|

ps2013-053-05-010-038.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-12-06 ps2013-053-05-010-038 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

38. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu) /sněmovní tisk 666/ - prvé čtení

Date2016-12-06
Meetingps2013/053
Agenda Itemps2013/053/038
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/s053171.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   5 < Page 6 > 7
Novelu zásadně odmítají i účastníci konference Dějiny staveb. Návrh považují za složitý a nepřehledný, jehož prioritou není ochrana a poznávání historických staveb, ale byrokratizace oboru. Tím, že připouští veřejný přístup pouze k fotografiím pořízeným z veřejně přístupného místa, je zásadním způsobem omezen přístup k dokumentaci nemovité části památkového fondu. Přitom právě přístup památkové péče k nejširší veřejnosti je základním předpokladem úspěšné ochrany památek. Za nešťastné by přijetí této novely považovalo také Sdružení pro stavebně historický průzkum. To tvrdí, že návrh nesměřuje k potřebné podstatě památkové péče, tedy k ochraně památek jako neodmyslitelné součásti životního prostředí a k jeho vypovídající hodnotě jako hmotnému historickému prameni. S návrhem zákona o ochraně památkového fondu má problém i Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče. Podle jeho názoru novela podstatně snižuje rozsah památkové ochrany národního kulturního dědictví. Oproti stávajícímu stavu nejasně definuje, které práce na kulturní památce spadají do působnosti orgánů státní památkové péče. Z působnosti těchto orgánů vyřazuje řadu činností v památkových zónách, nově definuje území bez nutnosti provádění archeologických výzkumů, nenastavuje klíč, dle nějž mají výkonné orgány státní památkové péče posuzovat zásahy u památkově chráněných objektů. Vedle faktického omezení ochrany památkového fondu zákon zároveň podstatně zužuje, komplikuje, až znemožňuje dokumentaci architektonického dědictví. Jde tak o oslabení pozic obou základních pilířů všech památkových péčí v civilizovaných státech. Zákon navíc nedefinuje ochranu hmotného kulturního dědictví jako veřejný zájem. Za ten je označena pouze ochrana památkového fondu, který není a ani nemůže být celým hmotným kulturním dědictvím. Oslabuje roli odborné složky v procesu péče o památkový fond. Zároveň umožňuje množství výkladů, což povede k právním sporům. Kromě toho vytváří podhoubí pro korupční a netransparentní jednání. V průběhu tvorby vyjadřoval řadu výhrad i Ústav památkové péče, Fakulta architektury ČVUT, s tím, že podstatná část připomínek není v návrhu zohledněna. Ústav kritizuje rezignaci na odbornost a oslabení role Národního památkového ústavu. Výrazným krokem zpět je to, že je ze zákona vyřazena povinnost vlastníků památek konzultovat své záměry před zpracováním projektů. Závěrem. Kulturní dědictví představuje hodnoty, které si musí každá společnost chránit pro budoucí generace. V současnosti jsme svědky devastace řady významných kulturních památek. Je proto nezbytné přijmout zákon, který zabezpečí jejich skutečnou ochranu. Podoba zákona, tak jak je předložena, však tento významný úkol dostatečně nenaplňuje. Proto i já navrhuji vrátit zákon k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)Místopředseda PSP Vojtěch FilipDěkuji paní poslankyni Martě Semelová. Ta byla poslední přihlášená do rozpravy. Pokud se nikdo dál nehlásí, rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Pan ministr ano. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr kultury ČR Daniel HermanDěkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, předložený návrh zákona je komplexní, velmi složitou očekávanou zásadní právní normou, která si klade za cíl především zdůraznění veřejného zájmu na ochraně památkového fondu a vytvoření podmínek pro péči o tento fond nezbytně provázaných na ostatní související zákony, zejména správní řád, stavební zákon, zákon o základních registrech, nový občanský zákoník, katastrální zákon a další právní normy. Současně vnáší do celé úpravy zásadním způsobem prvek transparentnosti. Ministerstvo kultury po celou dobu přípravy návrhu spolupracovalo se subjekty dotčenými péčí o památkový fond, tedy vlastníky významných segmentů kulturního dědictví, orgány státní a veřejné správy, občanskými sdruženími, vysokými školami, nezávislými odborníky a odbornými a výzkumnými institucemi. Rozhodně není pravda, že by návrh zákona byl těmito institucemi odmítnut. Je pravda, že byla vedena diskuse, odborná diskuse, a je nyní na nás, abychom tuto diskusi rozhodli. Ale já chci poděkovat panu předsedovi Stanjurovi za to, že zde připomněl z dubna letošního roku přednesenou zprávu paní kolegyně Černochové, a chtěl bych se vyjádřit k některým vědem, které zde v té době zazněly. V souvislosti s ustanovením § 114 a 115 navrhovaného předpisu paní kolegyně označila osobu dočasně oprávněnou k výkonu regulované činnosti, v tomto případě k výkonu restaurování kulturních památek, za levnou pracovní sílu bez kvalifikace. Ale tato ustanovení jsou transpozicemi základních principů Evropské unie spojených s volným pohybem osob a služeb. Jde totiž o osoby, které mají oprávnění v mateřském státě Evropské unie, tam jsou restaurátory a chtějí tuto činnost provádět i na území České republiky. Rozhodně se tedy nejedná o černé nekvalifikované síly. Navíc v tomto bodě jde o převzetí procesního postupu ze stávajícího zákona o státní památkové péči. V souvislosti s ustanovením § 138 zaznělo, že u řady věcí, o kterých stavební úřad podle stavebního zákona nerozhoduje, by měl rozhodovat orgán památkové péče. Velmi rozsáhlou a mimořádně hodnotnou částí památkového fondu jsou však movité kulturní památky, jejichž úpravy, či dokonce restaurování stavební úřad posuzovat podle stavebního zákona nemůže. Stejně tak tomu bude i v případě provádění některých prací na stavbách, které jsou z památkového hlediska zásadní, jako je např. restaurování barokní nástropní fresky. Dále zde zaznělo, že vedle nadací a spolků by měly mít možnost vystupovat za veřejnost a předem požádat o informace o všech zahajovaných řízeních i samosprávy obcí a městských částí, na jejichž území budou projednávány práce týkající se ochrany architektonického dědictví. Toto právo však obcím a městským částem dává spolu s výslovně zakotveným postavením účastníka řízení stavební zákon v rámci územních řízení, v nichž mají stavební úřady podle § 90 písm. b) stavebního zákona posuzovat záměr stavebníka mj. z hlediska požadavků na ochranu architektonických hodnot v tom daném území. Stejně silné postavení jako obce rozhodně spolky a další instituce ve stavebním zákoně při ochraně architektonického dědictví nemají. Postavení obcí a městských částí podle stavebního zákona návrh tohoto zákona však nikterak nemění. Dále zde zaznělo, že v souvislosti s vymezováním památkových území současná památková území byla vydávána, resp. prohlašována, zpravidla v dobách socialismu, aniž by splňovala požadavky současného návrhu zákona. To ale zcela neodpovídá skutečnosti, protože v té době nebyla vymezena ani jedna památková zóna a pouze cca 44 % památkových rezervací. A konečně zde také v souvislosti s obsahem § 3 písm. g) navrhovaného zákona bylo zmíněno, a ten bod popisuje práce na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkovém území i ve vazbě na konkrétní příklad. Byly zde jako příklad zmíněny Havlíčkovy sady, ale Havlíčkovy sady kulturní památkou jsou a ustanovení § 3 písm. g) navrhovaného zákona se na ně jako na kulturní památku nevztahují. Nicméně my jsme si právě tento projev a důležité poznámky, které v něm zazněly, dobře prostudovali a vycházím zde právě z toho, co bylo řečeno. Chci také ocenit to, co bylo řečeno dnes, že péče městské části Praha 2 o památky a zvláště o Vyšehrad, národní kulturní památku, je skutečně příkladný. Vím to, protože jsem tam devět roků bydlel.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities