ps2013-044-09-001-070.ana Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-05-03 ps2013-044-09-001-070 [ParCzech.ana]
View options
Show : Audio - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
(16.00 hodin) V prvé řadě bych chtěl říct , že děkuji ministerstvu a ministrovi za to , že dostali na stůl zákon , o který jsme se pokoušeli všichni my předcházející už na půdě historické lékařské komory , proto , že jak asi nevíte , nejnižší běžný počet specializačních vzdělávání ve světě je 28 a nejvyšší zhruba 42 . My jsme měli fázi , kdy jsme těch oborů měli přes 100 . Když se to dneska podařilo snížit na 33 , je to poloviční zázrak , ale samozřejmě přináší to spoustu problémů , protože to znamená , že někdo byl od toho stolu jakoby odstrčen na něco , co je možné chápat jako méně významné číslo . Myslím si , že problematika toho , které obory a kolik oborů , bude určitě tématem , kterým se zdravotní výbor bude zabývat . Bude to téma , kterým se budeme všichni probírat . Proto bych velmi podporoval návrh kolegy Kasala na to , aby doba byla prodloužena na 60 dnů . Věřím , že ve zdravotním výboru se tím budeme zabývat velmi , velmi podrobně . A je to také důvod , proč my jako Občanská demokratická strana podpoříme tento zákon , aby postoupil do dalšího kola . Řada problémů , která tam je , tady zazněla . Hovořilo se o praktických lékařích pro děti a dorost , hovořilo se o délce vzdělávání . Tento nový zákon uvádí délku vzdělávání v rozmezí tří až šesti let . To je doba jistě velmi dlouhá , když si uvědomíte , že šest let je také doba studia medicíny , a že tedy to dává dohromady dvanáct let . A pokud někdo bude dělat nějakou další nástavbu , může to přerůst vysoko přes deset let . Vzdělávání lékařů je ve světě a v Evropské unii různé . Tady to někde zaznělo , že si nedovedeme představit , že by někdo pracoval po promoci - v Řecku to je tak , že po promoci lékař nastoupí na některý z ostrovů a pracuje tam jako praktický lékař dva roky , aniž by předtím jakékoli vzdělání prodělal . A také to funguje . Třeba na tom ostrově , na těch rekreantech , na těch pár domácích lidech se tu základní medicínu naučí . Vychvalovaná Velká Británie má vzdělávání , které je také velmi zvláštní , protože v nemocnici , kde mají být ti lékaři vzděláváni , žádný zkušený lékař není . Doktoři tam přicházejí jednou za týden , udělají si svoje privátní pacienty , a mezitím jako pacient nenarazíte na nikoho , kdo by byl déle po promoci než dva roky . Systém , který byl u nás vytvořen , byl systém velmi zajímavý . Zaručoval určitou variantu vzdělávání a samozřejmě časem dospěl na své limity , protože medicína pokračuje dál . Ty složitosti , se kterými se musí dnes lékaři vyrovnávat - už není jen medicína , je to otázka informatiky , je to otázka počítačových systémů , velmi složitých a sofistikovaných přístrojů a vzdělávání samozřejmě začíná být složité . Za svou osobu bych daleko více uvítal , kdyby systém vzdělávání byl postaven na otázce toho školitele . Já bych si dovedl představit , když mám někoho , koho vzdělávám , že v nějaké fázi jeho vzdělávání řeknu : ano , ty už umíš to a to z té medicíny a to znamená , že budeš na mé klinice dělat takovou a takovou činnost . Já můžu říct i obrácenou věc . Já ze své praxe - a učil jsem celý život , vzdělával jsem na největších klinikách a fakultách , které v této zemi existují , že jsou fáze , kdy tomu lékaři já řeknu : podívej se , ty sis sice vybral tento obor , ale já bych ti radil , aby sis vybral něco jiného . Prostě proto , že ta medicína , kterou dělám já , je taky o tom , jestli je handy , nemusí být jenom brainy . A jestliže ty ruce prostě nemají to nadání , nejsou schopny tu věc udělat . Proto si myslím , že by tento zákon měl více stavět na tom , jak ta vlastní výuka je provázaná , dát maximální možnou zodpovědnost tomu školiteli . Já si dovedu představit , že každý lékař , který potom nastoupí třeba na místo primáře , bude , jako to bylo za mého otce , až do smrti říkat : já jsem se vzdělal na klinice pana profesora Klause . A jméno jeho školitele je zárukou toho , že to bylo dobré . To by mělo vyčlenit z toho všechno to , na co si dneska školenci nejčastěji stěžují - že vlastně nejsou na těch pracovištích vzděláváni . Že tam přijdou , dělají nějakou práci , ne úplně odbornou , že se k těm složitým věcem nedostanou a že vlastně to , co se potřebují naučit , jsou schopni se naučit na svých základních pracovištích . Samozřejmě pokud bychom takto postavili vzdělávání na zodpovědném školiteli , znamenalo by to , že by ten zodpovědný školitel musel být také v nějaké podobě financován . Nesměla by to pro něj být jenom nějaká práce navíc . To , co současné vzdělávání postgraduálních lékařů potřebuje a bude potřebovat čím dál tím víc , je prostupnost mezi obory . Já si samozřejmě dovedu představit - a nechci to říkat , protože tady je celá řada kolegů , kteří jsou záchranáři a jezdí s tou sanitkou . Ono se s ní dobře jezdí ve třiceti , ještě slušně to jde ve čtyřiceti , ale v padesáti letech už je to hodně namáhavé . Je to jako být tělocvikář a učit výmyk . Když je vám pětadvacet , tak ho střihnete , až vám bude padesát a máte osmdesát kilo , tak už to žákům nepředvedete . Ta prostupnost musí také umožňovat to , aby někdo , kdo si vybere klinickou medicínu , v nějaké fázi byl schopen tu klinickou medicínu opustit a dělat medicínu základní , ambulantní . Nechci říkat jednodušší , každá medicína je složitá , ale vyžadující jiné nasazení , jiné vědomosti a jinou časovou zátěž . A obráceně . Aby ta možnost přechodu z praxe do odborné specializace po nějaké době byla možná . Tady si můžeme představit jenom otázku žen , které by jistě možná chtěly v nějakém úseku svého života pracovat na pracovišti , které není zatíženo pohotovostními službami , které není zatíženo prací přes noc , které nevyžaduje tak velikou psychickou zátěž , které mají dost doma s těmi dvěma nebo třemi dětmi . Ale v okamžiku , kdy tu psychickou zátěž děti přeberou samy za sebe , by byla třeba celá řada lékařek , které svoji kariéru kvůli rodině odložily a dokázaly by se k ní v nějaké podobě vrátit . To jsou všechno věci , o kterých bychom měli hovořit prostě proto , že když vytváříme něco , co je zákon , tak vlastně od toho nebude výjimek . A my bychom měli najít prostupnost takovou , aby každý z těch lékařů kromě toho , že je fascinován tou medicínou , mohl také tu fascinaci uplatnit v tom , co mu ze všeho nejvíce vyhovuje . Já nechci hovořit o všech problémech , který ten zákon má . Znovu opakuji , je to poprvé , co se někomu podařilo postavit to číslo na nějaký reálný počet . Jestli ho zkrátíme , nebo rozšíříme o dva nebo jestli z toho něco vyhodíme , není podstatné . Podstatné je to , o čem já hovořím . Tento systém by měl umožňovat prostupnost . A o tu bychom se měli co nejvíc postarat . To je to , co tam vnímám ještě pořád jako nedostatek toho zákona . To je ten důvod , proč jsem pro to , aby se o tom hovořilo dlouho . Ne proto , abychom změnili ten princip , ale abychom v tom principu našli nějakou možnost toho individuálního , aby to prostě fungovalo . A druhá věc . Já jsem přesvědčen o tom , že vzdělávání nebude dobré , pokud za něj nebude přímo odpovídat někdo na tom pracovišti . Ten někdo na tom pracovišti , jistě , vedoucí šéf toho pracoviště , potažmo pod ním nějaký určený školitel . A to musí jít ad personam . Zodpovědnost toho , kdo školí , musí být taková , že mám možnost v nějaké fázi , když mám mimořádně schopného člověka , říct : Ano , ten kmen trvá tak a tak dlouho , vy jste dokázal ty výkony udělat , děláte je kvalitně . Vědomosti , které já nezkouším - já s vámi hovořím o tom oboru a vím , že to znáte - , jsou takové , že vám teď o půl roku umožním dřív to povolání dělat v rozsahu , jako kdybyste měl ty dva roky . Tam nejsou veliké rozdíly . Prostě věci načtete , to se můžete naučit za půl roku místo za tři . Ale nesetkáte se s těmi případy , abyste je viděl . Ale to , že jste je viděl a že je umíte používat , to neurčí žádná vyhláška . Neřekne , jsou to tři roky nebo pět let . Podívejte se na to , jak ty jednotlivé obory to natahují v průběhu toho , co se to vytvářelo . Ze tří roků už jsou na pěti a půl s odůvodněním , že jsou chirurgie , jiné specializace , ať už hlavová , nebo srdeční . Je tendence jenom to natahovat . Já říkám ne . Je - li tam schopný člověk , nemusí se to natahovat a já musím mít prostor pro to , abych toho schopného poslal do světa co nejdřív . Protože optimální věk pro medicínu je relativně nízký . Ve čtyřiceti už dál nepůjdete . Do těch čtyřiceti je to jediná doba , kdy rostete . Kdy rostou vaše vědomosti , vaše manuální zručnosti . A my vlastně dosahujeme toho , že věk těch superšpičkových lidí , kdy to mají možnost začít dělat , teoretickou možnost , začínat svobodně , už je limit i těch čtyřicet . A to je špatně . Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
