|

ps2013-049-04-004-063.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-09-09 ps2013-049-04-004-063 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

63. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 880/ - prvé čtení

Date2016-09-09
Meetingps2013/049
Agenda Itemps2013/049/063
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/049schuz/s049141.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   4 < Page 5 > 6
Za druhé. Práce sester a dalších pracovníků v této kategorii je finančně nedoceněná. A kolegyně Pastuchová o tom mluvila. V minulosti se na tuto kategorii pozapomnělo a preferovala se jiná skupina pracovníků ve zdravotnictví. Ve zdravotnictví pracuje tým a musí být oceněna každá práce, a práce sester a dalších pracovníků v této kategorii. Já doufám, že se to v budoucnu již nebude opakovat a bude odměňování dostatečně valorizováno každý rok. Přece nelze stále, aby sestry vyvíjely tlak v této oblasti, aby ta jejich práce byla oceňována. Za třetí. Ministerstvo zdravotnictví nepracuje ani na odstranění vyhlášky o minimálních standardech, která byla přijata za ministra Hegera v roce 2012, kdy minimální počty sester se staly optimálními v nemocnicích a zátěž sester se ještě zvýšila. A to se budu ptát, pane ministře, co s tím děláte a co s tím hodláte udělat. Za čtvrté. Už o tom také byla tady řeč. Nepřipusťme v budoucnu, aby sestry, které se jednou vzdělaly ve svém oboru, byly nuceny si dodělávat vzdělávání, např. jak tady říkal kolega Plzák, že musí jezdit do Bratislavy a učit se stejné věci. Práce sestry není lehká jak po stránce odborné, fyzické a i psychické. Enormně narostla zátěž administrativní a zůstává tu pacient, který potřebuje pomoc, péči a ošetření. Je potřeba sestrám vytvořit podmínky, aby mohly svou práci vykonávat. Každý z nás, kdo se se sestrou setkal, ví, že je nedílnou součástí zdravotnictví a zaslouží si důstojné podmínky pro svůj život. Nezapomínejme na to, že je to také člověk. Máme rodiny, koníčky, jsme matkami, manželkami, ale naše profese nás vede do práce v sobotu, v neděli, ve svátek. Ano, někdo může namítat: Vybraly jste si to, tak teď na to nenadávejte. Ale my jsme si tu profesi vybraly proto, že chceme pomáhat, a pomáhat léčit lidi, pomáhat lidem v sociálních zařízeních a chceme být za svoji práci oceněny a uznávány. Na závěr chci říci, že Úsvit - Národní koalice bere v potaz i názory odborných společností k této novele a budeme se snažit prosadit co nejlepší vzdělávání ve prospěch sester. Musím však zdůraznit, že je potřeba nedostatek sester řešit komplexně, nejen změnou zákona o vzdělávání, ale zlepšit finanční ohodnocení a pracovní podmínky. Já vám děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Petr GazdíkDěkuji paní poslankyni Hnykové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jiří KoskubaDěkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, je mi líto, že budu mluvit k poloprázdné Sněmovně, ale možná to je v něčem dobře, že zase těch připomínek k tomuto neskutečně potřebnému zákonu nebude tolik. Budu i výjimečně ješitný. Prosím vás, od předřečníků zde objektivně zaznělo, že novely zákonů 95 a 96, tedy o vzdělávání lékařů a sester z roku 2004, se nepovedly. Má ješitnost spočívá v tom, že na rozdíl od některých já to vím od toho roku 2004 a 2005, co vešly do praxe, a též od té doby o tom nenápadně hovořím. A musím říci, i za poměrně hlubokého nezájmu médií jsem se snažil to všemožně změnit. Na rovinu ovšem řečeno, kdo to jiný může změnit než Ministerstvo zdravotnictví. A ve svém projevu se dopustím několika servilit. První z nich bude to, že já vůbec děkuju tomu, že toto Ministerstvo zdravotnictví nakonec s touto nezbytnou změnou sem vůbec přichází. Dámy a pánové, přichází sem, do této Sněmovny, jak znovu říkám takřka poloprázdné, ovšem s jistým, dá se říci, dvanáctiletým zpožděním. A co nám přineslo těch 12 let? Někdo se tehdy zhlédl v tom, že budeme následovat, řekněme, americkou cestu, a co sestra, to vysokoškolačka. Důsledkem toho byla krásná věc, a předřečníci to tu skutečně v mnohém zmínili. Naše zdravotní sestry najednou po maturitě nebyly ničím jiným než zdravotnickým asistentem, který prakticky nemohl vůbec skoro nic díky kompetencím dělat, a kupodivu ty, které vystudovaly školy, a přiznejme si, že převážně soukromé - předřečníky opravím vsuvkou v tom, že třeba naše sestry často jezdily do Příbrami, kde sídlí jedna zahraniční vysoká zdravotní škola, a tam za své peníze, a nemalé, nebo svých zaměstnavatelů studovaly. Že těchto děvčat bylo podstatně méně, to bylo též každému jasné. A já přesně neznám čísla, ale v průměru snad chodilo, když tak mě pan ministr opraví, ze středních zdravotních škol kolem sedmi osmi tisíc sester ročně, najednou ta čísla byla v řádu tisíců, maximálně do čtyř. A co se dále stalo. Naše nové, a tím se nechci žádné z nich dotknout, bakalářky a magistry přestaly chtít vykonávat práci, tak já to řeknu postaru, řádové sestry. Tím myslím řádové sestry v nemocnicích. A je to v něčem pravda. Já jsem zde o tom poněkud neomaleně mluvil v minulé parlamentní sezoně, kdy ministrem zdravotnictví byl ctěný kolega pan docent Heger, a zoufale jsem se ho snažil přimět k tomu, abychom se nad tím zamysleli. Bohužel se mi to nepodařilo. Proto se mu velice omlouvám prostřednictvím pana místopředsedy, ale mě ty argumenty tady vcelku nedojímají. Mohli jsme to mít vyřešeno. A mezitím běžel čas a rok co rok ty sestry ubývaly a přibývaly nám ty, které už, a to byla ta neomalenost - já jsem řekl: opravdu potřebujete na umytí, dámy mi prominou, zadku vysokoškolačku? A budete se divit, toto poměrně možná vulgární konstatování je naprosto všední součástí práce všech zdravotních sester. A tak běžel čas a vím, že jste snad všichni zaznamenali, jak se najednou v nemocnicích potýkáme s nedostatkem středního zdravotního personálu. Ano, přiznávám, a mám na věci osobní zájem. I mé pracoviště začíná uzavírat lůžka, protože nemáme zdravotní sestry a ty, které máme, nám tam nechtějí pracovat. Protože můj obor vedle kupř. všeobecné chirurgie, a jiných se nechci dotknout, patří k těm nejtěžším a ty sestry nás opouštějí. Udělaly jsme vysokoškolačky povinně z děvčat, na která se sice vztahují západní normy, ale kupodivu některé ne. Zmíním takovou pitomost. Pokud víte, tak na poště a u Českých drah nesmí žena zvednout břemeno těžší než 15 kg. Ale dvě 45kilové dívky, mají-li k tomu kompetence, musejí v noci zvednout 140kilového pacienta, který žuchne z postele. Ano, můžete tady diskutovat, mají tam být sanitáři. Ale kdo by to za ty peníze dělal? A jelikož je logické, že pacient, zvlášť na zemi, takto objemný, se zvedá daleko tíže než líska meruněk, neboť nemá skutečné uši, a za ty, co má, ho zvedat nelze, tak se to obešlo tím, že pacient prostě břemeno není.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities