Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
XXX
K těmto dialektickým odchylkám nenáleží dále vulgarismy, archaismy
a neologismy, rozšířené druhdy nebo dosud po celé oblasti jazyka českého.
Sem patří:
Vulgarní assimilace: prozba 35*, z wlaftnim králem 4 atd., podobné
též klesání temných na konci slov: knyck 3. Mylnou analogii piśe pak
neobratny pisał i ,na poczadźżu' 32* atp.;
ej га ý: zemikey bóh 42*, weychod slunce 47, kralowfkey palác 74
atd., velmi často; avšak nikdy nepfichazi -aj-; z toho jest patrno, że dosa-
vadni vyklad (Gebauer, Histor. Mluvnice, I. 281—282), jakoby se ménilo
9 v ej prostfednictvím a7, není správny. Analogií písafskou (nebo také
jazykovou?) píše R ej i za ý, které vzniklo ńżenim z é: weywoda 44*,
welikey mnozství 76, 77*, má zuby velmi welikey 80 atd. (t. j. O mél
vulgarní ,zuby ... veliky, z toho R (neporozuméním?) udělal ‚velikej‘);
J (nebo i) za £: byvá ve flexi (Acc. plur. draż dary 5, D.-Loc. sg.
o prevelikÿ pûséi 4, N.-Acc. sg. dřevo jest tvrdý 21 atd.) velmi často
kofenové viak jen: pod/y obyéeje fol. 6* a wedly miery 45%;
rovnéz vulgarni jsou nékteré jiné jednotlivé zmény hláskové: zzebiky
19 (m. Ařeb-), pannu, #erúž 9* (m. Zfer-) atd.
Obecně bylo také v grafice tehdejší rozšířeno psaní -Zc- -/c- za pouhé
-c-. Vzniklo asi a rozśifilo se od slov jako „dvaďdcěti“, „třidceti“ atd. a tu
pak psáno ,tieztcze‘ 7, ,potestywie‘ 8° atd.
Novotvary obvyklé jevi se hlavné ve flexi:
-e»i m. -z (Instr. plur. jokm.) nalézáme fol. 83 i se dvanácti tisí-
cem,
slož. sklonční possessiv: o kralozvem lesu fol. 4*;
ponechávání přímnožku u náměstsky ves: vsicky dary fol. 5,
vśicky jini 6* atd.;
aoristy podle participií: mééi yachu sé bíti fol. 54;
partic. pass. odchylné mékéena: prenesenie 3°, èfénf 9* atd., nově
utvorená vyjdení 21 nebo vynden: 71 (za staré -$tie).
Jaksi na rozhraní mezi zvláštnostmi dialektickými a analogií piseckou,
v prvé polovici XV. stol. obecně rozšířenou, jsou dvě změny, hojné a časté
v Millionu. Jest to změna ý-é (typ: ten gifte král 6) a zmóna ź-ść (typ: lidć
zlie 283). Obě ty změny vyskytují se často a hojně, sbírku jejich příkladů
hojnou snesli Jireček (ČČM. 106—107, Zvl. 21) a Gebauer (H. Mluvn. I.
221—-222, 283—284, Lfil. 360), zbývá tedy pouze promluviti o výkladu
této zvláštnosti.
Gebauer i Jireček pokládají skoro veskrze změny ty za dialektické ;
Gebauer opatrněji sice, ale přece většinou. Leč podrobnější přihlédnutí
i tu vede k výsledkům poněkud odchylným.
Předem sluší se zmíniti o změně Z-ze. Viděli jsme (více dokladů u Ji-
rečka, ČČM. 107), že písaři R znělo ze vůbec již jen jako 7; Ze korrigoval
mnohdy ze v i. Vyskytajf se pak tvary s że a ź vedle sebe; na téže řádce.
Týž úkaz byl však již u písaře O; i on psal již ze za ź. Jen že on dával
