten trochu expresivně emotivní výraz - demagogické argumenty neobstojí , protože problém obtěžování kouřem já zažívám velmi často , ale ne pouze v okolí restaurací . Vlastně ale u všech budov , když se projdete , tak vidíte , že řada pracovišť , institucí , firem , má venku vyhrazené prostory , a neomezujme se pouze na chodníky , ale vezměme si jenom třeba balkony nebo společné části domů , kde se také kouří . Čili vůbec není logické odvolávat se na to a požadovat zrušení zákazu kouření v restauracích proto , že nám kuřáci vadí na ulicích . No tak to bychom asi nemohli ani pracovat ani se procházet po ulicích . Tento argument prostě vůbec neobstojí . A představa , že kuřáci , kteří by se shromáždili v kuřárnách bez obsluhy , by přestali kouřit - souhlasím s autorem článku , který vyšel dneska v Mladé frontě Dnes - je úplně naivní . Navrhovaný průlom a zrušení zákazu by to v žádném případě nevyřešil . Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
