|

ps2013-029-03-002-018.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2015-06-18 ps2013-029-03-002-018 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

18. Návrh poslanců Jana Farského, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších na vydání zákona o Registru smluv a o změně zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 42/ - druhé čtení

Date2015-06-18
Meetingps2013/029
Agenda Itemps2013/029/018
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/029schuz/s029096.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   1 < Page 2 > 3
Poslanec Jan FarskýDěkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, asi bych nemusel tady dlouze představovat zákon o Registru smluv, protože to je zákon, který je tu už dlouho, často je zmiňován, mnohokrát jsme ho už měli na té tabuli jako jeden z těch, který bude následovat, a mnohokrát se také na něj nedostalo. Ale právě proto, že od prvního čtení k dnešního dni uplynulo takřka rekordních 521 dní a my jsme si jako Sněmovna určili, že to chceme vrátit do 90 dnů na naše jednání, tak si dovolím připomenout dlouhou genezi krátkou řečí tohoto tisku a připomenout jeho podstatu. Myšlenka není originální, je v podstatě opsaná ze slovenského modelu, kde v srpnu roku 2010 tehdejší premiérka paní Iveta Radičová přišla s myšlenkou, že pokud se hospodaří s veřejnými prostředky, tak se s nimi má hospodařit veřejně. Vypadá to jako naprosto jednoduchá myšlenka a na Slovensku také jako jednoduchá myšlenka se ujala, takže byl v rychlosti připraven zákon, zákon byl nakonec 9. prosince roku 2010 schválen, mluvím tedy o slovenské verzi, s účinností od 1. ledna 2011. Od nápadu po schválení uběhly nějaké čtyři měsíce, legisvakance byla třítýdenní a zákon ve své pionýrské podobě a ve své, řekl bych, i daleko přísnější podobě, než která je aktuálně navrhovaná v České republice, začal platit a byl účinný. Proč ten slovenský příklad vůbec zmiňuji. Protože po roce fungování jsme se s tehdejšími kolegy vydali na Slovensko za ministryní spravedlnosti, za lidmi na Úřad vlády, kteří ho měli na Slovensku na starosti, za poslanci, kteří ho prosazovali, byl to březen roku 2012, a s jejich pomocí a v debatách toho, co se v zákoně na Slovensku osvědčilo, co se neosvědčilo, jsme připravili takovou, řekněme, třetí verzi slovenského návrhu zákona a ten po debatě s mnoha neziskovkami, s mnoha odborníky na transparentnost vložili do Sněmovny v červnu roku 2012. V listopadu roku 2012 pak proběhlo první čtení a v srpnu byla rozpuštěna Sněmovna. To byl 292. den od prvního čtení. Teď jsme už v rekordním čase, ale pevně věřím, že to není na překážku toho, aby zákon byl nakonec schválen. Zákon se stal předvolebním tématem. Asi jste se mu málokdo mohl vyhnout a také jste se málokdo vyhnul tomu, abyste se podepsali pod závazek, že zákon budete podporovat a nakonec ho schválíme. Myslím, že podpisů se snad našlo mezi poslanci asi 160. Ale samozřejmě víme, že je ďábel vždy skryt v detailu a v tom, jak je výsledné znění. V prosinci roku 2013 byl zákon předložen znovu, v lednu proběhlo první čtení, lhůtu, protože jsme si byli vědomi jako poslanci, že jde o složitou materii, jsme ze standardních 60 dnů prodloužili k projednání ve výborech na 90 dnů, a jak už jsem zmínil, dnes je to 521. den a my se dostáváme ke druhému čtení. V květnu a v červnu projednal hospodářský výbor, kontrolní výbor, oba přerušily, a ústavněprávní výbor pak některé z jeho pohledu komplikované nebo problematické věci definoval a vrátil předkladatelům k tomu, aby v debatě s vládou tento zákon upravili, aby byl stravitelný pro všechny zúčastněné. V červenci 2014 proběhlo zadání od pana premiéra na Ministerstvo vnitra, v srpnu proběhla trochu nešťastná epizoda, která ze zákona o zveřejňování smluv udělala spíše zákon o začerňování smluv, a potom od září do dubna letošního roku se scházela koaliční skupina, která tento návrh zákona postupně upravovala. Desetiparagrafový návrh zákona zůstal zákonem o Registru smluv, ale samozřejmě tak jak vždycky kompromisy přinášejí nějaké úpravy, tak i v tomto případě ke kompromisům došlo. Podle zákona o registru smluv se už neuvažuje podle koaliční verze o zveřejňování faktur a objednávek, neuvažuje se o povinnosti zveřejňování pro ČEZ, u smluv je to o hodnotě nad 50 tisíc korun, je vložena výjimka pro menší obce. Menší obce, tím myslím přes šest tisíc obcí z celkového počtu 6250, ale to byla dohoda, která už byla předtím, než koalice převzala všechny obce pod velikost obcí s rozšířenou působností. Ale podstata je v tom, že základní samovykonatelná, samovymahatelná sankce je to, že smlouva, která není zveřejněna, jako by neexistovala, je smluvně neúčinná, tak to v návrhu zůstalo. To je totiž celé gros, ten šém zákona o registru smluv, který podmiňuje jeho funkčnost. To, že smlouvu nejprve je nutno zveřejnit předtím, než nad ní lze provést jakékoli plnění. To je totiž opatření, které nevede k tomu, že je potřeba přijmout desítky nebo stovky úředníků, kteří budou kontrolovat obce. Já mluvím o obcích, protože jsem dlouho fungoval jako starosta a v debatách o registru smluv jsem strávil mnoho času právě se starosty, ale týká se to samozřejmě celého veřejného sektoru a alespoň, co jsme počítali, tak objem financí, který teče přes obecní rozpočty, je cca pět procent objemu, na který se registr smluv bude a měl by se vztahovat. Těch jednoduchých deset paragrafů z původního návrhu zůstalo, původní šém neplatnosti smluv zůstal také. Částečně byl registr smluv osekán, já se pokusím pak pozměňovacími návrhy, ke kterým se přihlásím, tu osekanou část do něho vložit. To, co považuji za největší slabinu, je odsunutí účinnosti sankce v koaličním návrhu, protože ten v podstatě znehybňuje zákon. Víceméně navrhuje to, že tato vláda má zákon schválit, ale platit účinně má až pro příští vládu, což si nemyslím, že je úplně ten správný postup. Jen krátce. Zákon samozřejmě vyvolal velkou kontroverzi, vyvolal ji vcelku pochopitelně, protože jde trochu jiným směrem, než jak jsme za této, ale i mnohých minulých vlád zvyklí. On se totiž obrací dovnitř. On, když si představíme rozpočet jako sud, do kterého přitékají finance prostřednictvím daní, tak on neřeší to, že se snaží daní z povinných subjektů vypumpovat víc různými způsoby, dalším hlídáním, další evidencí tržeb, dalšími komplikacemi a překážkami pro podnikatele. On říká, že ten sud je nejdříve potřeba ucpat, aby z něho ty finance neutíkaly, aby se s nimi nakládalo efektivně. A až když jednou budeme moci jako představitelé státu prohlásit, že s vybranými daněmi nakládáme hospodárně, transparentně a kdokoli si to může zkontrolovat, tak pak teprve podle mého názoru je možný čas na to debatovat o tom, jakým způsobem přistoupíme k úpravám daní a případným zpřísňujícím systémům. Není také samozřejmě žádným tajemstvím, že zákon svým způsobem jde i proti podstatě politiky, protože my se jím připravujeme o část své moci, o část informační moci, protože informace, které náležely jen nám politikům, tak najednou budou veřejné. Přesto myslím, že tento krok máme udělat, protože zákon v deseti paragrafech v té své jednoduchosti, a dovolím si to říci jen proto, že nejsem tím původním autorem myšlenky, ale protože jsem to opsal ze Slovenska, tak si myslím, že v tom konceptu je skutečně geniální. On je totiž samovymahatelný. Nemusíte přijímat úředníky, dokonce ten systém na Slovensku, zveřejňovací, tam vyšel na nějakých 600 tisíc korun, u nás už je funkční, od roku 2013 na stránkách Ministerstva vnitra na portálu veřejné správy registr smluv existuje, mnoho subjektů tam své smlouvy zveřejňuje. Takže ani náklady s jeho zavedením by neměly být tím, co nás od schválení tohoto zákona odradí.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities