|

ps2017-012-02-004-008.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-04-11 ps2017-012-02-004-008 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

8. Návrh poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 61/ - prvé čtení

Date2018-04-11
Meetingps2017/012
Agenda Itemps2017/012/008
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/012schuz/s012052.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   7 < Page 8 > 9
Pokud máte děti doma, víte dobře, že když jsou sourozenci od sebe dva tři roky, že okamžik, kdy spolu začnou komunikovat, je teprve tehdy, když tomu mladšímu jsou tři roky. Do té doby mu akorát rozhazují hračky a nic nefunguje. A úplně stejně to nefunguje v té školce. Samozřejmě to všechno je pravda. Dvouleté dítě nepatří do školského zařízení, nepatří do školky. To říkáme tady, a někdo říká, že to jde, někdo říká, že to nejde a nikdo nehledá řešení. Já říkám, řešení je velmi jednoduché. Řekněme, že to dvouleté dítě má nárok jít do zařízení, protože víme, že spousta žen - nebo rodičů, někdy jsou to i otcové, kteří zůstali doma s dítětem, kteří se musí do té práce z ekonomických důvodů vrátit. To řešení například dělají velké nemocnice, které zřídí vlastně jesle, protože ony mají obrovskou skupinu mladých dívek, mladých žen, které porodily a vracejí se do práce a samozřejmě je pro ně zajímavé, když v areálu nemocnice jsou jesle, do kterých dají to dvouleté dítě, a třeba si ho vyzvednou už v poledne, protože budou pracovat na zkrácený úvazek. Proč nehledáme řešení v tom, jak to udělat správně, a nepřestaneme se hádat o tom, že to je, nebo není dobře mít dvouleté dítě ve školce? Pojďme si říct, že budeme podporovat dětské skupiny, že budeme podporovat vznik jeslí tak, jako to má Praha 2, jako to mají některé nemocnice, jako to mají některé závody, a tam ty dvouleté děti dáme, tam se o ně budou starat pěstounky nebo ženy, které na to budou mít příslušné vzdělání, a bude to všechno fungovat. Do školy to prostě nepatří. A ten druhý problém, problém dětí pětiletých, které mají chodit do školy. Já samozřejmě velmi dobře vím, že některé dítě v těch pěti letech, zvlášť když je třeba říjnové jako to moje, není na to, aby šlo do školy, už úplně zralé a že ten jeden rok navíc ve školce je nesmírně, nesmírně důležitý. A já to vím a rozhodl jsem se tak, že tam to dítě nechám. Jestli jsem rodič, který chce dítě vychovávat sám, proč mu do toho zasahuji? Proč neuděláme zákon, který by říkal, že může dítě chodit do té roční přípravky za podmínek, za jakých se chodí do školy? Tam schovejme tu ekonomickou složku. A kdo nechce, ať nechodí. Vždyť přece dnes máme naprosto samozřejmě to, že jsou rodiče, kteří své děti vzdělávají místo toho, aby ty děti chodily do školy. Máme a funguje to. A dostáváme se stále výš, už máme základní školy, budeme mít střední školy. Proč to neuděláme se školkou? Proč neuděláme zákon, který bude říkat "ano, poslední rok ve školce je rok přípravy na školu, a proto má v této podobě upravený způsob vzdělávání"? Ony ty děti se jinak vzdělávají v té školce, v tom posledním ročníku. Proto je to smysluplné. A kdo je tam nedá, tak je tam prostě nedal. Je to jeho rozhodnutí. Ty děti podle mého názoru na tom v určité míře prodělají, ale některé ne. Některé prostě není schopné se s tou školkou srovnat. Všichni to víme. Kdo měl děti, ví, že jedno dítě do školky chodí rádo, druhé s odporem a třetí vlastně jenom násilím - jak to jinak nazvat? A kdybychom toto vyřešili, tak uděláme ze všeho nejlíp a nemusíme se hádat o to, jestli je to dobře, nebo špatně. Vytvoříme prostor pro to, aby obě ty strany mince byly použitelné. I ti, kteří si přejí, aby tam dítě tam nechodilo, i ti, kteří si přejí, aby tam dítě chodilo. Je to velmi jednoduché. A celý ten dnešní den je z tohoto pohledu vlastně zbytečný, kdybychom si řekli: Ano, my souhlasíme s tím, že musíme vytvořit zařízení pro dvouleté děti. Ano, my souhlasíme s tím, že rok předškolní přípravy ve školce je správný. Jestli si to vyberu já jako občan, nebo nevyberu, je můj osobní problém. Ten rozdíl mezi naším pojetím a pojetím paní ministryně spočívá v tom, že ona chce nás všechny řídit a dirigovat. Nařídit nám, co máme dělat. Já přesto, že jsem děti měl ve školce, přesto, že jsem děti měl v jeslích, jsem zásadně proti takovémuto rozhodnutí a chci, abych se já jako občan Svoboda mohl kdykoliv rozhodnout: Toto své dítě dám do jeslí, protože musím, protože jinak nebudu mít pro něj na chleba. Nebo toto své dítě nedám do předškolní výchovy, protože ho to chci učit sám, protože jsem lepší než všichni ti učitelé ve školce. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda PSP Petr FialaDěkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Adamec. Prosím, máte slovo. Poslanec Ivan AdamecDěkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já tady poslouchám diskusi, která tady probíhá, a hned dopředu říkám, že jsem zastáncem toho, že děcko má být s matkou co nejdéle doma. Vzpomínám si na našeho slavného pediatra pana profesora Matějíčka, který to tvrdil. Možná jste ho někdo ještě zažil, když ve vysokém věku říkal tato moudra. A já si myslím, že měl pravdu. Co se týká dvouletých dětí, tak musím říct, že v našem městě, které je řízeno od roku 1990 pravicovou koalicí, jesle zůstaly. Zůstaly jedny jesle, protože jsme tehdy měli pocit, že kapacitně to na třicetitisícové město bude stačit a že toto zařízení budou využívat právě maminky, které jsou, řekl bych, v nějakém sociálním problému, samoživitelky a podobně. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to tak vůbec není, že část takových dětí tam byla, ale velká část dětí byla od maminek, které byly lékařky, manažerky a podobně. Skutečně si myslím, že dvouleté dítě do školky nepatří. Když už tedy musí, tak by mělo být v jeslích. Ještě jsem ochoten slyšet na to, že to jsou ty takzvané skoro tříleté děti, kdy už jsou soběstačné, a pak se to dá udělat. Navíc kdybychom se o tom bavili před lety, kdy byla populační křivka v jesličkách nahoře, tak tehdy jsme měli problémy všichni umístit i tříleté děti, protože bylo těch dětí hodně. Teď je populační křivka dole, jen se nemohu zbavit pocitu, že chceme naplnit ta zařízení za každou cenu. A když jsem tady slyšel, že školka je před situací, že by propustila učitelku nebo musí vzít dvouleté děti, tak já bych zvolil tu první variantu. Dvouleté dítě do školky nepatří. A když se podíváte na ten pátý ročník, tak je to tak, že ten pátý ročník je povinný, je zadarmo. Zadarmo není, protože nic na světě není zadarmo. (Upozornění na čas.)Já se ještě přihlásím, děkuji. Místopředseda PSP Petr FialaNyní v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Luzar, po něm bude mít slovo pan poslanec Ventruba. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Leo LuzarDěkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, troufám si říci, že tento problém jde úplně mimo moji odbornost a nemám tolik zkušeností, jak všichni mí předřečníci zde. Přesto si troufám říct, že jsem rád, že přiznat chybu je bráno už ne jako zbabělost, ale jako samozřejmost. Zažil jsem dobu tržních komsomolců, kteří razili, že soukromé podnikání se postará o vše. To je důsledkem i těch školek a jesliček, které byly, protože bylo jasně raženo, že pokud zaměstnavatel chce, aby matka nastoupila do práce s dítětem, které ještě nesplňuje podmínky předškolního zařízení, tak se přece postará. Přece vybuduje předškolní zařízení, vybuduje jesle, aby mohl ekonomicky využívat a umožnit matce práci. Postoupili jsme o nějakou dobu dále a zjistili jsme, že toto zařízení je potřeba, ale funguje na takzvaném nenárokovém principu. Prostě funguje. Pokud školka má volnou kapacitu, tak přijímá i děti, které nedosahují tří let věku. Je to ale na vůli toho, kdo za to zodpovídá, za tu školku. Jinými slovy, ředitelky, popřípadě ředitele této školské instituce. Měl jsem možnost jako poslanec Moravskoslezského kraje navštívit na pozvání pana ředitele - zdůrazňuji muže, ředitele mateřské školky, což je zajímavé možná i v tom kontextu, že feminizace školství pokročila obrovským tempem, přesto muž ředitel mateřské školky existuje -, abych si vyslechl názory jeho i kolegyň, které se podílejí na té výchově. A tam zazněly argumenty. Musím v neprospěch kolegyně Valachové vaším prostřednictvím, pane předsedající, říci, že ani jeden nebyl ve prospěch návrhu povinné možnosti dvouleté děti dávat do předškolního zařízení. Ne proto, že by neměli děti od dvou let umístěné v mateřské školce, ale protože kdyby to měli dělat povinně, to znamená, kdo přijde, měli by ho umístit, narazí na kapacitní možnosti. To byl jeden z důvodů.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities