|

ps2017-019-02-010-029.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-09-12 ps2017-019-02-010-029 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

29. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 205/ - prvé čtení

Date2018-09-12
Meetingps2017/019
Agenda Itemps2017/019/029
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/019schuz/s019068.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   9 < Page 10 > 11
Prosím prolog. J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane premiére. Zkrácená citace: Profesor Rosenblum chtěl vědět, proč jaderné síly odstrašují Rusy od toho, aby nás napadli. "Protože vědí," odpověděl jsem pevně, "že když nás napadnou, stisknu ten knoflík." "A stisknete ho?" Vypadal překvapeně. "No…," váhal jsem, "vy myslíte, že ne?" "A vy myslíte, že ano?" "Jako poslední možnost, ano. Určitě." Znova jsem o tom uvažoval. "Aspoň si to myslím." "Co to je ta poslední možnost?" "Když Rusové vpadnou do západní Evropy." Aspoň to mi připadalo samozřejmé. Profesor Rosenblum mě kriticky pozoroval. "Nelamte si s tím hlavu. Proč by se Rusové měli snažit obsadit celou Evropu? Nejsou schopni ovládnout ani Afghánistán. Ne, jestli na nás něco zkusí, bude to salámová taktika." Profesor rozvíjel řadu potenciálních scénářů. Nejprve si vymyslel bouře v Západním Berlíně, budovy jsou v plamenech a hasiči z Východního Berlína přejedou hranice, aby pomohli. Zeptal se mě, jestli bych v takovéhle situaci zmáčkl knoflík. Samozřejmě, že ne. Rosenblum přikývl a zeptal se, jestli bych jej stiskl, kdyby s těmi hasiči přijela i východoněmecká policie. Opět jsem zavrtěl hlavou. Místopředseda PSP Tomáš HanzelPane poslanče, já se vás jenom zeptám, jestli to, co tady teď přednášíte, je k tématu, které tady dneska probíráme. Poslanec Marek BendaJe to výrok Ústavního soudu, resp. menšinové stanovisko Ústavního soudu ve věci EET. Jestli chcete kritizovat, co napsali ústavní soudci do svého stanoviska k EET, tak si prosím stěžujte v Brně a ne mně. Děkuji za pozornost. Vrátíme se. Rosenblum přikývl a zeptal se, jestli bych jej stiskl, kdyby s těmi hasiči přijela i východoněmecká policie. Opět jsem zavrtěl hlavou. Přece nezačnu jadernou válku kvůli tak nepatrnému narušení hranic. "Předpokládejme, že tam východní Němci pošlou pár vojáků. A pak další, aby pomohli zvládnout nepokoje, tvrdí. Načež jsou východoněmecké oddíly nahrazeny ruskými. Zmáčknete knoflík?" Znovu jsem zavrtěl hlavou. "Další krok bude spočívat v tom, že se ruské oddíly nestáhnou. Zmáčknete knoflík?" Znovu jsem zavrtěl hlavou. Profesor Rosenblum si opět vzal slovo. "Dobře, scénář číslo dvě. Ruská armáda při manévrech 'náhodně' úmyslně překročí německé hranice. Je teď jaderný knoflík tou poslední možností?" "Ne," usoudil jsem. "Dobře, scénář číslo 3. Rusové obsadili Německo, Belgii, Holandsko a Francii. Jejich tanky dorazily k Lamanšskému průlivu a připravují se k invazi. Je teď jaderný knoflík tou poslední možností?" "Ne", řekl jsem schlíple. "Protože … protože půjdeme do války, jenom abychom se bránili. A co je to za obranu spáchat sebevraždu?" "Takže kdy je jaderný knoflík tou poslední možností? Picadilly? Benzínová pumpa ve Watfordu? Reform Club?" "Když to takhle postavíte, jaderné zbraně nemají smysl." To byl úvod, prolog, k rozhodnutí, resp. k menšinovému stanovisku Ústavního soudu. A nyní bych odcitoval to, co zaznělo v tom samotném stanovisku. Myslím, že byste všichni měli pozorně poslouchat, protože se domnívám, že se jedná o podstatné shrnutí toho, co vadí na EET. Uplatňujeme vůči výroku IV., kterým se návrh