Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
346 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
Kristus pán činil, mluvil, zuostavil nám, že to jest v pravdě tak, a že každé slovo
Kristovo jest pravda; jakož máme napsáno Ezaias 53., 1. Petr 2.: že v ústech jeho
lest není nalezena, nébrž o sobě sám die Joh. 14.: „Já sem pravda“. O vieře
apostolus Hebr. 11. píSe: ,Est autem fides sperandarum substantia rerum, argu-
mentum non apparencium“. A beatus Augustinus: ,Fides est credere id, quod non
vides; quod si vides, non est fides^. À toť bude pravá viera věrných křesťanuov,
vidouce sacramentum venerabile na oltáři; ne to, což vidí, ale což nevidí, to věří.
Vidí spuosobu.chleba, pak ne chleb hmotný, ale chleb živý, který s nebe sstüpil,
býti věří, jenž jest Kristus pán, Buoh a člověk, jakož sám tak praví Joh. 6.: „Ego
sum panis vivus, gui de coelo descendi“.
Čtvrtý artikul: „kteří sou hříchové najvětší?“ Coit se zdají septem peccata
mortalia malí, jenž smrt uvodí na člověka, neb i proto slovú smrtedlní. Ezech. 18.:
„Anima guum peccaverit, ipsa morietur“. K tomu artikulu krátce z zákona božieho
toto odpovídám. Takto máme napsáno Math. 12.: „Omne peccatum et blasphemia
remittetur hominibus, spiritus autem blasphemiae non remittetur. Et quicunque dixerit
verbum contra filium hominis, remittetur ei; qui autem dixerit contra spiritum
sanctum, non remittetur ei, neque in hoc saeculo neque in futuro“. A proverb. 18.:
„Impius cum in profundum venerit, pectora contemnit".
Páty artikul: ,která pfikázání vydána sou kfestanuom?^ Snad chceš tomu,
že mezi šestmi přikázáními božími není o dni svátečním, jehož ty sobě nebudeš-[1]i
vážiti, nevymlnvíš se z hříchu. Neb mistr Jan Hus, svaté paměti, v Decalogu praví:
że kto nesvětí neděle svaté, hřeší proti Trojici svaté i proti svaté církvi. K tomu
artikulu krátce tímto slovem, v němž zavřena sou přikázání boží křesťanuom vydaná,
odpovídám, co Pán mluví k nám Math. 5.: „Nisi habundaverit justitia vestra plus
quam scribarum et phariseorum, non intrabitis in regnum^. Tof nám hle kfestanuom
Pán vydal.
Sestf artikul: „k čemu vydáno jest tělo boží a krev boží?“ Vím, co tím chceš,
že by ne k vystavování a k procesím, ale k přijímání vydáno bylo. Máme zákon
boží, kterak Buoh všemohúcí, jenž ctěn býti chce od nás, a že my jeho viděti
v bytnosti jeho nemuožeme, neb sám praví Exod. 33.: „Non videbit me homo et
vivet“. Od počátku figury způsobiti ráčil viditedlné, aby v těch viditedlných figurách
lidé jej ctili; jemu se klánéli Pro ukrácení jednu přivedu figuru: Exod. 25. máme,
že pán Buoh rozkázal Mojžiešovi udělati archu, v niež by od nich poklonu měl,
ctěn i chválen byl; jakož pak tak činili Židé, že v té arše pánu Bohu se modlili,
klaněli se. Potom při konci světa, maje se nám okázati opět, aby lidé i oči jich
mohly jej snésti, přirození naše ráčil vzíti na se. A v tom hledéti na se, modliti se,
klaněti se sobě, jako Bohu pravému, nehájil, ale chválil jako onomu Samaritanu Luc.
17., o němž pověděl: „Není nalezen, jenž by se navrátil a vzdal chválu Bohu,
