ps2013-015-01-001-001.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2014-09-10 ps2013-015-01-001-001 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Já si vzpomínám, že v devadesátých letech řada českých firem odešla z východních trhů, odešla z nich zčásti z ideologických důvodů, zčásti z nich odešla, protože se tady u nás provedla divoká privatizace a řada firem se prostě rozpadla, přestala mít schopnost na východ exportovat. Co se stalo? To místo po českých firmách obsadily podniky, které přišly z velké části ze západní Evropy, přišly tam firmy z Holandska, z Německa, z Francie a obsadily místo, které v minulosti zaujímaly české podniky. V minulých deseti patnácti letech - a je jedno, jestli tady byly pravicové, nebo levicové vlády - se české firmy snažily na východní trhy včetně ruského trhu vrátit. Bylo to úsilí, které nebylo jednoduché, trvalo to řadu let, ale podařilo se velké části českých podniků do Ruska zpět dostat. A dnes se ptají nejen zaměstnanci z těchto firem, ale ptají se i podnikatelé, jestli znovu tedy z Ruska odejdeme, a řada z nich má obavu, že už se tam prostě nikdy nevrátíme, prostě proto, že ty firmy nejenom z České republiky, ale i ty evropské firmy, které v důsledku sankcí z Ruska odejdou nebo budou odejity v rámci protisankcí, to místo zaujmou firmy úplně z jiných částí světa. To znamená, že Evropa v rámci sankcí vyklidí trhy v Rusku a přijdou tam firmy z Číny, nebo tam přijdou třeba firmy z Brazílie, ale Evropa už nebude nikoho zajímat. Totéž se týká otázky exportu plynu, který jde dnes z Ruska do Evropy, a Rusko se snaží závislost na evropských odběratelích přesměrovat například do Číny. To jsou otázky, které si legitimně řada českých podnikatelů klade, a já si myslím, že je potřeba, aby o těchto obavách s českými firmami vláda vedla dialog. Proto chci připomenout, že vedle toho, že jsme vyjednávali o podobě sankcí, tak jsme také jako vláda připravili a spustili pracovní skupinu, která vede dialog se zástupci zaměstnavatelů, s podnikatelskými svazy, s obchodní hospodářskou komorou, vede také dialog s odbory a snažíme se hledat opatření tak, abychom eliminovali potenciální negativní dopady sankcí na naši ekonomiku. Tady už byla řeč o tom, že nové, aktuální sankce, které jsou teď připraveny, nejsou první. Ano, to je pravda. My jsme i vůči těm minulým kolům sankcí, které připravoval Brusel, uplatňovali svoje připomínky a snažili jsme se, aby co nejméně na naši ekonomiku dopadly, ale problém je mimo jiné v protisankcích, které přicházejí ze strany Ruska, pokud bude eskalovat obchodní válka. My jsme schopni jako česká vláda vyjednáváním ovlivnit podobu evropských sankcí vůči Rusku, ale samozřejmě nemáme nejmenší šanci zasáhnout do toho, co bude připravovat a předkládat Rusko jako svoje protiopatření, jako svoje protisankce. A mohu vás ujistit, že ten opatrný postoj České republiky k hospodářským sankcím rozhodně nezastávala v diskusi, kterou jsme vedli v rámci Evropské unie, jenom Česká republika. Chci poukázat na velmi rezervovaný postoj Itálie, na rezervovaný postoj Rakouska, Francie, ve velké části té debaty také Holandska a mimo jiné i zemí Visegrádu, jako je Slovensko nebo Maďarsko. Čili rozhodně jsme nebyli sami, kdo se ptal na efektivitu sankcí, rozhodně jsme nebyli sami, kdo se ptal na to, jaký je vlastně cíl této sankční strategie Evropské unie a kam se chceme v rámci tlaku na Rusko dostat. Prostě nebyla to jenom Česká republika a podle mého názoru jsou to naprosto legitimní otázky, které jsem i na půdě Evropské rady vznesl. Bylo tady otevřeno téma bezpečnostní politiky. Opět, já myslím, že to je úplně v pořádku. Opozice má nepochybně právo, aby k tomu řekla svůj názor, ale my jsme v situaci, kdy tady pravicová opozice, která vládu kritizuje, že údajně málo hájí naše bezpečnostní zájmy, tak jsme v situaci, kdy ta pravicová opozice tady řadu let vládla. A já si vzpomínám, že krátce poté, kdy jsem nastoupil do funkce předsedy vlády, přijel do České republiky na návštěvu odcházející generální tajemník Severoatlantické aliance a ten rozhovor s ním vůbec nebyl příjemný, protože on mě informoval o oblastech, kde Česká republika neplní své závazky vůči spojencům. Prostě zdědili jsme situaci, kdy nás kritizovali za to, že neplníme své závazky. A zdědili jsme situaci, kdy tady klesal řadu let obranný rozpočet země. A musím tedy říci, že se usmívám tomu, když nás dnes ODS a TOP 09 kritizují za to, že jsme údajně málo věrohodní v obranné a bezpečnostní politice, když to byly vlády zejména Petra Nečase, které dramaticky sekaly a osekávaly výdaje na obranu v České republice, takže to začalo být kritizováno mezi našimi spojenci. A dnes jsme země, která vydává skoro nejméně z členských zemí Evropské unie. Také mě zaráží, a je to zvláštní a rád bych se zeptal představitelů pravicové opozice, když tak podporujete to, abychom tedy v bezpečnostní oblasti fungovali solidárně v rámci NATO, proč pravice nepodpořila dohodu o postupném navyšování výdajů na obranu. My jsme se ještě před summitem NATO dohodli jako koalice, že budeme deklarovat, že se Česká republika pokusí zvýšit výdaje na obranu až na úroveň 1,4 % hrubého domácího produktu v roce 2020, což je podle mého uměřený a rozumný nárůst výdajů na obranu, a vyzvali jsme také pravicovou opozici a ostatní opoziční strany, aby se k tomu závazku připojily. Ale nikdo z opozice se nepřipojil. To znamená, ODS a TOP 09, které nás tady kritizují, samy odmítly podpořit deklaraci politických stran o tom, že se bude postupně navyšovat obranný rozpočet České republiky, poté, kdy za vlády pravice byl ten rozpočet Ministerstva obrany naprosto zdevastovaný. Takže nezlobte se na mě, ale ty vaše připomínky a námitky vyznívají naprosto pokrytecky. Vy jste měli možnost postarat se o to, abychom plnili naše závazky v NATO, vy jste to zanedbali, neudělali jste nic, dnes s tím máme problém, musíme to napravovat a dnes ani nejste ochotni podpořit záměr vlády, aby se zvyšoval obranný rozpočet České republiky. Jak už jsem řekl, Česká republika je součástí západního světa, jsme členy Evropské unie a jsme členy NATO. A já musím říci, že ten postup, který jsme v uplynulých sedmi měsících volili, byl vždy postup, který umožnil společný postoj jak Evropské unie, tak NATO vůči krizi na Ukrajině. My jsme nikdy jako Česká republika ten postoj nerozlomili, nikdy jsme ho nezablokovali. A je to nejvážnější bezpečnostní krize, které čelíme od konce studené války v Evropě. Ale to neznamená, že bychom v rámci Evropské unie a že bychom v rámci NATO neměli říkat náš názor, náš postoj k tomu, co se na Ukrajině odehrává, a že bychom se měli chovat pokrytecky a tvářit se, že sankce představují nějaké řešení této krize, když hospodářské sankce žádné řešení krize nepřinesou a neznamenají. Byl tady dotaz na to, jaké budou další kroky naší zahraniční politiky. Ty kroky budou i nadále koordinovány s našimi spojenci v Evropské unii a NATO. Budou to kroky, které podpoří snížení napětí na východě Ukrajiny, které podpoří udržení příměří na východě Ukrajiny. Budou to kroky, které budou směřovat k tomu, abychom zastavili spirálu eskalace sankcí, která nepřináší nic dobrého. A budou to také kroky, které budou směřovat k tomu, abychom se postarali o uprchlíky na východě Ukrajiny, protože ať už směrem na západ Ukrajiny, nebo směrem do Ruska uprchly z těch oblastí, kde se bojovalo, stovky tisíc lidí. Chci připomenout, že OSN zveřejnila zprávu o tom, že ze svých domovů odešlo kolem 800 tisíc lidí ať už směrem na Ukrajinu, nebo směrem za ruské hranice. To je obrovské množství uprchlíků. A pokud si třeba vzpomeneme na to, jak reagoval západní svět v okamžiku, kdy Miloševičům režim začal vyhánět lidi z Kosova a byli tady uprchlíci z Kosova, tak jenom připomínám, jaká byla reakce západního světa vůči Srbsku. Čili musíme se také - a měli bychom k tomu přispět jako Česká republika, aby se tito lidé mohli v klidu vrátit domů, a musíme také přispět k tomu, aby se Ukrajina vyhnula humanitární a ekonomické krizi, která jí v důsledku toho, co se odehrávalo, vážným způsobem hrozí. Poslední věc, kterou bych chtěl říci. Je podle mého názoru nutné udržet komunikaci s Ruskem a udržet politický dialog s Ruskem. Pokud má Evropa ambice na své budoucí rozšiřování, pokud má NATO ambice na své budoucí rozšiřování, není možné rozšiřovat tyto integrační struktury za cenu eskalace vojenského napětí mezi západní Evropou a Ruskem. Prostě tato cena se může ukázat jako příliš vysoká a může se to ukázat jako příliš nebezpečné pro stabilitu ve světě.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