ve zbývající části zamítá, a odpovídající části odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu 26/16 odlišné stanovisko podle ustanovení § 14 zákona o Ústavním soudu, jelikož máme za to, že návrhu mělo být vyhověno a zákon č. 112/2016 o evidenci tržeb měl být jako protiústavní zrušen. K tomuto názoru nás vedou zejména následující skutečnosti. Být živnostníkem není vůbec jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství napříč celým právním řádem: v oblasti bezpečnosti práce, sociálního zabezpečení, personalistiky, hygieny a samozřejmě i daní. Stát, který je i podle judikatury Ústavního soudu výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům ztěžuje jejich činnost. Při tomto zavádění by měl zákonodárce velmi bedlivě hodnotit, zda tato další povinnost je skutečně nezbytná a zda nepřiměřeně nezhoršuje podnikatelské prostředí. Tato opatření by přitom neměl posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu omezení již stávajících. Lapidárně řečeno, stát by si měl položit otázku, zda se nejedná o příslovečnou poslední kapku, po které pomyslný pohár přeteče. Úkolem Ústavního soudu v rámci následného přezkumu je pak zvážit, zda není namístě již "zmáčknout knoflík". Máme totiž za to, že ne vždy je daňová disciplína tou největší hodnotou - legitimním cílem. Někdy by zájem na ní měl poněkud ustoupit tomu, aby byla zachována silná vrstva aktivních, tvořivých, sebevědomých a odvážných lidí, kteří v podnikání riskují svou existenci místo toho, aby se nechali zaměstnat. A těmto lidem, především těm drobnějším mezi nimi, tedy lidem s obratem - což prosím není totéž jako zisk - např. v jednotkách milionů korun ročně by stát měl administrativu spojenou s podnikáním co nejvíc ulehčit, a to i za cenu menšího daňového výnosu, který je zde tak jako tak marginální. Ekonomika totiž bude robustní a přežije těžké časy lépe právě tehdy, bude-li v ní dostatečná diverzita a soběstačná, na pomoci ze společného nezávislá podnikatelská vrstva zůstane i v okrajových oblastech - hospody a jiné provozovny v malých obcích, malí samostatní živnostníci, podnikající důchodci, studenti apod. Pro řadu právě těchto lidí je však EET tou příslovečnou poslední kapkou, která je vyžene z podnikání, případně je nažene do šedé ekonomiky, což uvolní cestu jejich velkým konkurentům směrem ke korporativnímu velkopodnikatelskému a dotačnímu státu. Vzniká tak malá hyperbohatá elita a dále pak jen hůře či lépe placení zaměstnanci. Můžeme se tak dostat do rozporu s materiální podstatou demokracie. Ta je totiž možná jen ve společnosti tvořené z podstatné části vrstvou skutečně svobodných, nezávislých lidí. Právo podnikat zakotvené v čl. 26 odst. 2 Listiny znamená právo na svobodnou volbu každého, jakým způsobem si bude opatřovat své prostředky k životu. Právo rozhodnout se, zda člověk bude na někom závislý - závislá činnost, zaměstnání -, nebo se o sebe postará sám, a to se všemi z toho plynoucími riziky - podnikání. Právo podnikat je odvozeno od práva vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat. Souvisí však i se zákazem nucených prací. Svědčí o tom zkušenosti z minulého totalitního režimu. Komunistický režim podnikání nejen nepovoloval, ale přímo je trestal. Kombinace trestných činů spekulace, nedovoleného podnikání a příživnictví nutila každého, aby byl zaměstnán. Nutila jej k tomu, aby byl závislý na téměř jediném zaměstnavateli, a to na státu. Pomiňme velmi malou skupinu soukromě hospodařících zemědělců a o něco větší skupinu družstevníků.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities