ps2013-026-08-002-004.ana
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2015-04-08 ps2013-026-08-002-004 [ParCzech.ana]
View options
Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Takže ten reálný problém onoho fiskálního útesu vnímá zřejmě i koaliční struktura, jen to nedovádí do podoby konkrétního řešení v onom ústavním mechanismu. Čili to pokud jde o historii od roku 2002 až k dnešku. Druhá moje poznámka či balíček poznámek směřuje tedy k tomu, jak se dopracovati rozumného výsledku, jak dosáhnout validní ústavní shody, kdy to nebude slepeno či uhňahňáno z poslanců, kteří se nějakým způsobem zatoulají a dotvoří vládní většinu do potřebné ústavní většiny. Ponechme stranou, že v předchozím období byla vládní komise - to asi nedoženeme. Teď jsme v situaci, kdy musíme hledat shodu ex post, ale o to vážnější by měla být debata nejen nad samotným ústavním zákonem, ale zejména nad těmi dalšími dvěma právními tituly, které následují. Jestli si dobře pamatuji, tak debata byla vlastně již sloučená, a to jak tedy je upravit do podoby, která by byla hlasovatelná. A máme tady vlastně tři základní možnosti. Buď pábitelství, tedy autorů předchozích verzí, z nichž viditelným mluvčím je kolega Kalousek, nebo uvědomit si, do jaké míry je konzistentní mechanismus již navržený a ve své účinnosti pouze odložený, tedy evropský fiskální kompakt a to české řešení, a myslet skutečně na konstrukci takovou, která by nepodvázala hospodářský růst, anebo nějakým dílčím ústupkem vyjít vstříc kolegům - teď nevím, jestli z Úsvitu či post-Úsvitu, já teď nestačím sledovat, v jakém stadiu zrovna jsou - ale kteří také zřejmě nabízejí některé své hlasy k této ústavní většině. Myslím si, že ta dohoda by si měla vyříkat některé parametry. Já je tady zmíním a protože nejsem už zrovna idealista, tak nečekám okamžitou odpověď či vyčerpávající odpověď, ale přesto myslím, že by bylo hodno pozornosti se těmto parametrům věnovat. Prvního parametru jsem se už vlastně dotkl, a to je tedy ten vztah toho evropského fiskálního kompaktu a té české dluhové brzdy. Je fakt, že pokud evropský systém nějakým způsobem nedoplňuje - buď nezměkčuje, nebo nepřitvrzuje - tak vlastně se ptám, proč toto vůbec děláme. Aby se, jak se říká lidově, vlk nažral a koza zůstala v celistvosti? To by, myslím, nebylo hodno zákona takového významu. Druhým tím parametrem je vůbec filozofie fiskální politiky a toho, co si představujeme pod konsolidací veřejných financí, tedy zda ta konsolidace má být pouze restriktivní, zda se k stabilitě veřejných financí můžeme dostat pouhými škrty a omezováním výdajů i v situacích, kdy to omezování může mít silně negativní efekt. Tady v tom mechanismu zejména prováděcích zákonů upozorňuji na citlivost metodiky propočtu tzv. strukturálního deficitu. Teď pomíjím debatu o tom, že sama vláda se s tímto kritériem trošičku rozešla i v té definici, která je zaužívaná, tedy v té definici evropské. A pak jsou tady tzv. únikové doložky, které vlastně umožňují přijmout jinou fiskální politiku za konkrétních situací. Tam ty situace jsou vyjmenované. Je otázka, jestli vyčerpávajícím způsobem, protože musím upozornit, že život není vždycky katedrový, učebnicový a zdaleka nejde jenom o eliminaci důsledků tzv. byznys cyklu, který už dneska není zdaleka tak významný, určující, a dokonce v rozměru evropském ani neprobíhá synchronně. Nemusí jít o eliminaci jednorázových strukturálních transformačních zásahů, protože kromě například bodu minulého, který jsme tady diskutovali, tedy penzijní reformy, tak řadou transformačních procesů už tato republika, tato ekonomika prošla. Ale je tady problém necyklické stagnace ekonomiky, kde skutečně se můžeme dostat do špatné hospodářské situace mimo hospodářský cyklus, a přitom se přísným ustanovením finanční ústavy můžeme vzdát jakýchkoliv prorůstových nástrojů, jak se z této situace dostat. A pak jsou tady problémy některých segmentů ekonomiky. Jedním tím segmentem je sektor zdravotních pojišťoven. Pravdou je, že metodika, tak jak je uplatňovaná, zahrnuje, představuje veřejný sektor celý a v podstatě jako by zapovídala vyjmout z tohoto sektoru sektor zdravotních pojišťoven, které zpracovávají nějaké zdravotní plány. Ale ty zdravotní plány musí zajistit určitou úlohu zejména veřejného zdravotnictví, protože jak asi všichni velice dobře víte, tak v Listině základních práv a svobod je článek číslo 31, který ukládá - a je to Listina základních práv a svobod, je to součást ústavního pořádku, tedy je to norma významné právní síly, která ukládá zajistit dostupnou zdravotní péči pro všechny. A když na to nebudou peníze, tak nezajistíte. Takže je tady zjevná kolize. Další podobná kolize je zase v segmentu veřejné správy. Veřejná správa je relativně na státu nezávislá. Koneckonců praví tak i příslušný, tuším osmý, článek Ústavy, a přesto my jim chceme restriktivně naordinovat určité parametry. A protože jsme si toho vědomi, že je to problém, tak už v té verzi 2012 bylo navrženo, aby se účinnost tohoto mechanismu pro sektor územních rozpočtu odložila. Bylo to v roce 2012. Tehdy tam byl odklad do roku 2018, čili pět a více let, jestli to dobře počítám. Ale už tehdy se vědělo, že ekonomická situace územních samospráv je taková, že by do toho, jak se říká, zahučelo 400 obcí, dokonce některá statutární města. A situace se nezlepšila, přestože už ekonomika vyšla z té velké světové krize. Pokud vezmu vážně aktuální data, tak by do toho mimořádného řízení spadlo tentokrát už 500 obcí a počet statutárních měst, kterých se to týká, je ještě větší. Takže ono je o čem diskutovat. Tyto parametry jsou velmi významné a byl bych velmi nerad, abychom to, pokud ten návrh projde do druhého čtení, za prvé odflákli a za druhé ten kompromis nad vytvářením ústavní většiny postavili skutečně na nějakém lepení nahodilém a handlování, protože by se nám to vrátilo nepochybně jako bumerang. Fiskálních filozofií může být samozřejmě více. Myslím si, že celkově i okolní svět se vydal ne zcela promyšlenou a správnou cestou. Ale nemusíme být v tomto ohledu papežštější než papež a tu smyčku, která možná není fatální, ale je riskantní, tak abychom si kolem našich hrdel utáhli ještě více, než je nutno. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Vojtěch FilipDěkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Kalousek, poté pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. Poslanec Miroslav KalousekDěkuji za slovo. Přihlásil jsem se k faktické poznámce proto, protože pan kolega Dolejš tady řekl, že pro nás je přijatelná finanční ústava, jenom když se vrátí zpět do toho koridoru, který jsme tenkrát předložili. Ale to prosím vůbec není pravda. Já tady znovu opakuji své stanovisko, které jsem řekl vládě. Tady jsou dva indikátory komplementárně spojené, které ohraničují rozpočtovou odpovědnost: výše dluhu a vývoj strukturálního deficitu. Pro každou zemi je kritičtější jeden nebo druhý indikátor. Pro nás je kritický vývoj strukturálního deficitu. A platí naše nabídka, že byť máme vůči tomuto návrhu finanční ústavy výhrady, tak jsme připraveni ji podpořit za předpokladu, že se vláda přihlásí odpovědně k tomu druhému indikátoru rozpočtové odpovědnosti, který je pro nás mnohem důležitější, a to je vývoj strukturálního deficitu, a bude ho snižovat oním minimálním doporučeným tempem půl procenta ročně, což je 20 miliard, což by neměl být absolutně žádný problém. Stačilo by nenabírat stovky úředníků, zvyšovat jim platy a necpat peníze oligarchům v rámci speciálních programů, a máme 20 miliard doma.
Download XML • Download text
• Dependencies • Wavesurfer • Named Entities
