ps2013-023-07-001-134.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2014-12-11 ps2013-023-07-001-134 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Myslím si, že by bylo ztrátou času, abych teď tady znovu rekapituloval své odpovědi, které jsem paní poslankyni poslal v této věci. Pouze chci poznamenat, že vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl výrazně politizován od samého počátku. Bylo to téma, vznik tohoto ústavu, přijetí zákona, konkrétní podoba zákona, bylo předmětem sporu, a výrazného sporu na politické scéně. Vedli jsme tady o tom debaty i na půdě Poslanecké sněmovny. Nakonec tehdejší pravice prosadila zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů v podobě, tak jak ho přesně chtěla. Já jsem v té době byl příslušníkem opoziční strany. Sociální demokracie byla v opozici. My jsme na vznik ústavu měli jiný názor, ale nakonec si pravice prosadila legislativní zakotvení ústavu přesně v té podobě, tak jak o to usilovala. Vzhledem k tomu, že paní poslankyně Němcová je příslušníkem ODS, která byla jedním z hlavních autorů podoby zákona, jistě paní poslankyně Němcová dobře ví, že vláda nemá žádný vliv na fungování Ústavu pro studium totalitních režimů. Ústav byl vymezen v samostatném zákoně a byl plně podřízen radě Ústavu pro studium totalitních režimů a vláda nemá žádný vliv na tuto radu ani na složení této rady. Vliv na složení rady má Senát Parlamentu ČR a je Senát Parlamentu ČR, který má možnost volit členy rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Ani do procesu volby vláda nemá žádnou možnost zasahovat. Není to tedy tak, že by tento ústav byl podřízen vládě prostřednictvím Ministerstva vnitra, tak jako to je v případě archivů v České republice, které jsou součástí resortu vnitra, a jsou tedy podřízeny vládě, ale tento ústav byl speciálním zákonem, který prosadily pravicové strany, podřízen Senátu. Senát tedy má výhradní personální pravomoc, pokud jde o volbu rady, a rada má potom výhradní personální pravomoc, pokud jde o jmenování ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, a je to právě ředitel ústavu, který má výhradní personální pravomoc vůči jeho struktuře. Tolik tedy, aby bylo jasno z hlediska kompetencí, ale já jsem přesvědčen o tom, že to paní poslankyně ví. Vláda tedy nezasahuje a nemá možnost zasahovat do fungování ústavu a je tady jasná politická odpovědnost rady vůči Senátu. A Senát Parlamentu ČR by měl být tím orgánem, který posuzuje fungování rady a působení rady. To samozřejmě neznamená, že se ve veřejném prostoru a na půdě dalších veřejných institucí nemá vést debata o tom, zdali ústav funguje tak, jak má, zdali funguje v rámci zákona, zdali plní účel, který plnit má. Jestliže se paní poslankyně ptala na můj názor, tak já jsem mj. svůj názor vyjádřil hlasováním včera tady na půdě Poslanecké sněmovny, kdy jsem odmítl návrhy na to, aby se Ústavu pro studium totalitních režimů snižoval státní rozpočet, tzn. aby se odebíraly finanční prostředky, které byly určeny na fungování tohoto ústavu. Myslím si, že víte, že vláda v rámci vyjednávání o rozpočtu jednotlivých kapitol umožnila také určité drobné posílení rozpočtu Ústavu pro studium totalitních režimů, a toto drobné navýšení jeho rozpočtu zůstalo součástí rozpočtu i po včerejším hlasování Poslanecké sněmovny a já bych za to rád Poslanecké sněmovně poděkoval, protože to nebude znamenat nějakou komplikaci z hlediska chodu a fungování Ústavu pro studium totalitních režimů. Skutečně chci zdůraznit, že otázky, které mi paní poslankyně položila, jsem se snažil velmi poctivě podrobně zodpovědět. Nesdílím znepokojení paní poslankyně o tom, že ústav je v rozkladu, že ústav není schopen plnit funkce, vůči kterým byl zřízen, nicméně ústav bohužel byl politizován tím způsobem, jak vznikl. V tuto chvíli je napojen na Senát Parlamentu ČR a bohužel se do diskusí o složení rady, o fungování ústavu velmi silně promítají politické vlivy. Myslím si, že to není šťastné, a pokládal