|

ps2013-060-03-001-091.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2017-09-07 ps2013-060-03-001-091 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

91. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Date2017-09-07
Meetingps2013/060
Agenda Itemps2013/060/091
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/060schuz/s060080.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   3 < Page 4 > 5
Ptám se, kdo dále má zájem o vystoupení v rozpravě k tomuto bodu. Jestliže tomu tak není a pokud se nikdo nehlásí, končím rozpravu a ptám se pana místopředsedy, jaké navrhuje usnesení. Nenavrhuje. Takže mu děkuji a končím projednávání této interpelace. Další interpelací je interpelace na ministra financí Ivana Pilného, který odpověděl na interpelaci poslance Františka Váchy ve věci nezodpovědné výše státního rozpočtu pro rok 2018 pro vysoké školství. Interpelace se předkládá jako tisk 1141. A já poprosím pana poslance, aby pronesl úvodní slovo. Poslanec František VáchaDěkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem interpeloval pana ministra Pilného ve věci státního rozpočtu pro vysoké školství v červnu 2017. A shodou okolností - a myslím, že ne shodou náhod, ale shodou okolností - se ta odpověď dostala na schůzi Sněmovny v této době, v době, kdy školské odbory hrozí stávkovou pohotovostí, kdy se v podstatě celé školství, a teď nemluvím jenom o vysokém školství, ale i o regionálním školství, dostává do krize. Do krize, kterou se sice možná paní ministryně Valachová snažila nějakým způsobem řešit, ale díky fungování celé vládní koalice se ta krize rozvinula do té podoby, že tady možná budeme mít stávku. Já bych chtěl jenom připomenout, že poslední stávka, kterou odbory hrozily, která byla, byla v roce 2008. To znamená, před deseti lety jsme byli v podobné situaci, jako jsme dnes. Přitom před deseti lety jsme byli i v ekonomické krizi, to znamená, tam se muselo asi nějakým způsobem šetřit. Dnes jsme v době konjunktury, ekonomika roste, přesto vláda na školství a řešení problematiky školství úplně rezignovala. Já se na tu problematiku financování hlavně tedy vysokého, ale současně i regionálního školství zaměřuji v podstatě celou dobu, celé ty čtyři roky. Mohu připomenout, že v předchozím roce se nám podařilo tlakem na Ministerstvo financí změnit střednědobý výhled financování vysokých škol, kdy několik let po sobě vysoké školy na to, aby přežily, dostávaly v rozpočtu víc, než kolik byl střednědobý výhled. Podařilo se ten střednědobý výhled zvednout asi o 1,25 mld. korun a je vidět, že ani to nestačí. Další interpelace, které jsem dával, byly interpelace na základní normativ na vysokoškolského studenta. Abych jenom připomenul, vysoké školy jsou financované v podstatě ze dvou zdrojů, nebo podle dvou kritérií. Jedno je podle vědeckého výkonu a jedno podle učitelského výkonu. A ten základní normativ na vysokoškolského studenta je normativem na ten pedagogický výkon. Mohu jenom připomenout, že ten základní normativ od roku 2009 klesal z nějakých 34 tisíc na současných 27 tisíc. To znamená, peníze, které jdou na jednoho studenta na vysokou školu, klesají. A to jsou peníze, z kterých vysoká škola musí financovat celou svoji pedagogickou činnost, to znamená nejenom výuku, ale i platy. To znamená, když se na to podíváte, tak od roku 2009, kdy bylo 34 tisíc korun na studenta, do roku 2016 to kleslo na 27 tisíc. Vládě se podařilo zvýšit mzdy pedagogů v regionálním školství. Tamhle máme možná nějaké studenty a učitele. (Obrací se ke galerii.)Aspoň doufám, a doufám, že mi to potvrdí, dostali těch 10 %, nepedagogičtí pracovníci dostali myslím 6 % v regionálním školství. Tím pádem jsme se ale dostali do situace, kdy učitelé na základních i středních školách mají vyšší platy než učitelé na vysokých školách. Nástupní plat učitele na vysoké škole, člověka, který absolvuje vysokou školu, absolvuje postgraduální studium, to znamená, má za jménem titul Ph.D., potom v mnoha případech vyjede do zahraničí, kde absolvuje takzvanou postdoktorandskou stáž, většinou jsou to prestižní univerzity, vrací se do České republiky a my mu můžeme nabídnout nějakých 20 až 22 tisíc korun měsíčně před zdaněním. To je skandální! Jak chceme, aby naše vysoké školství fungovalo, když jsme schopni nabídnout jenom takové mzdové prostředky? Ano, argument, že vysoké školy si svoje mzdové předpisy a tabulky vytvářejí samy, je pravdivý, ale ony si ty tabulky mohou vytvářet jenom v závislosti na penězích, které ze státního rozpočtu dostanou. A když dostanou málo, tak ty mzdové tabulky zvyšovat nemohou. Příkladem může být třeba naše univerzita, kde od roku 2008 nedošlo ke změně tarifů, nedošlo ke změně mzdových tabulek. Teď v srpnu se podařilo prosadit změnu tarifů právě s tou perspektivou, že by do vysokého školství mohlo přijít víc peněz. Já vám dám jenom takový příklad. Loni na konci roku 2016 se Ministerstvu školství podařilo někde vyšťourat 260 milionů, které poslali cíleně s dopisem paní ministryně na platy vysokoškolských pedagogů. Na naši fakultu se dostalo z těch 260 milionů po spravedlivém přepočtu 1,2 milionu. To znamená, to jsou peníze, které jsme dali do platů našich lidí. Když od toho odečtete zákonné zdravotní a sociální pojištění, tak v přepočtu by to vyšlo měsíčně na jednoho člověka 250 korun. Dvě stě padesát korun navýšení mzdy vysokoškolského učitele! Samozřejmě vysoké školy si s tím mohou udělat, co chtějí. Já jsem udělal to, že jsem ty peníze dal mladým, těm, kteří těch peněz mají nejmíň, těm, kteří jsou v krizi, kteří zakládají rodiny, kteří si potřebují sáhnout na hypotéky. V současné době se jedná o rozpočtu Ministerstva školství jak na regionální, tak na vysoké školství. Pro vysoké školy bylo původně slibováno 100 milionů. Když to srovnáte s těmi 260 miliony, o kterých jsem mluvil, tak je to velice směšné. V současné době pan ministr mluví o nějakých 700 milionech navýšení do rozpočtu vysokých škol, což zase v tom srovnání těch 260 milionů je opět směšná částka. Ministerstvo školství přišlo s požadavkem, aby se na rozpočet vysokých škol přidalo 4,5 miliardy. Čtyři a půl miliardy už by znamenalo to, že by se možná platy učitelů na vysokých školách dostaly do srovnatelné úrovně, jako jsou platy učitelů v regionálním školství, to znamená, přiblížily by se dnešní průměrné mzdě, která už se vyšplhala k necelým 30 tisícům. Takže my začínajícím vysokoškolským učitelům dáváme 20, 22, 23 tisíc. Průměrná mzda v České republice se blíží k 30 tisícům měsíčně. Tady o tom jedná Konference rektorů, jedná o tom Rada vysokých škol, přesvědčují pana ministra, původně pana ministra Babiše, který to odmítal, v současné době pana ministra financí Pilného. Ti se tomu brání. Brání se tomu s odůvodněním, že by museli navýšit státní rozpočet. Současné požadavky na celé školství jsou také, že by se mělo přidat, nebo ten požadavek je navýšení mezd pedagogům v regionální školství, to znamená mateřské, základní, střední školy o 15 %, nepedagogickým pracovníkům o 10 %. To jsou mzdy, na které má přímo státní rozpočet vliv, a navýšení rozpočtu vysokých škol o 4,5 miliardy. To když se dá do mezd, tak se dostanou učitelé na nějakou sice ne úplně důstojnou, ale na nějakou úroveň, kdy mohou přežít.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities