Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
330 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
O vystavování svatosti boží napomínáš mě, řka: když nevystavuji, že tím
Krista skrývám a zapierám. Tak-li máš psáti? Cos nečetl : „Ústa lživá zabíjejí duši“,
a onoho: „Vy ste z otce ďábla“ sc, a doleji: „Když mluví, lež z sebe mluví, neb
lhář jest a otec její.“ Jižť svrchu položil sem, co o pánu Kristu držím; i věziž,
žeť neskrývám jeho, ani zapierám. Také vystavuji každé neděle i v slavnosti roční,
ač ne na každý den, a tu zvyklost podle jiných zachovávám. Než raději bych, abychom
podle svolení nikda nevystavovali, neb ustavena jest k prijimanie. Kdyby doktory
svaté četl, nikda by nesměl vystavovati. Neb svaty Dionysius a Crysostomus pisi,
kterak při svatosti boží má býti zachováváno. Neb když měli posvěcovati, tehdy
samým těm, ktož sú měli přijímati, v kostele zuostati dopustili, jiné všecky ven vy-
hnali. O tom Crysostomus dlühü omelii píSe. A svaty Dionysius die, że ktoż hoden
není přijímati, hoden není naň hleděti. To já čta, bázeň mám k vystavovánie, k pro-
cesím oc, neb první svatí nečinili toho; my pak před vožralce, smilníky, kostkáře,
nevěstky, zlolajce sc vystavujeme, nosíme. Jako ty píšeš, abych neskrýval a neza-
píral Krista: mluvíš proti starým těmto, o nichž svrchu, jenž lid vyhonili od vidění.
Tu jest lépe řieci pro naše poblúzení. Ve nobis, ut guid nati sumus. A ty ještě
v kostele před sacramentum hudbu krčemní dopůúštíš, neb vždy na to opus hude
náš varhaník vożralcuom a taneénikuom, a takovym zapovídali první svatost boží,
a ty jeho s hudbú vnadíš! Ó by svaté paměti kněz Martin Vodička, kterýž v Habru
býval, z mrtvých vstal, jistě trestal by tě z neřádu! Tut by parochiani za zlé
měli míti i pro jiné věci, to jest, že zamýšlíš tu pouti i odpustky oc.
Poviem od kterého času vystavovánie začalo se a od koho. Věz, že od jed-
noho bludného, jménem Zikmunda, a to za času mistra Jana Husi. O tom pieše ně-
jaký Jeremiáš, jehož sermony kněží mnozí mají, in sermone de corpore Christi takto :
„Když svaté paměti mistr Jan Hus byl v Konstanci u vězení, tehdy kněz Zikmund
z Řepína, tehdáž jsa u svatého Martina v Praze farářem., najprv počal v monstrancí
vystavovati tělo boží, čehož nikdá prvé mezi křesťany nebylo od ustavení svatosti. To
bylo mistru Husovi zvěstováno, i velmi sobě neliboval toho. Potom týž kněz Zikmund
v přehrozné bludy upadl o svatosti boží“. To ten napsal.
Čas již psaní dokonati, dal si mi psaním svým příčinu k tomu. Nechaj na-
potom takových psaní, a nedomnívaj se o nižádném zle po lidských novinách, leč
sám jistotu budeš míti. A čti sobě zákon boží a svaté doktory, nespoléhaje na těch
dormi secure sexternich, a nalezneš věci pravé, a teprv i viery budeš vyznavač
a jiné užitečně navedeš. Vale. Ex Broda.
Presbyter Johannes.
Sacerdoti Simoni in ecclesia oppidi Habr ecclesiastea agenti, fratri in Christo dilecto.