bych za mnohem lepší řešení, kdyby ústav byl součástí standardních institucí, které jsou za tímto účelem zřizovány, a neměl nějaké speciální postavení a nebyl tak přímo spojen s komorou, která je nutně koncipována politicky, což je samozřejmě Senát Parlamentu ČR. Ale v minulosti byla prosazena tato koncepce, já to respektuji. Chci ujistit paní poslankyni, že vláda se nechystá žádným způsobem komplikovat život Ústavu pro studium totalitních režimů. Jsme připraveni na spolupráci, jsme připraveni na kooperaci. Já osobně podporuji mj. spolupráci Ústavu pro studium totalitních režimů s obdobnými institucemi v zahraničí. Také jsem se jako předseda vlády už ve funkci předsedy vlády sešel se zástupci sdružení, které sdružuje podobné instituce, které se věnují shromažďování podkladů a dokladů o působení totalitních režimů ve 20. století, a domnívám se, že je nutné, aby takováto instituce profesionálně odborně fungovala, fungovala v souladu se zákony a zabývala se mapováním složitých dějin ve 20. století, ať už to bylo období nacistického režimu a nacistické okupace České republiky, nebo ať už to bylo období po roce 1948, tedy období komunistického režimu v tehdejším Československu. Děkuji. Místopředseda PSP Jan BartošekDěkuji vám, pane premiére. Otevírám rozpravu a táži se, kdo se chce přihlásit do rozpravy. Paní poslankyně Němcová. Po ní se připraví pan poslanec Fiedler. Máte slovo, paní poslankyně. Poslankyně Miroslava NěmcováDěkuji za slovo. Já samozřejmě potvrdím to, že vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl provázen velmi bouřlivou debatou. Vzpomínám si velmi dobře na to, jak část levicového spektra chtěla zabránit vzniku tohoto ústavu, jak my jsme byli přesvědčeni o tom, že bádat o naší minulosti je nezbytné k tomu, abychom pochopili, co se všechno stalo a kdo vytvářel struktury, které tady v době komunistického totalitního režimu čtyřicet let bránily svobodnému a demokratickému vývoji v naší zemi. Vzpomínám si na to velmi dobře, pane premiére, že to byla i část sociální demokracie a postupně též přidávala další kroky, kterými chtěla tento ústav napadat. Vzpomínám si na výhrady současného ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka vůči této instituci. Samozřejmě že vznik této instituce nutně byl velkým názorovým politickým střetem. My jsme měli zájem jako ODS na tom, aby celá naše totalitní minulost byla bezezbytku odhalena, a byly tu strany, které tento zájem neměly. Střet těchto dvou zájmů vyvolal velké politické napětí, a musím říci, že i po všech letech a po všech peripetiích, které s tímto ústavem jsou spjaty, jsem velmi ráda, že se jej nakonec podařilo prosadit a že přece jenom alespoň část těch dokumentů, které měly být zdigitalizovány, měly být zpřístupněny pro budoucí generace, měli jsme vědět, co se v naší zemi dělo, že část těchto dokumentů zachráněna je a zpracována také. Jenom bych chtěla dodat, a vyplývá to ze zajímavého článku Daniela Kaisera, který uveřejnil 25. října v deníku Echo, kdy píše o tom, že dnes je po sedmi letech skenování, doslova píše jako o život, digitalizováno asi 20 % archivů StB a lze předpokládat, že tím či oním způsobem důležitých materiálů je zdigitalizována zhruba polovina. Ovšem tempo digitalizace za daných okolností je zásadní veličinou. Za několik měsíců totiž může padnout verdikt Ústavního soudu nad podnětem Nejvyššího soudu, který ve jménu ochrany osobních údajů může silně omezit přístup k archivům StB, dnes poskytovaný všem. Je to stav hraničící s anarchií. Háček je v tom, za jakých politických poměrů proběhne ona změna. Pokud se povede přesun digitalizace do Archivu bezpečnostních složek a současně dostane stát opět nástroj, aby si vybíral badatele, které k archivům StB pustí, můžeme prohlásit, že otevřené archivy jsou minulostí, píše Daniel Kaiser a porovnává právě to, o čem vy jste také, pane premiére, mluvil, stav podobných ústavů v postkomunistických zemích.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
