|

ps2017-024-06-010-114.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-12-19 ps2017-024-06-010-114 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

114. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 /sněmovní tisk 287/ - třetí čtení

Date2018-12-19
Meetingps2017/024
Agenda Itemps2017/024/114
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/024schuz/s024202.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   2 < Page 3 > 4
Poslanec Jan SkopečekDěkuji za slovo. Já řeknu pár důvodů, proč ten rozpočet nejsem schopen podpořit. Dlouho jsem mluvil při prvním čtení. Ten první důvod je, že rozpočet je procyklický, to znamená, že v době ekonomického boomu my ještě veřejnými výdaji dále nastartováváme, nebo snažíme se pomáhat ekonomice, přestože soukromý sektor funguje. Expanzivní fiskální politika by měla smysl v době ekonomické recese, nicméně nemá žádný smysl v době ekonomického růstu. Ten hlavní problém je, že v době, až ta ekonomická recese skutečně přijde, nebude dostatek peněžních prostředků, protože je utrácíme v době růstu. Další věc, která mi vadí na rozpočtu, je, že tahá další peníze z kapes daňových poplatníků. Paní ministryně určitě přizná, že roste složená daňová kvóta, což znamená, že stát vybere více peněz od daňových poplatníků, které oni by podle mého názoru mohli utratit lépe, protože to umí lépe než stát. Díky tomu roste samozřejmě i vládní přerozdělování, státní výdaje kontinuálně rostou, čili roste i moc a vliv státu a ubývá svobody. Co se týče těch výdajů, tak nejenom že roste státní přerozdělování, ale i struktura té výdajové strany se podle mého názoru nevyvíjí dobře. Když se podíváme na kapitálové výdaje, tak uznávám, že oproti těm předchozím rozpočtům na příští rok počítá vláda s nárůstem investičních prostředků, a to je určitě chvályhodná věc, abych také nějaký parametr rozpočtu pochválil. Nicméně je potřeba se ptát a přemýšlet, do jaké míry bude schopna vláda ty kapitálové výdaje proinvestovat, a to s ohledem na to, že se nijak dramaticky nemění regulační prostředí, které do značné míry tu investiční činnost blokuje. A tady, abych byl spravedlivý, znovu dodávám, že to není jenom problém současné vlády, že na tom regulativním prostředí, zejména co se týče územního plánování, stavebního řízení, se podepisovaly i politické reprezentace předešlé. Ačkoli je potřeba říct, že hnutí ANO má jak Ministerstvo dopravy, tak Ministerstvo pro místní rozvoj, které jsou dva nejdůležitější rezorty, které by měly být lídry v té liberalizaci, tak aby se dalo jak ve veřejném sektoru, tak v soukromém sektoru stavět, tak je má už x let ve svých rukou a ten pozitivní posun tam není. Kapitálové výdaje klesají v poměru k výdajům státního rozpočtu kontinuálně. Jenom pro vaši pozornost, v roce 2015 byl poměr kapitálových výdajů k celkovým výdajům rozpočtu 13,5 %, v roce 2019 jsem to nahrubo počítal a je to něco kolem 8 %. Takže struktura výdajů, výdajová strana, se nám mění v tom smyslu, že stále větší objem peněz relativně zaujímají výdaje běžné, výdaje sociálního charakteru a stále menší podíl máme na kapitálové výdaje, tedy výdaje, které mají zajistit posun naší země někam dopředu. Samozřejmě neakceptovatelný je i schodek státního rozpočtu, 40 miliard korun v době ekonomického růstu nemá jakýkoli smysl. To je odraz té expanzivní fiskální politiky. Za normálních okolností by bylo normální mít vyrovnaný rozpočet. Proto taky ODS a jednotliví poslanci přišli s pozměňovacím návrhem v objemu 40 miliard korun, které navrhujeme přesunout do rezervní položky nebo do položky obsluha státního dluhu. Chceme tím ukázat, že státní rozpočet mohl být připravený už rovnou vyrovnaný a že jsou výdaje, u kterých je možné šetřit a mít vyrovnaný rozpočet, stejně jako budou mít vyrovnaný rozpočet na Slovensku, stejně jako mají vyrovnaný rozpočet šest let naši sousedi v Německu. I my bychom mohli mít vyrovnaný rozpočet, kdyby se alespoň trochu odpovědně hospodařilo. Ten 40miliardový schodek nejenom že je neakceptovatelný, protože česká ekonomika roste a neměla by provádět expanzivní měnovou politiku, ale je neakceptovatelný ve chvíli, kdy se podíváte, jaké příjmy navíc bude mít vláda v příštím roce k dispozici. Vláda díky ekonomickému růstu, tak jak si to sama navrhla ve státním rozpočtu - a tady já musím dodat, že předpoklad inkasa daní je plánován na základě realistické ekonomické prognózy, to nejsou nějakým způsobem vymyšlená nebo nadsazená čísla - nicméně i při tom konzervativním postupu vláda počítá se 150 miliardami korun navíc oproti letošnímu rozpočtovému roku. A já se ptám vlády, jak je možné, že v době ekonomického růstu, při nízké nezaměstnanosti, když jí ekonomický růst generuje 150 miliard korun navíc, jak je schopna realizovat i v takovém okamžiku deficit státního rozpočtu ve výši 40 miliard korun. A není argument to, že ten státní rozpočet může dopadnout ve finále lépe, než je naplánován. Jestli to říkají ministři této vlády dopředu ještě při jeho projednávání, tak to podle mého názoru svědčí o tom, že nepřistupují s plnou vážností k nejdůležitějšímu zákonu roku, kterým státní rozpočet je. Státní rozpočet je materiál, který vydává ekonomické signály investorům, lidem, kteří budou ochotni financovat státní dluh, tedy nakupovat státní dluhopisy, budou se podle něj orientovat ekonomické subjekty, a když vláda dopředu říká, že připravuje nerealistický rozpočet, že vlastně ten deficit je dopředu nafouklý, aby mohl na konci roku dopadnout lépe, tak nejenom že to je neúcta k Poslanecké sněmovně, která tento státní rozpočet schvaluje, ale je to především mylný signál, který česká vláda posílá směrem do ekonomiky. Čili ty hlavní důvody jsou jasné. V době ekonomického růstu máme mít vyrovnaný rozpočet, ten není. V okamžiku, kdy vyrovnaný rozpočet není a máme deficit, tak je potřeba se podívat, kam ty výdaje navíc půjdou. Ony nepůjdou na investice, které by nějakým způsobem rozvíjely Českou republiku, ale dominantně se spotřebují na provozních nebo sociálních výdajích. K té nemocnosti výdajové strany stačí upozornit na to, že když se podíváte na sociální výdaje, tak kromě podpor v nezaměstnanosti, přestože máme ekonomický růst, tak všechny ostatní položky sociálních výdajů ve státním rozpočtu na příští rok rostou. To zkrátka není normální situace v době ekonomického růstu. Představte si, že se ekonomika dostane do recese, budou daleko větší nároky na sociální výdaje a díky ekonomické recesi budou i nižší příjmy státního rozpočtu, z čeho to česká vláda, ať už bude jakákoli, bude platit. Čili neakceptovatelný deficit. Vláda dál provádí procyklickou fiskální politiku, což se projeví zejména jako problém v době recese, kdy by ta expanzivní měnová politika ještě měla jakési odůvodnění, ale na expanzivní politiku v té době nebude a jakákoli politická reprezentace díky současnému neodpovědnému hospodaření bude nucena dělat škrty, a to v té nejméně vhodné chvíli, kdy to dopadne paradoxně na ty nejvíce sociálně slabé spoluobčany. Kapitálové výdaje. Přestože výdajová strana rozpočtu bobtná, tak kapitálové výdaje relativně rostou, a jak jsem říkal, na příští rok 8 %, v roce 2015 ještě byly na úrovni 13,5 %. No a pro mě je obrovský problém to, že vláda chce vytahat zase více peněz lidem z peněženek a že roste složená daňová kvóta o nějaké to procento kontinuálně nahoru. Problémem veřejných financí, resp. té výdajové strany, jsou i mandatorní výdaje, to si určitě paní ministryně dobře uvědomuje, protože tak jak kontinuálně rostou - ony tedy v tom příštím roce budou stabilní, ale jenom díky poměrně vysokému ekonomickému růstu. V okamžiku, kdy by ten ekonomický růst nebyl tak vysoký, tak podíl mandatorních výdajů rok od roku roste a samozřejmě to celé vládě a paní ministryni zužuje prostor pro aktivní fiskální politiku. Ten problém mandatorních výdajů se bude samozřejmě vršit, a dokud jakákoli politická reprezentace nepřistoupí k politicky nepopulárním, ale přesto potřebným reformám zejména penzijního systému a zdravotního systému, tak s mandatorními výdaji nic nikdo neudělá.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities