|

ps2013-036-02-002-022.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2015-11-25 ps2013-036-02-002-022 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

22. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 464/ - druhé čtení

Date2015-11-25
Meetingps2013/036
Agenda Itemps2013/036/022
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/036schuz/s036052.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   2 < Page 3 > 4
Místopředseda PSP Jan BartošekVážené dámy, vážení pánové, přeji vám pěkné odpoledne. Budeme pokračovat v bodu, který jsme začali před obědovou pauzou, a tím je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Je to sněmovní tisk 464, druhé čtení. Prosím zpravodajku tohoto tisku paní poslankyni Berdychovou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Stejně tak požádám paní ministryni Valachovou, aby zaujala místo jako předkladatelka. Paní poslankyně, jestli vás mohu požádat, na místo zpravodajky... (Poslankyně Berdychová zaujímá místo u stolku zpravodajů.)Tento bod jsme před obědem přerušili v bodu před otevřením obecné rozpravy a já tedy otevírám obecnou rozpravu. Eviduji pět přihlášených. První se přihlásil pan poslanec Karamazov, připraví se pan poslanec Karel Rais. Máte slovo, pane poslanče. Poslanec Simeon KaramazovVážené kolegyně, vážení kolegové, leží před námi vcelku ambiciózní novela vysokoškolského zákona. Byť z původních záměrů zbyla pouze část, mohla by i ta v českém vysokém školství způsobit malou revoluci, a pokud ji neuchopíme správně, napáchá více škody než užitku. Nový systém institucionální akreditace, destrukce existujícího a léty prověřeného postavení fakult uvnitř vysoké školy stejně jako nová úprava odnímání titulu, to jsou některé, nikoliv však všechny změny, jimiž má české vysoké školství projít. Není pochyb, že vysoké školství stejně jako celá společnost prochází vývojem a vývoj i jisté změny vyžaduje. Nesmí ovšem jít o změny za každou cenu. Soustřeďme se například více na propojení jednotlivých stupňů vzdělávání. Chceme přece, aby na konci byli kvalifikovaní absolventi a ne jen pochybné zvýšení statistiky vzdělanosti, kterou tak rádi počítají soudruzi v Bruselu. Jako vysokoškolský pedagog mám možnost se denně setkávat s našimi studenty a čím dál častěji i se studenty ze zahraničí. Měl jsem také možnost pobývat na řadě univerzit v cizině a mohu tedy srovnávat. Přes všechny těžkosti, kterým české vysoké školy musí čelit, se naši studenti a nakonec ani absolventi nemají za co stydět a v konkurenci dobře obstojí. Změny ve složitém nelineárním systému našeho školství musíme tedy provádět šetrně, neboť více než překotné změny za každou cenu prospěje tuzemskému vysokému školství dlouhodobá stabilita. Předkladatelům novely rozhodně nemohu upřít snahu změnit vysoké školství. Nejsem si ovšem jist, zda jde vždy o kroky správným směrem. Chybí mi také větší celospolečenská diskuse, do níž by byla zapojena nejen politická reprezentace vysokých škol, tedy Česká konference rektorů a Rada vysokých škol, nýbrž především studenti a pedagogové, ale také zaměstnavatelé a další veřejnost. Zatímco diskuse s těmi, kteří jsou kvalitou vzdělávacího systému nejvíce dotčeni, tedy se studenty a pedagogy, zcela chybí, pro enormní snahu uchvátit veškerou moc a podmanit si jednotlivé fakulty vysokých škol by se Česká konference rektorů mohla klidně přejmenovat na Českou konferenci lobbistů. Dámy a pánové, dovolte mi nyní blíže se zaměřit na jednotlivé okruhy předkládané novely, které jsem již zmínil na začátku a kterých se týkají i mé pozměňovací návrhy. Půjde o problematiku institucionální akreditace, o navrhované omezení práv fakult a několik dalších, spíše technických vylepšení. Změnami v odebírání titulu se zabývat nebudu, byť jde o problematiku mediálně zajímavou, z hlediska každodenního fungování vysokých škol jde o záležitost zcela okrajovou. V samotném jádru novely tedy stojí zavedení již zmíněné institucionální akreditace. Pro ty z vás, kteří nejsou úplně zběhlí v této oblasti, se pokusím krátce vysvětlit. Studenti jsou dnes na vysokých školách vyučováni ve studijních programech, které se ještě dělí na studijní obory. Pro každý obor zvlášť musí vysoká škola nebo fakulta vysoké školy prokázat schopnost daný obor vyučovat a získat tak příslušnou akreditaci, tedy jakési oprávnění, od Akreditační komise. Novela navrhuje, zjednodušeně řečeno, aby vysoká škola prokázala schopnost a kvalitu jako celek a poté si už v definovaném období sama tvořila studijní programy. Předně bych chtěl říci, že myšlenka samotná se mi líbí. V řadě zemí tento systém funguje. Každou změnu, která ulehčí vysokým školám život a posílí jejich samosprávu, vítám. Už méně ale vítám implementaci této myšlenky, kterou nám vláda předkládá. Prokazování kvality vzdělávání má být nově založeno na systému vnitřního a vnějšího hodnocení. Vnitřní hodnocení by měla provádět sama vysoká škola, vnější hodnocení pak Národní akreditační úřad. Nejdřív se vyjádřím k vnějšímu hodnocení. Dosavadní Akreditační komise má být nahrazena Národním akreditačním úřadem. Pomineme-li fakt, že s trochou nadsázky budeme mít místo Akreditační komise stokrát větší Národní akreditační úřad, samozřejmě se stokrát větší administrativou a se stokrát většími náklady, je nutné říci, že nějaký orgán, který posoudí schopnost vysoké školy samostatně tvořit studijní program, být musí. Je jasné, že akreditační činnost budou vykonávat stále ti samí lidé, kteří se pouze přeskupí a jinak pojmenují a asi jich bude více. Pokud ale bude výsledkem posílení akreditačního procesu skutečná kvalita a přestane platit, že na našich přemnožených vysokých školách může studovat každý, kdo udrží tužku v ruce, tak se mně skoro chce říct - proč ne? Nechápu však, proč je Národní akreditační úřad vydáván za nezávislý, když se přímo v návrhu zákona dočteme, že bude organizační jednotkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvo materiálně, administrativně a finančně zajistí jeho činnost. Nemusím ani dodávat, že o nezávislosti úřadu za této situace nemůže být ani řeči. Vnitřní hodnocení kvality vzdělávání má být naopak ponecháno na samotné vysoké škole, konkrétně na nově zřizované radě pro vnitřní hodnocení. Zatímco v případě vnějšího hodnocení má hodnoticí orgán své opodstatnění, v případě vnitřního hodnocení jej nenacházím. Jak může vysoká škola a jakákoliv instituce hodnotit sama sebe? Co lze od takového hodnocení očekávat? Maximálně tak oslavnou ódu na rektora, na to, jak vysokou školu dobře řídí. Vždyť podle původního návrhu měl být právě rektor nejen předsedou rady pro vnitřní hodnocení, nýbrž měl také jmenovat a odvolávat všechny její členy. Jistě sami odhadnete, jak jsou v takovém případě slova o nezávislosti rady pro vnitřní hodnocení věrohodná.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities