ps2017-029-01-000-000.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2019-04-25 ps2017-029-01-000-000 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Tato vláda vládne způsobem, že vlastně nevládne. Máme tady zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu a ta je dlouhým výčtem nesplněných vládních slibů, opomenutí a nezdarů. Já za sebe říkám, že je to velmi neveselé čtení. A tato vláda má ve svém čele premiéra, který čelí nejen trestnímu stíhání a kolosálnímu střetu zájmů, ale je i v podezření, že zneužívá své moci, aby se vyhnul spravedlivému procesu. A právo tady musí platit pro všechny. Budoucnost se nemá projídat, jak jsme toho bohužel svědky. Vláda má dobře vládnout a toto všechno je zde ohroženo. A my chceme od vlády slyšet odpovědi. Pokud tady padají otázky, chceme znát odpovědi. Protože mimochodem, jak už to říkal Tomáš Garrigue Masaryk, demokracie je diskuse. Proč tedy zde tuto diskusi nechceme vést? Demokracie nepanuje, ale opravuje, i to jsou slova prvního prezidenta. A demokracie spočívá v mravnosti. Tak tedy diskutujme, opravujme, hledejme mravnost a obecné dobro, protože jsem přesvědčen o tom, že to je cílem a povinností nás všech bez ohledu na to, v jakých lavicích a v jakých politických tričkách zde sedíme. Jsme si jako poslanci plně vědomi naší spoluodpovědnosti nejen za aktuální, ale i budoucí vývoj České republiky. Bereme ji vážně, očekávají to od nás, tedy od celé Sněmovny, i všichni spoluobčané. V rámci dělby státní moci platí jasné vztahy, vláda - exekutiva je odpovědná za své konání Sněmovně, která jí vyslovuje důvěru. Je tedy zcela logické, a doufám, že i pro vládní poslance nepřekvapivé, že Sněmovna a zvlášť opozice chce využít své pravomoci a klade vládě otázky, na které chce znát odpověď. Ne kvůli sobě, ne kvůli nám, ale kvůli veřejnosti, která má právo vědět, proč vláda koná, nebo proč vláda nekoná, proč vláda rozhoduje, nebo proč vláda nerozhoduje. Bohužel jedinou odpovědí na opakovaně kladené otázky směrem k vládě je mlčení, odmítání zařadit opakovaně body na program řádné schůze Poslanecké sněmovny. Pro nás je tento postup nepřijatelný. My odmítáme to, aby se vláda promlčela až k problémům, které i s ohledem například na příznaky ekonomické stagnace evidentně přijdou. Ekonomický cyklus je tady neoblomný a tvrdá data například z Německa, se kterým je naše ekonomika spojena téměř pupeční šňůrou, jsou bohužel nepříznivá. Původně predikovaný růst HDP v Německu 1,6 % byl už v prvním čtvrtletí tohoto roku snížen na 0,6, o celý jeden procentní bod. Když tedy vláda odmítá komunikovat, je potřeba se ptát. Já bych byl velmi rád, kdyby tato vláda vzala naši výzvu vážně a půl dne se kompetentně bavila i s opozicí, aby se nebála vyslechnout kritické názory, aby pochopila, že nám jde o společnou věc. Bohužel z dosavadních vyjádření mám ale pocit, že vláda je jedním velkým pštrosem, který pouze vytrvale strká hlavu do písku před řešením skutečných problémů. Problémů, které pálí občany této země. Ano, bohužel tato vláda je odkladačem slibů. V roce 2015 - jeden příklad za všechny - to byl premiér Andrej Babiš, který slíbil, že do června roku 2015 představí strategický rámec důchodové reformy. Dámy a pánové, dneska je 25. dubna 2019 a já se ptám: kde, pane premiére, kde máme ten strategický rámec důchodové reformy? Vzpomeňme si na spanilé jízdy pana premiéra po krajích a jeho paletu slibů komukoliv cokoliv. A výsledek? Vláda buďto jenom slibuje a neplní, anebo když se pokouší své sliby splnit aspoň trochu, činí tak na úkor veřejného zadlužování. Chtěli byste rozdávat, ale netušíte, kde na to vzít. Do toho se promítá i chaotické personální řízení, kde na postu ministra spravedlnosti má tato země již čtvrtého ministra za posledních devět měsíců. Členové a členky této vlády se ve svých funkcích točí rychleji než apoštolové na pražském orloji. Skutečně toto může pomoci personální stabilitě tak důležitého rezortu, jako je rezort spravedlnosti? Skutečně to přináší vědomí právní jistoty v České republice? Skutečně to působí důvěryhodně vůči jednotlivým článkům justice? Čeká se na klíčové reformy. Já bych připomněl jednu za všechny - exekuce, exekuční řád, zákon o státním zastupitelství a další. Kdy se jich z takto destabilizovaného rezortu skutečně dočkáme? A tady, dámy a pánové, nejde o nějakou akademickou diskusi, tady se jedná o narovnání exekučního prostředí, na které čeká víc jak 800 tisíc lidí v exekuci, jde o úpravy systému zastavování nezákonných exekucí a takto bych mohl pokračovat dál. A když chtějí s řešením přijít poslanci, tak se vláda brání tím, že chystá své vlastní řešení. A když s ním má přijít, tak premiér bez vědomí koaličního partnera vymění ministra, který bez jediného skandálu a s velkou odbornou erudicí a hlavně zájmem a pracovitostí ten rezort vedl. Do spekulací o dalších souvisejících okolnostech, které v osobních příbězích nejen pana premiéra tato vláda vleče u nohy jako kouli, se ani raději nebudu pouštět. Kdyby pan premiér řídil své firmy tak schopně, jako vede tuto vládu, jsem přesvědčen o tom, že by už dávno zkrachovaly. Přitom se náš stát nachází, a to je potřeba také říci, v relativně velmi pozitivním období. Výsledky uplynulého roku 2018 ukázaly, že se České republice dařilo. Období hospodářského růstu se promítlo v pozitivních makroekonomických údajích státu souvisejících ať už s růstem hrubého domácího produktu, spotřebou domácností, poklesem nezaměstnanosti či poklesem podílu státního dluhu na HDP. Vysoká domácí spotřeba byla tažena růstem mezd a platů v soukromé i veřejné sféře i zvyšující se aktivitou veřejného sektoru. Odrazem toho bylo zvýšení příjmů státu, zejména těch daňových, včetně příjmů z pojistného na sociální zabezpečení. Za těmi výbornými makroekonomickými výsledky a výsledky státního rozpočtu se však již dlouhodobě skrývají systémové překážky, které budou ovlivňovat výsledky České republiky a její konkurenceschopnost do budoucna. Příznivé výsledky rozpočtu za rok 2018 nepředstavují záruku zdravých veřejných financí v dlouhodobém horizontu. A tady skutečně můžeme zalistovat ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, protože ten jasně a srozumitelně upozorňuje na to, že rostou běžné výdaje a dosud vázne uskutečňování strategických investic, realizace důležitých reforem, které jsou stále spíše obsaženy v koncepcích a někdy ve strategických dokumentech, namísto toho, aby tyto reformy byly skutečně představeny a skutečně realizovány. Je to logické. Jak by vláda v tomto stavu mohla něco podobného prosadit? Stačí se podívat na programy zasedání vlády. Lupou by bylo potřeba se podívat, abychom nalezli zásadní vládní předlohy. Je to vláda údržby, je to vláda transpozic evropských směrnic, ale ani na prahu druhého roku její existence nevidíme žádné zásadní společností očekávané právní předpisy a normy. K negativním faktorům patří také neefektivní způsob hospodaření státu a nízká výkonnost státní správy v některých oblastech. V roce 2018 na dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí upozornila vládu také Národní rozpočtová rada, která za hlavní riziko považuje nesoulad mezi nastavením legislativy, budoucím demografickým vývojem a oddalováním důchodové reformy. Podle projekce obyvatelstva České republiky bude v roce 2020 v České republice žít zhruba 2,1 milionu obyvatel starších 65 let, ale v roce 2030 se předpokládá, že to bude už cca 2,4 milionu obyvatel. Stát především nevyužil období hospodářského růstu pro sestavení rozpočtu, který by byl alespoň vyrovnaný a zohledňoval principy hospodářského cyklu. Současně je vysoká závislost plnění státního rozpočtu na růstu ekonomiky a podceňování rizik růstu průběžných, respektive mandatorních výdajů státu. Sestavování rozpočtu je nadále postiženo nepřesností s převažujícím podceňováním příjmů, ale i neplněním výdajů. To se potvrdilo opět výraznými rozdíly mezi schváleným rozpočtem a skutečností. Ačkoliv příjmy státního rozpočtu od roku 2014 do roku 2018 vzrostly téměř o 270 miliard korun, plánované saldo státního rozpočtu se v těchto letech snížilo jen o 62 miliard. V roce 2018 dosáhl rozdíl mezi schváleným rozpočtem a skutečností téměř 53 miliard korun. Negativně lze rovněž hodnotit, že meziroční nárůst běžných výdajů státního rozpočtu ve výši 86,5 miliard byl vyšší než nárůst daňových příjmů ve výši 84,8 miliardy korun. I toto vytváří rizika pro udržitelnost hospodaření s prostředky státního rozpočtu v budoucích letech.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
