| [1] |
346 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
|
|---|
| [2] |
Kristus pán činil, mluvil, zuostavil nám, že to jest v pravdě tak, a že každé slovo
|
|---|
| [3] |
Kristovo jest pravda; jakož máme napsáno Ezaias 53., 1. Petr 2.: že v ústech jeho
|
|---|
| [4] |
lest není nalezena, nébrž o sobě sám die Joh. 14.: „Já sem pravda“. O vieře
|
|---|
| [5] |
apostolus Hebr. 11. píSe: ,Est autem fides sperandarum substantia rerum, argu-
|
|---|
| [6] |
mentum non apparencium“. A beatus Augustinus: ,Fides est credere id, quod non
|
|---|
| [7] |
vides; quod si vides, non est fides^. À toť bude pravá viera věrných křesťanuov,
|
|---|
| [8] |
vidouce sacramentum venerabile na oltáři; ne to, což vidí, ale což nevidí, to věří.
|
|---|
| [9] |
Vidí spuosobu.chleba, pak ne chleb hmotný, ale chleb živý, který s nebe sstüpil,
|
|---|
| [10] |
býti věří, jenž jest Kristus pán, Buoh a člověk, jakož sám tak praví Joh. 6.: „Ego
|
|---|
| [11] |
sum panis vivus, gui de coelo descendi“.
|
|---|
| [12] |
Čtvrtý artikul: „kteří sou hříchové najvětší?“ Coit se zdají septem peccata
|
|---|
| [13] |
mortalia malí, jenž smrt uvodí na člověka, neb i proto slovú smrtedlní. Ezech. 18.:
|
|---|
| [14] |
„Anima guum peccaverit, ipsa morietur“. K tomu artikulu krátce z zákona božieho
|
|---|
| [15] |
toto odpovídám. Takto máme napsáno Math. 12.: „Omne peccatum et blasphemia
|
|---|
| [16] |
remittetur hominibus, spiritus autem blasphemiae non remittetur. Et quicunque dixerit
|
|---|
| [17] |
verbum contra filium hominis, remittetur ei; qui autem dixerit contra spiritum
|
|---|
| [18] |
sanctum, non remittetur ei, neque in hoc saeculo neque in futuro“. A proverb. 18.:
|
|---|
| [19] |
„Impius cum in profundum venerit, pectora contemnit".
|
|---|
| [20] |
Páty artikul: ,která pfikázání vydána sou kfestanuom?^ Snad chceš tomu,
|
|---|
| [21] |
že mezi šestmi přikázáními božími není o dni svátečním, jehož ty sobě nebudeš-[1]i
|
|---|
| [22] |
vážiti, nevymlnvíš se z hříchu. Neb mistr Jan Hus, svaté paměti, v Decalogu praví:
|
|---|
| [23] |
że kto nesvětí neděle svaté, hřeší proti Trojici svaté i proti svaté církvi. K tomu
|
|---|
| [24] |
artikulu krátce tímto slovem, v němž zavřena sou přikázání boží křesťanuom vydaná,
|
|---|
| [25] |
odpovídám, co Pán mluví k nám Math. 5.: „Nisi habundaverit justitia vestra plus
|
|---|
| [26] |
quam scribarum et phariseorum, non intrabitis in regnum^. Tof nám hle kfestanuom
|
|---|
| [27] |
|
|---|
| [28] |
Sestf artikul: „k čemu vydáno jest tělo boží a krev boží?“ Vím, co tím chceš,
|
|---|
| [29] |
že by ne k vystavování a k procesím, ale k přijímání vydáno bylo. Máme zákon
|
|---|
| [30] |
boží, kterak Buoh všemohúcí, jenž ctěn býti chce od nás, a že my jeho viděti
|
|---|
| [31] |
v bytnosti jeho nemuožeme, neb sám praví Exod. 33.: „Non videbit me homo et
|
|---|
| [32] |
vivet“. Od počátku figury způsobiti ráčil viditedlné, aby v těch viditedlných figurách
|
|---|
| [33] |
lidé jej ctili; jemu se klánéli Pro ukrácení jednu přivedu figuru: Exod. 25. máme,
|
|---|
| [34] |
že pán Buoh rozkázal Mojžiešovi udělati archu, v niež by od nich poklonu měl,
|
|---|
| [35] |
ctěn i chválen byl; jakož pak tak činili Židé, že v té arše pánu Bohu se modlili,
|
|---|
| [36] |
klaněli se. Potom při konci světa, maje se nám okázati opět, aby lidé i oči jich
|
|---|
| [37] |
mohly jej snésti, přirození naše ráčil vzíti na se. A v tom hledéti na se, modliti se,
|
|---|
| [38] |
klaněti se sobě, jako Bohu pravému, nehájil, ale chválil jako onomu Samaritanu Luc.
|
|---|
| [39] |
17., o němž pověděl: „Není nalezen, jenž by se navrátil a vzdal chválu Bohu,
|
|---|
