|

ps2013-057-10-019-022.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2017-06-07 ps2013-057-10-019-022 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

22. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 903/ - druhé čtení

Date2017-06-07
Meetingps2013/057
Agenda Itemps2013/057/022
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/057schuz/s057339.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   7 < Page 8 > 9
Další návrh na změnu stále pod tím číslem 5966 se týká náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kdy v části první článku I. návrhu se za bod 127a až 127c, které znějí: 127a. V § 257 odst. 2 se slovo "čtyřapůlnásobku" nahrazuje slovem "šestinásobku". Opět kratičké odůvodnění: S ohledem na dosahovanou průměrnou výdělkovou úroveň a rostoucí ceny různých zařízení by v případě přijetí této změny po mnoha letech došlo v této oblasti k narovnání vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Další změna se týká 127b. V § 263 odst. 2 se ve větě první slova "jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal" zrušují. Odůvodnění: Tato úprava je zcela nadbytečná. A poslední bod se týká 127c, kdy v § 263 se odstavec 3 zrušuje, kdy opět kratičké odůvodnění je takové, že není důvodné, aby v současné době byl zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její úhrady. Otázku projednání si mohou odbory se zaměstnavatelem dohodnout v kolektivní smlouvě podle zásady co není zakázáno, je dovoleno. Děkuji vám za pozornost a samozřejmě že se přihlásím k těmto návrhům ještě v rozpravě podrobné. Místopředseda PSP Petr GazdíkDěkuji, paní poslankyně. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Simeon Karamazov. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Simeon KaramazovDěkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhovaná novela zákoníku práce stanovuje řadu povinností zaměstnavatele souvisejících s prací zaměstnanců mimo pracoviště zaměstnavatele. Zejména při práci z domova mimo jiné povinnost uhradit zaměstnanci náklady spojené s takto vykonávanou prací. Už to tady mnohokrát zaznělo. V praxi může jít o náklady na komunikaci zaměstnance se zaměstnavatelem, například o cenu za internetové připojení či mobilní paušál. Ty musí podle navrhovaného znění zaměstnavatel zaměstnanci uhradit zvlášť, nemůže je sjednat jako součást mzdy nebo odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Taková úprava popírá pojetí práce z domova jako benefitu, který zaměstnavatel z dobré vůle poskytuje k dobru zaměstnance. Nebudou-li zaměstnavatelé moci dohodnout se zaměstnancem zahrnutí uvedených nákladů do mzdy a budou-li je muset hradit zvlášť, jejich ochota umožnit tento způsob výkonu práce nepochybně klesne. Tím, kdo na takový přístup doplatí nejvíce, budou paradoxně právě zaměstnanci, které zřejmě dané ustanovení mělo chránit. Ve svém pozměňovacím návrhu proto navrhuji, aby zaměstnavatelé měli možnost se zaměstnanci ujednat, že náklady zaměstnance související s prací z domova budou zahrnuty ve mzdě, platu nebo odměně z dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Ideově s touto úpravou úzce souvisí i můj druhý pozměňovací návrh, který se týká dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nesouhlasím s tím, aby zaměstnanci byli povinni evidovat začátek a konec doby výkonu práce, neboť jde o administrativní zbytečnost, která by jim snížila atraktivitu těchto dohod. V praxi by takové omezení pouze způsobilo, že by hodiny byly vykazovány pouze účelově, často fiktivně. Ve stručnosti pak na závěr musím vedle svého třetího pozměňovacího návrhu týkajícího se nové právní úpravy dovolené zmínit zejména čtvrtý pozměňovací návrh, v němž navrhuji, aby dohodu o dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli bylo možné se zaměstnancem uzavřít kdykoliv, nejen až šest měsíců po uzavření pracovního poměru. Je-li dohoda se zaměstnancem nezbytnou podmínkou k dočasnému přidělení, není důvodu zaměstnavatele ani zaměstnance nikterak blíže omezovat. Jsem přesvědčen, že takto navržená úprava pomůže dosáhnout určité rozumné pružnosti vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Petr GazdíkDěkuji panu poslanci. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Josef Hájek. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Josef HájekVážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, předkladatel v pořadí již 40. novely zákoníku práce, kterým je Ministerstvo práce a sociálních věcí, ve své důvodové zprávě konstatuje, že zákoník práce je ve svém komplexu vyhovující právní normou, na druhé straně ale připouští, že se v praxi projevují některé problémy a nedostatky, které je žádoucí řešit. V této souvislosti bych se chtěl zmínit o problémech zhruba čtyř tisíců bývalých horníků, kteří z důvodu pracovního úrazu nebo choroby z povolání nejsou schopni nadále pracovat pod zemí. V souladu se zákoníkem práce tito bývalí horníci pobírají náhradu za ztrátu výdělku, tzv. rentu. Dalo by se říci, že jsou v pohodě. Opak je ale pravdou. Většina těchto bývalých horníků, tzv. rentistů, je v evidenci úřadu práce, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je to, že řada těchto vyřazených horníků má celou řadu zdravotních omezení. Druhým důvodem je to, že se bojí jít pracovat. Současná legislativa je totiž nastavena tak, že pokud je zdravotně postižený horník v evidenci úřadu práce, je z jeho náhrady za ztrátu výdělku odečítána částka ve výši minimální mzdy. Pokud jde pracovat a následně tuto práci ztratí, tak mu na úřadu práce od této tzv. renty odčítají částku ve výši jeho posledního výdělku. Nejlépe vám tuto problematiku vysvětlím na následujícím příkladu. Horníka Nováka vyřadili 1. ledna 2014 z dolu z důvodu choroby z povolání, a to ve věku 40 let. V hornictví odpracoval 20 let a náhradu za ztrátu výdělku mu vypočetli ve výši 24 tis. korun. Horník Novák se po propuštění z dolu přihlásil dne 2. ledna 2014 do evidence úřadu práce. Má zdravotní hendikep, a tak nemůže sehnat práci. Z jeho náhrady na ztrátě výdělku, která činí 24 tisíc korun, se mu každý měsíc odečítá částka ve výši minimální mzdy. V roce 2014 se mu tak odečítala částka ve výši 8 tisíc korun, v letošním roce se mu však odečítá částka ve výši 11 tisíc korun. V průběhu tří let se roční příjem takto postiženého horníka snížil o 36 tisíc korun, což je pro rodiny těchto osob již citelný zásah do jejich rodinných rozpočtů. Z tohoto důvodu Ministerstvo práce a sociálních věcí v předložené novele zákoníku práce upravilo znění § 271 písm. b) odst. 3, a to tak, že bude dotčené osobě odečtena minimální mzda ve výši, která byla platná v den zařazení do evidence. Touto úpravou i do budoucna nebude v případě růstu minimální mzdy snižována náhrada na ztrátě výdělku, což je samozřejmě pro zdravotně postižené horníky dobrá zpráva. Touto legislativní úpravou bohužel dojde k vyřešení pouze jednoho z problémů, se kterými se tato skupina zdravotně postižených horníků setkává. Druhým velkým problémem této skupiny, o které jsem se zmínil v úvodu svého vystoupení, je to, že se bojí jít pracovat. Velkým strašákem pro tyto bývalé horníky je to, že pokud odejdou z úřadu práce a najdou si zaměstnání, ve kterém vydělají více než minimální mzdu, a pak tuto práci ztratí, tak je jim při opětovném zaevidování na úřadu práce odečítána nikoliv částka ve výši minimální mzdy, ale částka ve výši posledního dosaženého výdělku. Takže pokud by šel například náš fiktivní bývalý horník pracovat jako řidič a vydělal by si například 18 tisíc korun, tak po ztrátě tohoto zaměstnání by se mu z jeho náhrady na ztrátě výdělku neodečítala částka ve výši minimální mzdy, ale částka ve výši 18 tisíc korun. Náhrada na ztrátě výdělku by mu pak náležela pouze ve výši 6 tisíc korun, což náš fiktivní horník Novák, který má nárok na výplatu náhrady na ztrátě výdělku, je to pro něj složité. Takže víceméně má potom tři možnosti. První možnost je, aby zůstal na úřadu práce a měl svých 13 tisíc korun měsíčně jistých, a to až do dovršení 65 let věku. Druhou možností je hledat práci za minimální mzdu, což je i v našem hornickém regionu problém, protože většina pracovních pozic s minimální mzdou je specifická a výhodná většinou pro ženy. Třetí možnost je hledat práci s vyšším výdělkem, ale v tomto případě dotyčný riskuje, že po ztrátě tohoto zaměstnání mu bude náhrada na ztrátě výdělku krácena. V našem případě nikoliv o 11 tisíc, ale o 18 tisíc. Takže dle přísloví "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše" většina takto postižených horníků volí variantu první, to znamená zůstat na úřadu práce.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities