|

ps2013-059-04-010-194.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2017-06-30 ps2013-059-04-010-194 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

194. Návrh poslance Bohuslava Svobody a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 1086/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Date2017-06-30
Meetingps2013/059
Agenda Itemps2013/059/194
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/059schuz/s059121.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   6 < Page 7 > 8
Poslanec Zbyněk StanjuraZa tu nepřesnost se omlouvám. Chci říct, když jsem viděl pana předsedu Sklenáka, tak ještě než začal mluvit, už jsem se přihlásil k faktické, protože jsem odhadl, co chce říct. Takže já navrhuji zkrácení lhůty pro projednání ve výborech na 30 dnů. To se vetovat nedá. Ale jsem rád, mohu teď pěkně ocenit, že ta koalice ANO a ČSSD opravdu funguje. My to říkáme pořád. Takové ty hrátky, jak spolu soupeříte, prostě to je jenom pro voliče. A já myslím, že je dobře, abychom to všichni věděli, že ta koalice funguje. Hned jsem klidnější před víkendem. Místopředseda PSP Jan BartošekProsím, pan předseda Sklenák. Poslanec Roman SklenákDěkuji a doufám, pane předsedo prostřednictvím předsedajícího, že oceňujete i můj přístup, že jsem veto vznesl ještě v obecné rozpravě, nikoliv, jak vy občas děláte, až po jejím skončení, aby nebylo možné vznést ten další návrh. Místopředseda PSP Jan BartošekDěkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se pana navrhovatele a pana zpravodaje na závěrečná slova. Prosím, pan navrhovatel. Máte slovo. Poslanec Bohuslav SvobodaDěkuji ještě jednou za slovo. Já bych chtěl v tuto chvíli hlavně pohovořit o tom, co tady v tuto chvíli řešíme. Neřešíme ani politický problém, ani volební preference, ani si nepoměřujeme, kdo má větší ostruhy, ale hovoříme o tom, jak bude vypadat péče o naše děti. Já neznám mnoho témat, která by měla být pro nás významnější, a nedovedu si představit, že bych je skutečně odbýval tak povrchně a volným povídáním, jako to tady někdy zaznívá. Problém ambulantní pediatrie a její hlavní problém je, že je nedostatečně početně zajištěna. V okamžiku, kdy budeme mít představu, že poběží péče o kapitovaného pacienta 24 hodin, jak tady také zaznělo u nějakého předřečníka, musíme mít tu možnost, aby ta péče běžet mohla. Aniž bych se pořád vracel k reminiscencím, v systému, který tady fungoval za první republiky, to bylo tak, že praktický lékař, který měl své pacienty, se o ně skutečně staral 24 hodin denně, že měl u postele telefon, který zazvonil, a on musel jít, že měl u dveří do vilky speciální zvonek, který zvonil u něj, a on věděl, že ho volá pacient. A když chtěl mít volný den, tak se musel dohodnout s jiným, druhým praktickým lékařem, že po tu dobu to za něj vezme. A já vím a znám to, protože naše rodinná medicínská tradice je po desítky let dozadu, že to znamenalo, když ti lékaři v tom regionu, rajonu byli jenom tři, že když se dobře dařilo, tak jste měl jednou týdně, možná dvakrát týdně volný den, volnou noc. Vím, že dneska doba je jiná, medicína je také jiná, ale to, co se nezměnilo, a my porodníci to dobře víme, to, co se nezměnilo, je práce v noci. Porodnictví je v noci, protože děti se v noci dělají, tak se v noci rodí, aby měly uzavřený počet dní v děloze. A musí se s tím počítat a musí se hledat pro to řešení. To řešení není v tom, že se budeme hádat, jestli to má dělat nemocnice, nebo nemá dělat nemocnice, jestli máme zřídit nějaké pohotovostní služby, nebo ne. Ono se musí prostě spočítat, kolik lidí to bude potřebovat, a ty lidi musíme vychovat. A proto já tak pléduji proto, aby vznikl ten obor samostatně - praktický lékař pro děti a dorost -, protože to bude obor, který bude počítat s tím, že jistou formu péče o své registrované pacienty má prostě trvale. Ono jim nic jiného nezbývá. Oni když vyjdou do ulice, tak je lidé zastavují a ptají se jich na to, co a jak a kde. Ta péče stejně přesahuje rozměr ordinačních hodin. A když víme, že ambulantní péče je levnější a efektivnější, tak musíme udělat všechno pro to, abychom ji zachovali v této podobě, a ne abychom to celé změnili a přetlačili. Hovoříme tady o něčem, co se strašně změnilo, a hovoříme o tom pořád ve starém duchu, protože dřív když dítě stonalo nebo i dospělý když šel k praktikovi v noci, tak co se měnilo? Praktik a děckař měl stejný fonendoskop a stejné prsty, kterými klepal, a stejné prsty, kterými hmatal, jako lékař v nemocnici. Dneska je to jiné. Dneska když si představím problematiku poznání apendicitidy, tedy slepého střeva, tedy věc, kterou když promeškáte, tak můžete to dítě nebo toho člověka ohrozit na životě, tak samozřejmě že to chce nějaké laboratorní zázemí, samozřejmě že to chce nějaká vyšetření, která jsou dneska už moderní, a samozřejmě že to chce, aby praktici také byli už dneska vybaveni ultrazvukem a mohli některé věci vyřešit a aby měli za sebou zázemí, kam mohou tu laboratoř poslat, ale to musíme řešit. Nemáme řešit to, že je stáhneme do špitálu a budeme to řešit ve špitále. Vždycky ambulantní medicína prostě za sebou musí mít adekvátní laboratorní vyšetřovací zázemí, které mohou použít, a to je potom rozhodující. Ne jenom ty prsty, ne jenom fonendoskop, ale také mít tu možnost takto to zajišťovat. A to je o tom, že se vlastně nejenom systém vzdělávání, ale i systém poskytování primární péče musí vyvíjet. To prostě dneska už není o tom, že si zaregistrujete pacienta a někdy si s ním popovídáte, uděláte mu preventivní prohlídku takovou, že z toho žádný výsledek není. Medicína musí mít jinou dimenzi, a proto také jsem přesvědčen o tom, že vychovávání lidí, kteří to primárně chtějí dělat, je zásadní. Jestliže jsem se primárně rozhodl, že jdu do špitálu, a pak po osmi nebo deseti letech z něj odcházím do primární péče, tak možná, že tam skutečně je pravda, že to je otázka jenom peněz, nebo otázka toho, že třeba ten lékař už nechce být v noci vzhůru. A proto říkám, že nechat vzniknout primární péči jak nějaký odpad, jako nějakou část od té celé pediatrie není dobré. Věřte mi, že vím, o čem mluvím, protože my to v gynekologii máme. Gynekologie má svoji ambulantní složku a má svoji složku nemocniční, vzděláváme se stejně, a máme to tedy tak, že já vychovám toho lékaře a v okamžiku, kdy udělá atestaci, tak mi řekne, já bych si vzal dva dny v ambulanci. A po půl roce přijde a řekne: a já bych ty zbývající dny, co mám ve špitále, zrušil. A je to prostě proto, že to je výchova, která nebyla k něčemu zaměřena. Vzdělání, o kterém hovořil kolega Kasal, vaším prostřednictvím, které bylo staré, bylo vzdělání dvoustupňové, které říkalo: když máš jedničku, můžeš být jenom v terénu, když máš dvojku, můžeš být vedoucí pracovník v nemocnici. To se primárně rozčlenilo a pak už jste to nemohli dál míchat. My to dneska nemáme, máme to vzdělání jedno, a proto také v některých věcech potřebujeme od sebe oddělit to, co je péče lůžková, a to, co je péče ambulantní. Ale znovu se vracím kruhem - každý řečník se má kruhem vrátit k tomu, kde začínal - vracím se k tomu, nerozhodujeme politický boj mezi stranami, mezi nějakými osobními zájmy, protože ať chcete, nebo nechcete, v každém jednání vevnitř někde je, něco, co je váš vnitřní názor, a to je většinou vnitřní zájem, rozhodujeme o tom, jaká bude péče o naše děti. A to je to, co bych chtěl, aby jediné bylo na stole. Všechny ostatní argumenty, co, kdo, jak, kde, to není podstatné. Hledejme optimální řešení a hledejme ho perspektivně s tím, že medicína skutečně bude - co bude?!, je jiná, než byla, a že i to vzdělávání musí být jiné a že i určitá specializace v této tak zdánlivě podobné věci, jako je děckař v nemocnici a děckař v terénu, je zásadní a závažná a pro naše děti prospěšná. (Potlesk poslanců ODS.)

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities