|

ps2013-029-04-003-029.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2015-06-19 ps2013-029-04-003-029 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

29. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku /sněmovní tisk 504/ - prvé čtení

Date2015-06-19
Meetingps2013/029
Agenda Itemps2013/029/029
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/029schuz/s029138.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   1 < Page 2 > 3
Druhá věc, kterou bych chtěl ocenit, je to, že místo soudu bude o výši udělených pokut rozhodovat finanční úřad. Mám pro to velmi jednoduchý důvod. Zejména v otázkách ekonomické kriminality rozhodují soudy nesmírně pomalu a s podezřením na zkorumpovanost některých soudců. Nechci samozřejmě paušalizovat a obviňovat všechny soudce, policisty či státní zástupce z toho, že jsou zkorumpováni. Ale máme zde příklad konkurzního soudce Berky, máme zde příklad Berdychova gangu, máme zde příklad insolvenční mafie a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Dovolte mi opět jednu stručnou ilustraci. Ještě moje vláda podala trestní oznámení na člověka, který si v plzeňské Kreditní a průmyslové bance půjčil jednu miliardu korun. No to je přece přirozené, každý podnikatel ví, že stačí jít do banky, říci si o miliardu, bankéř zasalutuje a máte miliardu na účtu. Nicméně tento člověk ten úvěr, miliardový úvěr, dostal. Nesplatil ho. Banka, která měla třináct tisíc drobných a středních střadatelů, zkrachovala, a když se konečně po více než deseti letech tento případ dostal k soudu, hádejte, jaký byl rozsudek. Rozsudek zněl: Osvobozen. Zdůvodnění: Nešlo o úvěrový podvod, ale - cituji doslova - "o chybný podnikatelský záměr". Tento judikát samozřejmě otevírá dveře všech úvěrovým podvodníkům, aby prohlásili, že oni opravdu, ale opravdu ten úvěr chtěli splatit, ale že měli chybný podnikatelský záměr. Čili mohou být trestáni pouze za svoji neschopnost a neschopnost bohužel dosud není trestným činem. Nyní bych přišel ke dvěma bodům, u kterých mám určité pochybnosti. První je princip takzvané nepravé retroaktivity. Zákon je v tomto případě poněkud nejasný. Mluví o prekluzivních lhůtách, v základní sazbě tři a maximální sazbě deset let. Co právník, to jiný názor na takzvanou nepravou retroaktivitu. Nicméně v každém případě si myslím, že majetek je kumulativní veličina, zatímco příjem je veličina toková, a že bychom měli tedy zkoumat majetek v času t, přičemž bychom měli přihlédnout k co k nejdelšímu období, kterým se tento majetek kumuloval. Nevím, jestli je zde přítomna paní poslankyně Jana Lorencová z hnutí ANO, ale napsala krásnou knihu, která se jmenuje Krvavé oleje, kde popisuje, jak manželky vysoce postavených politiků si v igelitkách přicházely o provize, které vyplývaly z rozdílu daňových sazeb mezi topnými oleji a motorovou naftou. Tak jsem čekal, kdo z těchto politiků, kteří jsou tam v této knize jmenováni, ji bude žalovat. A nežaloval ji nikdo. To je první otázka, protože bych si samozřejmě přál, aby tento zákon směřoval i do minulosti a aby nebyl redukován na deklaraci typu "co sis nakradl, to je tvoje, ale dál už nekraď". Druhá, předposlední poznámka se týká penalizačních sazeb, které jsou tam uvedeny v několika variantách, a byl bych velmi rád, kdyby některým z vašich pozměňovacích návrhů byly tyto penalizační sazby zpřísněny, protože je pokládám za příliš mírné. Poznámka poslední. Pokud jde o předložení v případě důvodného podezření výkazu majetku, není to nic nového. Když si přečtete trestní zákoník a najdete tam § 227, tak zjistíte, že prokázání původu majetku je obsaženo již v tomto paragrafu, a často se používá pro takové účely, jako je žádost o sociální dávky, tuším, že i exekuce. Proč by se tedy proboha nemělo používat i v případě podezření z daňového podvodu, tedy z okradení, nikoliv své vlastní rodiny, ale z okradení státu? Chtěl bych skončit tím, že si vzpomínám na diskusi s bývalým předsedou italského Senátu, který se jmenoval Violante. Byl pověstný i tím, že napsal krásnou báseň na počest malé holčičky, kterou zavraždila italská mafie, ale kromě toho byl pověstný právě svými protikorupčními zákony. A ten mi říkal: Největší trest, který můžete mafiánovi udělit není to, že ho pošlete do vězení. Největší trest pro mafiána je zabavení jeho majetku. A byl i příklad mafiána, který se jmenoval Riina a který měl v centru Říma obrovský palác. No a ten mu byl zabaven. Pak se diskutovalo k jakému účelu má být tento palác využit. A protože to nemohl být ani noční klub ani jiné veřejně prospěšné zařízení jako například kasino, tak z toho udělali školu. Znám několik paláců v České republice, které by rovněž prospěly rozvoji našeho školství. (Potlesk.)Závěrem mně dovolte jednu provokaci, protože bez ní bych ani nemohl odejít. Při uznání potenciální nevinnosti státních zástupců, policistů a soudců si kladu otázku, proč byl onen zmíněný miliardový podvodník osvobozen. A říkám si, co když z té miliardy uvolnil padesát milionů, aby podplatil policistu a ten jeho případ odložil. Když mu to nevyšlo, tak uvolnil sto milionů, aby podplatil státního zástupce, aby nezahajoval trestní stíhání. A když mu nevyšlo ani to, uvolnil dvě stě milionů, aby podplatil soudce, a ten vynesl osvobozující rozsudek. Pouze bych doporučoval, aby tento model nebyl aplikován u člověka, který ukradne deset tisíc korun. Protože představa, že dáte dvě stě korun policistovi, pět set korun státnímu zástupci anebo tisíc korun soudci, by vedla pouze k tomu, že byste dostal zvýšenou trestní sazbu zahrnující i pokus za nedostatečnou korupci. (Pobavení v sále.)

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities