|

Named Entity View

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-04-11 ps2017-012-02-009-016 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

16. Návrh poslance Jaroslava Foldyny na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 80/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Date2018-04-11
Meetingps2017/012
Agenda Itemps2017/012/016
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/012schuz/s012074.htm

Page 1 > 2

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal16. Návrh poslance Jaroslava Foldyny na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 80/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2 Prosím, pane poslanče. Poslanec Jaroslav FoldynaDěkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s návrhem a s důvodem toho, proč jsem podal tento poměrně z mého pohledu složitý zákon, nicméně jednoduchý. Jedná se o to, že v České republice pracuje skupina lidí, lodníků, zaměstnanců, kteří pracují na lodích, pracují v Holandsku. A oni se dostali díky státu a výkladu zákona do nezáviděníhodné situace. jsem si připravil spolu s kolegy, se kterými jsem připravoval tento návrh zákona, takový úvod do problematiky. My jsme se tím zabývali celé dva roky v minulém volebním období. Dovolte mi, abych vás tedy stručně seznámil s neutěšenou situací českých lodníků, zaměstnanců na palubách lodí v Holandsku, kteří se dostali do nezáviděníhodné situace, a to díky smlouvě o omezení dvojího zdanění uzavřené mezi tehdejší Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím v roce 1974. V době po listopadu 1989 ustanovení o tom, že lodníci zaměstnávaní v druhé zemi platí daně v zemi svého bydliště, bylo irelevantní. Žádní čeští lodníci v minulosti v Holandsku nikdy nepracovali. Museli by být maximálně emigranty. Měli jsme tehdy Československou plavbu labsko-oderskou, tam byli všichni ti lidé zaměstnáni. Bohužel díky řekněme nepovedené privatizaci a neutěšeným poměrům při řešení splavnění Labe oni o tu svoji práci přišli. Situaci se nepodařilo ani poté, když se ta privatizace nějakým způsobem dotáhla k lepšímu konci, nepodařilo se zaměstnat desítky a řekněme stovky českých lodníků na palubách českých plavidel a oni tak museli hledat svoji obživu v zahraničí. Většina těchto lidí začala pracovat v jiných zemích a jedna velká skupina v holandském království. Lodníci zaměstnaní v Holandsku byli do září 2016 ujišťováni českými správci daně, že daně odvádějí v zemi, kde mají sídlo zaměstnavatelé. To je velmi obvyklá situace pro zaměstnávání. Je to takový úzus v Evropské unii, že tam, kde pracujete, tam daníte. Nicméně smlouva z roku 1974, smlouva, na kterou zapomněli nejen ti lodníci - ono není jejich povinností, aby tuto smlouvu znali - ale především na tuto smlouvu zapomněli správci daně v České republice, finanční úřady, tato smlouva nebyla na těch lodnících, resp. tato povinnost nebyla na těchto lodnících při jejich daňových přiznáních vedlejší činnosti nikdy vymáhána státem. To se samozřejmě bohužel pro změnilo. V září roku 2016 začaly finanční úřady v České republice vyzývat jednotlivé lodníky zaměstnané v Holandsku k podání daňového přiznání a zaplacení daně, a to zpětně od roku 2013. Následně jim byly vyměřeny pokuty za nepodané daňové přiznání, které nelze prominout, které nelze prominout, jsme se o to tady pokoušeli, a úroky pozdě zaplacených daní v České republice. Úroky byly částečně prominuty tomu, kdo o to požádal. vám mohu říct, že znám ty lidi z velké části osobně. Z velké části celá řada lidí, tam pracují celé rodiny, pracuje tam třeba otec a syn. A mohu vám říct, že jsou to zaměstnání, jakoby dělnická povolání, to je velmi náročná a namáhavá práce. Ti lidé se dostali do nezáviděníhodné situace, kdy po nich byly vymáhány tyto peníze, přicházely jim modré obálky s exekučními výměry. A nechci říct proto, ale musím říct tu poznámku. jsem zažil dvě úmrtí. Moji kolegové, kterým bylo 54 a 56 roků, v stresové situaci dokonce podlehli tomu, že zemřeli na infarkt. to neříkám, abych vás rozplakal, vám to jenom chci říct, že to je fakt, to je skutečnost, v jaké se část našich zaměstnanců, část občanů České republiky nachází. Zákonem stanovený výpočet daně v tuzemsku ze superhrubé mzdy navyšuje jejich hrubou mzdu. Ta je zpravidla na úrovni holandské minimální mzdy. Přepočtem nadhodnoceného kurzu eura na koruny o 34 % pojistného a sociálního, to byly ty částky, které byly na těchto lidech vymáhány. To jsou odvody tuzemských zaměstnavatelů, nikoliv zaměstnavatelů v Holandsku. Ti odvádějí pojistné ve zcela jiných režimech. Správce daně v Holandsku používá jiný výpočet než Česká republika. A správci daní v České republice navíc zahrnují do superhrubé mzdy i příspěvky holandských zaměstnavatelů na stravu a dopravu svých zaměstnanců z České republiky a z Holandska zpátky do jejich bydliště. Úředníci finančních úřadů se domnívají, že lodníkům, kteří požádají správce daně v Holandsku o vrácení daně, budou vráceny celé rozdíly mezi brutto a netto mzdou. To však není pravda, neboť v Holandsku musí zůstat zdravotní a sociální pojištění. Lodníci tak de facto mají často navýšenu hrubou mzdu o 34 % pojistného, přičemž nevyužívají český zdravotní ani sociální systém, ani ho tedy nezatěžují. Neparazitují na naší společnosti, nechodí na sociálku, prostě hledají řešení pro sebe a své rodiny aktivně v Holandsku. Další diskriminací ze strany českých správců daně je fakt, že se k jednotlivým lodníkům nepřistupuje jednotně. Že jsou zaměstnanci na jednom plavidle u jedné firmy a každý je v jiném postavení ve vztahu k českému správci daně. Je to podle toho, kde je jeho trvalé bydliště. Finanční správa v Holandsku vybírá nejen daně, ale i sociální pojištění. Není schopna oddělit tyto dvě položky, a proto je vyžádání si vratky z daně v Holandsku velmi a velmi složité. Některým lodníkům se opravdu vrátily rozdíly mezi brutto a netto mzdou, což však znamená, že jsou za dobu svého působení v Holandsku v pozici lodníka bez sociálního a zdravotního pojištění. Situaci způsobenou (nesrozumitelné)smlouvou a zcela odlišným daňovým systémem obou států nemohou tito lidé, tito lodníci a jejich rodiny, sami vyřešit. Z velké části pobírají minimální mzdu, pracují turnusově, nemají ani čas, ani finance na to, aby si najímali odborníky, kteří by jim s tímto pomohli. Díky tomu, že se správci finančních úřadů neorientují v tzv. jednotlivých paragrafech této smlouvy, a to i z důvodu jazykové bariéry, jsou lodníkům zdaňovány i v České republice položky, které nejsou předmětem daně. Lodníci, kteří si našli práci po zániku Československé plavby labsko-oderské v zahraničí sami a nezatěžovali český sociální systém, vozí do České republiky peníze vydělané v zahraničí, podporují svou spotřebou českou ekonomiku a daňový systém i ve výnosech DPH.

Text viewDependenciesWavesurferList names