|

ps2013-047-08-001-160.ana

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-06-03 ps2013-047-08-001-160 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

160. Vládní návrh zákona o spotřebitelském úvěru /sněmovní tisk 679/ - třetí čtení

Date2016-06-03
Meetingps2013/047
Agenda Itemps2013/047/160
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/047schuz/s047250.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   2 < Page 3 > 4
A proto jsem se ptal na rozpočtovém výboru a ptám se i dnes, jestli něco podobného nehrozí, že někdo obdobně dá, že 20 je moc a že 15 by bylo spravedlivější, případně jak to bylo u těch distributorů, že ta výše byla odvozena od výše obratu, protože to je samozřejmě také hledisko. A je to něco jiného u těch velkých a u těch malých. Ale to rozhodneme hlasováním, není to určitě klíčové, jestli je to 20, 15 nebo 5, protože tam máme tři varianty. Já bych se chtěl podrobněji zastavit u toho svého pozměňujícího návrhu. Myslím si, že v tomto případě argumentace Ministerstva financí není přesná, když říká, že nemáme jinou možnost. Já zkusím přímo citovat z těch dvou směrnic, na které se odkazuje ve svém negativním stanovisku Ministerstvo financí. Jsou to vlastně dvě směrnice CCD a MCD a předkladatel nám říká, že nemáme jinou možnost než zachovat znění, které je předloženo a které je součástí vládního návrhu zákona. Ale přímo v té směrnici CCD, což je směrnice 87/102/EHS, v odstavci 24, a teď to cituji přesně - Předseda PSP Jan HamáčekJá se omlouvám, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, znovu prosím o klid. Prosím diskutující poslance, aby nediskutovali. Levou část sálu prosím, aby nediskutovala. Děkuji. Prosím, můžete pokračovat. Poslanec Zbyněk StanjuraTakže zopakuji. Podle názoru ministra financí směrnice nám nedávají jinou možnost. Já vám budu citovat z té směrnice CCD 87/102/EHS odstavec 24: "Jestliže však dodavatelé zboží a poskytovatelé služeb jednají jako zprostředkovatelé úvěru ve vedlejší činnosti, není vhodné je zatěžovat právní povinností poskytnout předsmluvní informace v souladu s touto směrnicí." Což následně tuto myšlenku rozvádí a specifikuje článek VII Normativní ustanovení. A současně v té druhé směrnici MCD se praví nebo píše, a opět cituji úplně přesně: "Členské státy zajistí (zavedení)odpovídajících a účinných postupů vyřizování stížností a zjednávání nápravy v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů s věřiteli, zprostředkovateli úvěrů a jmenovanými zástupci, které se týkají smluv o úvěru, přičemž se ve vhodných případech využijí stávající subjekty. Členské státy zajistí, aby byly tyto postupy uplatnitelné ve vztahu k věřitelům a zprostředkovatelům úvěru a aby se vztahovaly na činnost jmenovaných zástupců." Já myslím, že je naprosto zřejmé, že základní a primární činností mediátorů nebo inkasních agentur není poskytování spotřebitelských úvěrů, ale jejich hlavní činností je mimosoudní řešení sporů, které mezi sebou mají věřitel a dlužník v situaci, kdy dlužník z různých důvodů - já jsem o tom mluvil minulý týden: ztráta zaměstnání, nemoc, změna situace v rodině apod. - není schopen splácet. Vlastní uzavření dohody o řešení dluhu ve splátkách tak představuje zcela zřejmě vedlejší činnost těchto subjektů neboli zprostředkovatelů dohody. Současně je třeba zdůraznit, že pozměňovací návrh nadále ponechává informační povinnost na straně věřitele včetně povinnosti přenosu na případné dodavatele. A já jsem o tom mluvil v jiném návrhu zákona, o tom, jak překládáme a interpretujeme evropské směrnice. Ale jsem přesvědčen, že z jazykového i logického výkladu textu pozměňujícího návrhu je podle názoru předkladatele zřejmé, že se nepřihlíží k těm částem a ustanovením dohod se spotřebiteli, které by snižovaly spotřebitelskou ochranu nebo spotřebitele zatěžovaly poplatky v zákonu nezmíněnými. (Hluk v jednací síni.)Já vidím, že většinu z vás to nezajímá. Ale věřte, že každý z nás nebo člen rodiny každého z nás se může dostat do takové situace a je dobré, aby měli institut mimosoudní dohody, protože to je to, co může zabránit pádu do spirály exekucí, nových exekucí, ze kterého se velmi těžko potom ten člověk i ta jeho rodina dostávají zpátky do normálního života. Tím, že jsem citoval ustanovení obou směrnic, které umožňují výklad, že vlastně není spotřebitelským úvěrem, že není sjednání dohody, tak si myslím, že máme prostor, abychom ten pozměňující návrh schválili. Pan ministr říkal ve svém vystoupení, on to vždycky tak rozdělí, že ti neslušní, ti na to doplatí, a ti slušní se s tím v pohodě vypořádají. Já nevím, jestli máte všichni k dispozici tiskovou zprávu Asociace inkasních agentur, což je profesní organizace. Já předpokládám a naprosto věřím tomu, že jsou ti slušní, kteří jsou sdruženi v této asociaci, a ti vydali před třemi dny tiskovou zprávu. A už jenom ten její nadpis by nás měl zastavit a donutit k přemýšlení o mém pozměňujícím návrhu. Ten nadpis zní: "Rozložit do několika splátek? Není běžné, nově to jen tak nebude možné." A prezident Asociace inkasních agentur říká: Dle našich dosavadních jednání, analýz a odborných expertiz je nám zřejmé, že tento dopad na inkasní trh nemusí být zamýšlený, o to více je devastující. To znamená, oni se obávají, že ten trh vlastně úplně zmizí, ta možnost uzavřít splátkové kalendáře sice bude teoreticky možná, ale z praktických důvodů při implementaci vládního textu návrhu zákona nebude možná. A připomenu ta čísla, o kterých jsem už mluvil ve středu. Ročně řeší 1,66 milionu nových pohledávek a hledají tam dohodu o splátkách. Hodnota ročně těch splátkových kalendářů je 21,3 miliardy korun, 85 % z toho balíku, skoro 22 miliard korun, tvoří fyzické osoby. Takže to tak rychlým přepočtem je někde kolem 17, 18 miliard korun. Pokud ztížíme zákonem možnost uzavřít splátkové kalendáře, tito lidé, a je to 1 milion 660 tisíc případů, a z toho 85 % si přepočtěte sami, kolik to je, tak všechny tyto lidi naženeme mnohem blíže k exekucím. A pak ty náklady samozřejmě pro dlužníka jsou mnohem vyšší než případné náklady u splátkového kalendáře. Já bych chtěl požádat pana ministra, aby pokud možno změnil své stanovisko na neutrální. Myslím si, že není důvod omezovat možnost uzavírat splátkové kalendáře. A ten pozměňovací návrh tu možnost zachovává a dává šanci milionu třem stům tisíc, milionu čtyřem stům tisíc lidí ročně, aby nespadli do exekuční pasti. Dále mi dovolte ještě, abych se vyjádřil k několika dalším pozměňujícím návrhům. Prvním z nich je pozměňovací návrh předsedy rozpočtového výboru pana poslance Votavy. On zní na první pohled velmi dobře a vypadá, že je ve prospěch klientů, protože jednak zvedá to procento, kdy je možné bez sankcí splatit ne 20 % hypotéky, ale 25 %, a současně zavádí možnost, respektive pravidlo, že v okamžiku prodeje té nemovitosti, pokud uplynou ty dva roky, jak je tam navrženo, je ta možnost stejná. Já se však obávám, že důsledek bude jiný, a nemyslím si, že to je účelem toho pozměňujícího návrhu. Ano, lidem, kteří získají nějaké mimořádné příjmy, se možná o něco zlevní celkové úroky. Ale ten bankovní trh a ta banka, když poskytuje smlouvu o hypotečním úvěru, kalkuluje se ziskem z celé smlouvy. Takže logickým výsledkem toho, že pomůžeme několika, a já nevím, jestli desítkám nebo stovkám, že všem ostatním se úroková míra zvýší. Protože jestli v důsledku jednoho zákonného opatření bankám snížíme zisk a profit, tak logicky pokud budou chtít dosahovat stejných zisků, tak u každé nové hypotéky, ale také u každého jednání o nové fixaci se ten stav projeví a my všichni ostatní, respektive všichni ostatní, kteří mají hypotéku, mohou dostat vyšší nabídku, to znamená vyšší úroky. Takže my jakoby někomu pomůžeme, ale zaplatí to všichni ostatní. To je podle mého názoru možný dopad tohoto pozměňujícího návrhu, a proto náš klub tento pozměňující návrh nepodpoří a bude hlasovat proti.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities