|

ps2013-007-02-003-055.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2014-03-19 ps2013-007-02-003-055 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

55. Aktuální situace na Ukrajině a postoj vlády České republiky

Date2014-03-19
Meetingps2013/007
Agenda Itemps2013/007/055
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/007schuz/s007045.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   1 < Page 2 > 3
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír ZaorálekDěkuji. Přeji vám dobrý den. Dámy a pánové, vážení kolegové, dovolte mi tedy, abych to dnešní jednání, eventuálně rozpravu, uvedl vystoupením, ve kterém bych chtěl shrnout a vyjádřit se k těm událostem, které se odehrály v posledních dnech. Nemyslím si, že by vystoupení, které jsem tady měl před časem, ztratilo význam. Myslím si, že i to, co tady zaznělo při tom minulém jednání Sněmovny na adresu situace na Ukrajině, odpovídalo situaci, která tehdy byla. Já bych si jenom dovolil teď k tomu připojit to, co se odehrálo v posledních dnech a týdnech, protože si myslím, že i to si zaslouží komentář. A bohužel to nejsou události, které by situaci nějak zjednodušily nebo ji posunuly směrem, který by nás nějak měl uspokojit. Je to bohužel spíš naopak. Samozřejmě klíčovou událostí, která proběhla a proti které jsme vystupovali, nejen Česká republika, ale i celá řada dalších zemí, bylo referendum, které proběhlo na Krymu. Dovolte, abych připomněl před rozpravou některá základní fakta. Referendum, které proběhlo na Krymu, bylo v rozporu s články ústavy Ukrajiny. Pokud vím, tak bylo v rozporu s článkem 134 ukrajinské ústavy a s článkem 73 ukrajinské ústavy. V případě článku 134 jde o to, že v ústavě Ukrajiny se konstatuje, že Krym je integrální součást Ukrajiny. A článek 73, to je otázka vyhlašování referenda. Z článku je evidentní, že Krym neměl možnost vyhlásit referendum o něčem, co by muselo být hlasováno na celém území Ukrajiny. To, proč říkám, že byl porušen článek 134, souvisí s tím, že jedna ze dvou otázek, která byla položena, byla právě ta, která je ve sporu s článkem 134, protože to byla otázka na to, jestli souhlasíte s připojením Ukrajiny v Krymu. Opakuji, v ústavě stojí, že Krym je integrální součástí Ukrajiny. Takže podle mě je evidentní, že tak jak to proběhlo, tak to skutečně bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou. Já bych chtěl ještě k těmto informacím přidat to, že situací na Ukrajině se 15. března zabývala Rada bezpečnosti OSN. Mně připadá důležité informovat vás o tom, co na Radě bezpečnosti proběhlo, protože Rada bezpečnosti sice nepřijala rezoluci o situaci na Ukrajině... A mimochodem, ta rezoluce také obsahovala pasáž, která se týkala referenda. A i v této rezoluci Rady bezpečnosti bylo odmítnuto pořádání referenda na Ukrajině. Ano, je pravda, že nebyla přijata rezoluce. Jenom bych chtěl připomenout, že nebyla přijata díky vetu, které použila ruská strana. Bylo to jediné veto a jediná země, tedy Čína abstenovala. Já bych jenom uvedl, že při tom hlasování rezoluce byla předložena Spojenými státy, všemi členskými státy Evropské unie, také Albánií, Austrálií, Kanadou, Japonskem, Norskem, Islandem, Lichtenštejnskem, Moldavskem, Černou Horou, Gruzií, Novým Zélandem, Tureckem. Všechny tyto země předložily tuto rezoluci a v hlasování se 13 států Rady bezpečnosti vyjádřilo pro, jeden, tedy Rusko, proti a Čína abstenovala. Je podle mě docela podstatné zmínit ta čísla, protože všichni vědí, že použít právo veta v takovéto situaci, kdy je země sama, je něčím výjimečným, a samozřejmě i samotné státy se takové situaci vyhýbají, protože to je krajní prostředek, jak vlastně zabránit přijetí rezoluce. Ale ten poměr asi jasně také naznačuje, že tady je naprosto jednotné mezinárodní společenství, tzn. nejde to jen omezovat teď na stanovisko Evropské unie. Když vidíte výsledek hlasování Rady bezpečnosti, tak je vidět, že i stanovisko mezinárodního společenství je poměrně jednoznačné. A Rusko se v případě té debaty v Radě bezpečnosti dostalo podle mě jednoznačně do izolace. Já sám, abych neříkal jenom čísla, tak řeknu, že mě upřímně docela překvapilo vyjádření ruského velvyslance Čurkina v Radě bezpečnosti, který řekl, že to právo, které dává Rusku použít právo veta, to právo má Rusko díky onomu množství prolité krve, které Rusko prolilo v průběhu druhé světové války. Já to tady zmiňuji proto, protože když to člověk slyší, tak si uvědomí, že je to právě shodou okolností Ukrajina, kde Timothy Snyder ve své knize Krvavá země uvádí 14 milionů padlých... Čtrnáct milionů mrtvých Ukrajinců jako důsledek světové války speciálně na Ukrajině. Já si tady dovolím říci, že právě Ukrajina je ta část světa, která snad druhou světovou válkou utrpěla jako žádná jiná. Myslím, že málokdo z nás si dovede představit to peklo, kterým prošla právě Ukrajina za druhé světové války. A to číslo mrtvých Ukrajinců je strašné. Připomínám 4. ukrajinský front. A mohl bych mluvit dlouho o tom, že jestli bylo místo skutečného pekla, tak to byla Ukrajina. Jestli bylo prolito neuvěřitelné množství krve a ztracených životů, tak to byla právě Ukrajina. A přišlo mi zvláštní, že si ruský velvyslanec, když mluvil o té krvi prolité ve druhé světové válce, neuvědomil, že tady je ve sporu s někým, kdo má největší právo mluvit o prolité krvi. Ale je to pro mě jenom důkaz toho, že skutečně ta diskuse vedla k tomu, že stanovisko Ruska i na půdě Rady bezpečnosti zůstalo v izolaci. Rád bych také zmínil, že situací na Ukrajině se zabývala také Rada Evropy. Rada Evropy a Výbor ministrů Rady Evropy přijal rozhodnutí k Ukrajině, pro které sice také nehlasovalo Rusko, Srbsko a Arménie se zdržely, jinak všechny další země hlasovaly pro přijetí stanoviska Rady Evropy, ve kterém byla konstatována podpora územní celistvosti, jednotě a nezávislosti Ukrajiny. V této rezoluci vyjádřila Rada Evropy solidaritu s Ukrajinou a vyslovila se pro politické řešení krize za přispění Rady Evropy. Takže i tady si myslím, že hlasování ukazuje, jak vypadala situace a rozložení sil. A opakuji, nejde tedy jenom o Evropskou unii, o které ještě budu mluvit, ale máme také sice neschválené, ale přece jenom jednání Rady bezpečnosti, jehož průběh je pro nás významný. A zároveň také pokládám za důležité to, co se odehrálo 14. března na Radě Evropy. Tedy 15. březen Rada bezpečnosti OSN v New Yorku a 14. 3. bylo jednání Rady Evropy. I tady ta stanoviska jsou poměrně jednoznačná.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities