ps2013-049-01-000-000.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-09-06 ps2013-049-01-000-000 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
"Ještě za existence druhé pomnichovské republiky dne 2. března 1939, již podle vzoru nacistického Německa, vydala československá vláda nařízení číslo 72 o kárných pracovních táborech pro muže starší 18 let, kteří se vyhýbali práci a nemohli prokázat, že si řádným způsobem zajistili obživu. Nařízení o kárných pracovních táborech, v nichž byli mimo jiné koncentrováni taky Romové - vedle nich se do těchto pracovních táborů dostávali třeba tuláci, žebráci a další osoby práce se štítící, tedy v podstatě lidé z okraje společnosti - převzala protektorátní vláda svým pozměňovacím výnosem ze dne 28. 4. 1939. Konkrétně tábor v Letech u Písku prošel několika vývojovými fázemi. Původně vznikl v létě 1940 jako pracovní tábor, a to rozhodnutím protektorátní vlády. Teprve až o několik dní později schválil výnos protektorátního ministra vnitra Josefa Ježka říšský protektor Konstantin von Neurath. Soustředění vězni, přitom ne všichni byli Romové, pracovali především na stavbách nebo na zemědělských usedlostech v okolí. Přelomovým rokem se však stal rok 1942, kdy se tábor v Letech u Písku iniciativou nacistických úřadů protektorátu mění z pracovního tábora v podstatě v typ koncentračního tábora, a to ve smyslu tábora, kde jsou Romové násilně soustředěni a internováni na jedno místě z rasových, nikoliv pracovních a sociálních důvodů. V táboře v Letech se tak ocitly celé rodiny bez ohledu na jejich způsob života, dosažený stupeň vzdělání nebo míru integrace do společnosti. Někdy se jako termín označující tábor v Letech u Písku používá označení sběrný nebo cikánský tábor. Stejně jako v případě Židů proběhlo také v případě romského obyvatelstva v českých zemích jeho soustředění do internačních táborů a zahájení ghettoidní izolace od majoritní společnosti. Přestože se pro tábor v Letech používá i označení koncentrační tábor, je tábor v Letech u Písku z hlediska životních podmínek vězňů a způsobu zacházení s nimi nesrovnatelný s koncentračními tábory v nacistickém Německu nebo zřizovanými nacisty na území okupovaných zemí." A to je o tom výroku, že jsem řekl, že to vzniklo, že to bylo jako pracovní tábor, ne jako koncentrační. "Kapacita tábora byla sice zvětšena, takže tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1 100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Navíc byli v táboře až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou již jednotlivci nebo jednotlivé rodiny. Počet vězňů tak nadále nestoupal, ale neuspokojivé podmínky v táboře zůstaly prakticky stejné. Dozorčí orgány tábora se rekrutovaly pouze z řad protektorátních četníků, nikoliv z řad příslušníků SS, takže to byl také výrazný rozdíl od jiných koncentračních táborů. I mnozí čeští dozorci se však k vězňům chovali často velmi hrubě a nevybíravě a docházelo k fyzickým trestům, které byly na vězních vykonávány. Zvláště brutálně proti vězňům postupoval dozorce Josef Janovský. Katastrofální ubytovací, stravovací a hygienické podmínky vedly zčásti až chronické nemocnosti vězňů a jejich vysoké úmrtnosti. Vyvrcholením bylo na přelomu let 1942-43 propuknutí tyfové epidemie, na jejíž následky zahynulo největší množství vězňů. V táboře v Letech u Písku zemřelo nejméně 326 osob, většinou z důvodu nemoci a špatných hygienických podmínek. Naprostou většinu obětí tvořily děti do 14 let. Internací v Letech prošlo celkem 1 300 osob. V Letech však na rozdíl od nacistických koncentračních táborů nedocházelo k žádným popravám vězňů. Lety a další tábory ovšem byly předstupněm k fyzické likvidaci veškeré romské populace na území Čech a Moravy, k níž došlo ve vyhlazovacím nacistickém táboře Auschwitz v Osvětimi. Pro internaci Romů na Moravě sloužil tábor v Hodoníně u Kunštátu, který byl vybrán jako místo nucené koncentrace moravských Romů. Podobně jako v Letech byly na začátku srpna 1942 do tábora nahnány romské rodiny v počtu značně převyšujícím kapacitu tábora, která byla stanovena na 800 osob. Táborem prošlo oficiálně 1 396 lidí. Ubytovací, stravovací i hygienické podmínky byly stejně katastrofální jako v Letech a táborový řád byl také totožný. Dozorčí personál byl rovněž tvořen protektorátními četníky. V táboře Hodonínek u Kunštátu zemřelo opět na základě nevhodných hygienických podmínek, nedostatečné stravy a nemocí 207 mužů, žen a dětí. Ze 30 dětí narozených v táboře nepřežilo žádné. Podobné to bylo také v Letech u Písku. Od roku 1943 začaly jezdit transporty Romů podle nařízení Heinricha Himmlera o deportacích romského obyvatelstva do nacistických koncentračních táborů. Nejprve se tyto tábory týkaly romského obyvatelstva, které nebylo soustředěno ve sběrných táborech v Letech u Písku a v Hodonínku u Kunštátu. Sestavování transportů nařizovala německá kriminální policie. Samotné provedení transportů tak bylo svěřeno protektorátní kriminální policii a četnictvu. Druhá fáze transportu protektorátních Romů byla tvořena dvěma hromadnými transporty z Letů u Písku a z Hodonínka u Kunštátu. Letský transport byl vypraven 7. května 1943, hodonínský 21. srpna 1943. Po vypravení těchto transportů zůstala v protektorátu na svobodě pouze skupina zhruba 200 Romů, propuštěných při sestavování transportů na základě povolení kriminální policie. Jen mizivé procento Romů z protektorátu bylo deportace ušetřeno. Jednak to byli Romové, kteří včas uprchli do zahraničí nebo se v protektorátu úspěšně skrývali, jednak Romové, kterých se zastala jejich domovská obec, zaručila se za ně a z deportačních seznamů je vyreklamovala. Do budoucna se pak uvažovalo o nucené sterilizaci těchto osob. V takzvaném cikánském táboře osvětimského koncentráku Romové rychle umírali vlivem nelidských životních podmínek, hladu a nemocí. Vybraní Romové byli podrobováni zrůdným pokusům, které zde prováděl Josef Mengele, jenž si pro vědecké účely vybíral především těhotné ženy a dvojčata. Většina Romů z českých zemí v noci z 2. na 3. srpna 1944 společně zahynula v plynové komoře. Většina Romů deportovaných do Osvětimi z protektorátu tak své nacistické věznění nepřežila. Do vlasti se vrátilo jen 583 Romů z celkového počtu 6 500 příslušníků romské populace z českých zemí. Skupina českých Romů, do níž řadíme i Romy žijící na Moravě, byla jako celek zlikvidována a právem je v této souvislosti možno hovořit o válečné genocidě tohoto etnika. Společně s kolegy z historického ústavu Akademie věd České republiky, například s docentem Janem Němečkem, doporučuji také soustředit pozornost vedle mapování historie tábora v Letech a Hodoníně u Kunštátu, jež vznikla z iniciativy Národního pedagogického muzea Jana Amose Komenského v Praze expozici připomínající existenci tábora také na další místa spojená s terorem v době nacistické okupace na našem území. Jako příklad je možné uvést koncentrační tábor Hradišťko na Benešovsku. Tábor Hradišťko fungoval také nejprve jako pracovní tábor, ale jeho charakter se změnil poté, co fungoval od roku 1943 jako pobočka koncentračního tábora Flossenburg. Na místě exekuce vězňů z jara 1945 je sice památník s křížem, ale o existenci tohoto tábora se v široké veřejnosti ví jen málo. Proto by bylo dobré podpořit také větší znalosti veřejnosti o těchto lokalitách, které jsou často polozapomenuté." Tolik analýza pana docenta magistra Jaroslava Šebka, doktora oddělení dějin 20. století historického ústavu Akademie věd České republiky, Prosecká 76, Praha 9. Takže prosím vás, celá tato pseudokauza je o tom, že já jsem interpretoval slova člověka, který řekl, že Lety vznikly jako pracovní tábor. A pan fotograf si to přizpůsobil. Takže je to samozřejmě zase kampaň - a už nevím která kampaň, protože tak to vypadá, že předcházející kampaně nefungují. A podsouvat mi, že já neuznávám, nebo neakceptuju ty fašistické hrůzy, holocaust - tak já vám ještě přečtu stanovisko pana Pavla Chalupy, tvůrce projektu Vlak Lustig, který za vámi chodil, politici, a chtěl na to peníze, ale žádné jste neměli. Takže já bych začal s tím, že jsem Arnošta Lustiga znal osobně, a můžu říct, že jsme byli přátelé, chodili jsme na večeře, sponzoroval jsem mu knížku a můžu citovat lidi, kteří to dosvědčí. Já jsem jeho iniciativy podporoval, chodil jsem za ním a byl jsem zděšen tím, co prožil v koncentračním táboře. Takže mně podsouvat holokaust je absurdní, sprosté a odmítám to.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
