Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
358 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
Melchisedech, podle něhož pravíš býti knězem Krista pána. Kde jest tehdáž můúdrost
tvá a rozuom odšel, kdyžs psal? Pokládáš, že to ordo jest Melchisedech, podle něhož
jest Kristus pán knězem, že totiž Melchisedech nemá počátku ani konce. Protfiż
voči a prohlídni, nechaje hanční, vyrozumčj zákonu božiemu: však to ordo Melchi-
sedech, (podle něhož Kristus pán knězem), není, že nemá počátku ani konce, ale že
jest Melchisedech neměl genealogiam, ani otce ani matky, jakož Hebr. psáno, i proto
slove: nemaje počátku ani konce. Ale Kristus pán měl genealogiam. Sv. Matúš
v první kapitole píše: liber generationis Jhesu Christi sc. I kterakž podle toho řádu
Melchisedechova Kristus pán, jenž měl otce i matku, otce na nebi, matku na zemi,
knězem jest, a ne raději podle tohoto Hebr. 7., že Melchisedech jako kněz pože-
hnání dal Abraamovi, a že jest jemu vynesl chléb a víno, Genes. 14. A podle toho
Kristus pán kněžství křesťanské ráčil zříditi; neb maje se Bohu otci obětovati na
kříži, prvé nám za večeři svú jako kněz najvyšší Melchisedech vynesl chléb a víno,
ráčil se v chlebě a u víně obětovati: neb vzav chléb a víno, ráčil řieci Lucae 22.:
„Hoc est corpus meum, guod pro vobis datur. Hic est calix novum testamentum in
sanguine meo, gui pro vobis fundetur“. A to jest poručil svým, řka: „Accipite et
dividite inter vos“, jež kněží zdělal.
A při konci píšeš mi, abych svému rovnému psal: nevyvyšuj se, aby nespad;
kněžství rovné jest, ač nepochybuješ-[lJi o kněžství; a také nemáš čím, leč nevěr-
nými židy a tím lékařstvím. Ale kdyby uši své poslal do Pelhřimova, nslyšel by
o prospěchu: ješto některém [sic] pravil si, aby na se nenakládali, že živi nebudou,
a podnes z vuole boží živi jsou i zdrávi. Pohled, svá müdrostí i lehkost sobé
činíš. A pokládáš příčinu, proč nechceš ode mne již viece psaní, že pro hanění, že
bych měl tobě staršiemu jinak psáti. Nech pohledí, kto chce, na má psaní, že ne-
haním, ale hanéní tvému a potupování hájím se. A ty hned při počátku otázku
převrhl si, a dal si se v hanění a potupování mne; mněl si, že mě ustrašíš, jakož
tím se pochlúbal kněz Jakub v Ledči, a oni proti tomu pověděli sú o listu mým.
Věz, kdy mě kacíř haní, tolikéž jest, jako by mě chválil. A ať by mohla písma
poslúžiti k potupovaní mne, položil si otázku mú za odpověď, ješto sem neodpo-
vídal, ani měl čemu.
A že psaní má haněním nazýváš, snad tě v nich a bez pochyby ubodla
pravda, a rádi lidé z pravdy se ježí. Rozumím, Ze sem teprv hnul tou bylinú, jenž
slove Camarina, quae provocat vomitum; ale ty, jenžtos medicus, na její tbáti smrad
neměl by. Jáť na tvé hanění kusa netbám, aniž movet stomachum, sed cor excitat
mendaciis et erroribus ad resistendum. A kdež by mi přál zdravého naučení a umění:
téhož jistotně naděj se ode mne, žeť bych přál, aby lépe poznal a neviklal se, ale
s starými Čechy věrnými věřil a držal, zákonu božiemu lépe rozuměl. Nechciť sebú
sám práv býti: okažiž někomu, kto by na tvú stranu ani na můú nebyl, odpověď mů
