|

ps2017-007-02-003-012.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2018-02-28 ps2017-007-02-003-012 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

12. Návrh poslanců Vladimíra Koníčka, Stanislava Grospiče a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 38/ - prvé čtení

Date2018-02-28
Meetingps2017/007
Agenda Itemps2017/007/012
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/007schuz/s007029.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   8 < Page 9 > 10
Římskokatolickou církve jsem nikdy nebaštil, zejména ne tu majetkuchtivou odnož, která se znovu staví všude do popředí, aby vznešeně a šířeji rozepnutými křídly svých obřadů na sebe soustředila pozornost. Ona zjevuje, káže. Ne však všichni jsou takoví. Například třicítka věřících osob v prohlášení nazvaném Křesťané proti zákonu o církevním majetku z roku 2012, k jehož předním signatářům patřila i olomoucká biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová, kaplan z Valdic Aleš Jaluška, psycholog Jeroným Klimeš či religionista Ivan Štampach, vyslovuje i toto: "Jsme přesvědčeni, že budoucnost církve nelze stavět na majetku z minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti. Bez nich je snaha zabezpečit církve marná a sotva dlouhodobě povede k jejich plnohodnotné a pro ostatní úspěšné existenci. Nelze přece sloužit dvěma pánům, Bohu a majetku." Zajímavě, a doufám, že mě za to nebudete kamenovat, se o údajně církvím ukradeném majetku v srpnu 2012 vyjádřil i evangelický farář Miloš Rejchrt. Ne že by byl ukraden, to je floskule, která nic nevystihuje. Nebyl ukraden, nýbrž byl převeden, odkoupen, přešel dědictvím, byl odprodán. Jak se říká teď, za nápadně nevýhodných podmínek, ale ukradena možná nebyla ani souška v lese. Slovo ukraden je emotivní a je to jen kouřová clona. - Znovu připomínám, to je z dílny evangelického faráře Miloše Rejchrta. V květnu 2013 oslovila spisovatelka Lenka Procházková a její kolegové režisér Václav Dvořák, předseda jazzové sekce Karel Srp a vysokoškolský pedagog Milan Kohout písemně dokonce papeže Františka, neboť byli přesvědčeni, že podvod nelze halit svatou rouškou. "Počátkem roku 2013," cituji z uvedeného dopisu, "vstoupil v platnost zákon o dalším obrovském převodu státního majetku na církve, především římskokatolickou, který ve spolupráci s Pražským arcibiskupstvím připustila česká vláda. Více než 80 procent obyvatel naší země s tímto nespravedlivým zákonem nesouhlasí a opoziční politici proti němu podali tři ústavní stížnosti. Celková hodnota nemovitostí (polí, lesů, rybníků a budov), které mají být na církve převedeny, je zákonem odhadnuta na 75 miliard korun českých, což je nepodloženo, protože nikdo neprovedl nezávislou kontrolu seznamu těchto nemovitostí a ani jejich ocenění. Nemovitosti nebudou oceňovány ani při vydávání, tudíž se nikdo nedoví, zda byl vydán majetek v hodnotě 75 miliard, jak tvrdí tvůrci zákona, nebo zda jeho celková hodnota je mnohem vyšší." Uvedené osobnosti informovaly papeže Františka také o tom, že součástí zákona je i tzv. finanční odškodnění v celkové výši 59 miliard korun, která je také nepodložená. Česká republika podala tedy prst a jistý okruh majetkuchtivých církevních hodnostářů vytušil, že konečně přišla ta pravá chvíle chytit mnohem víc. Zasvěcení se však přiklánějí k názoru, že majetkové požadavky předložené katolickou církvi jsou neopodstatněné, neboť jsou jen ubohou slátaninou bez řádného důkazového podkladu. Za zmínku stojí i slova historika Pavla Kaliny, která zveřejnil v lednu 2014: "Češi jsou nespokojeni s tím, co momentálně nabízejí křesťanské církve. To se ostatně netýká jenom nás. Možná by třeba katolická církev měla o něco víc rozvíjet duchovní zkušenost a o něco méně podvojné účetnictví." Dámy a pánové, nalézt v dějinách tu pravou spravedlnost je z hlediska vyššího principu mravního značně ošidné, protože finanční kompenzace církvím zcela absurdně platí ze svých daní i mladí lidé, kteří nemohou za něco, co se přihodilo v době, kterou na vlastní kůži ani nezažili. Nevidím jediný důvod, proč bych neměl stát právě na jejich straně a jednoznačně oponovat těm, jejichž mysl ztemněla touhou po majetku a zákulisním kšeftováním s mocí. Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Jan HamáčekDěkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Ferjenčíka. Poslanec Mikuláš FerjenčíkDěkuji za slovo. Vážení kolegové, tahle otázka má celou řadu aspektů. Bohužel se nám ta debata trochu zplošťuje na to, kdo je pro restituce a kdo je proti restitucím. Myslím si, že to je složitější. Hovořím zde za sebe, ale myslím, že shrnuji i postoj celé řady svých kolegů z klubu Pirátů. První věc je samozřejmě výše náhrady, kterou církve dostaly, a pokud by např. Ústavní soud dospěl k tomu, že byla nepřiměřená, tak to zdanění může obstát u Ústavního soudu. Ostatně stávající předseda Ústavního soudu dával k tomu posuzování církevních restitucí disentní stanovisko a navrhoval zrušení toho zákona, takže si nejsem jistý, že ta otázka je tak černobílá v té věci ústavnosti. Druhá věc je zde již zmíněné držhubné menším církvím, které skutečně dostaly jakoby na úkor církve katolické, aby to nezablokovaly. Takže tato otázka je také relevantní a je to prostě fakt, že v rámci toho konsenzu a té dohody dostaly církve, které na to principiálně asi nemusely mít nárok, víc peněz, než odpovídalo historii, právě proto, aby byly přístupné kompromisu s katolickou církví. Třetí věc je samozřejmě proces přijímání toho zákona, který byl skutečně ostudný, a je z něj logicky pachuť. Na druhou stranu ten zákon měl i jiné aspekty. Desítky let se táhlo majetkové vyrovnání státu s církvemi, které stát měl povinnost přijmout. Hrozilo, že se to bude řešit prostřednictvím žalob, že budou ještě další desítky let právní nejistoty, kdy ty budovy budou chátrat, a ten problém bylo potřeba vyřešit a Sněmovna měla povinnost to udělat. A to, že to udělala, řekněme, trochu upatlaným způsobem, neznamená, že to řešení bylo nutně horší, než kdyby to nechala vyhnít. Stejně tak otázka právní jistoty je naprosto relevantní a je legitimní a pravděpodobnost, že tohle dodatečné zdanění by Ústavní soud zrušil, je vysoká a je tam dost značné riziko, že celý ten zákon opět spadne. Samozřejmě my bychom měli zajistit, aby se stát choval jako předvídatelný partner ve vyjednávání s jinými institucemi, a tahle otázka je velmi výrazný argument, proč pro to dodatečné zdanění nehlasovat.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities