Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1501. 471
skými menšími, a počet aby tak učinila, jakž nález ukazuje, a což tu zuostane na
tom počtu, aby to od toho času jemu Janovi Sokolovi na miestě sirotčím dala ko-
nečně ve dvú nedělech pořád zběhlých bez dalšieho odtahovánie, a jemu Janovi So-
kolovi aby také v téch dvi nedélech postoupila a jej v ten statek uvedla, a s nim
spolu ten statek i dietky a sirotky opatrovali podle nálezu panského. Stalo se v pátek
po svatém Tiburcí.
R. III. 1, 181 b.
1081.
Mezi Mikulášem Vančurou z Řehnic a Janem z Sovojevie o pych. 1501, 17. listopadu.
Mikuláš Vanšura z Rehnic pohnal Jana z Sovojevic a z Nového Stranova.
Vinil ho z pychu a pro ten pych z padesáti kop grošuov českých proto, kdež sú
někteří lidé jeho z Smilkovic, kteréž jemu oznámil, sezvonivše se k šturmu, odjali
dobytek zajatý kmetičnám jeho z Újezdce, kterýžto dobytek byli sú zajali lidem
tehdáž jeho Bratronským podle té zápovědi, jakož s ním s Mikulášem má, a že jest
jemu Stranovskému psal, žádaje věděti, s jeho-li volí sú to lidé učinili, ale on mu na
to žádné odpovědi nedal. Vložen puohon léta MDI" u Veliký pátek [9. dubna].
V té při mezi Mikulášem Vanäuré z Rehnic s jedné, a Janem Stranovskÿm
z Sovojevic s strany druhé. Kdež on Vanšura vinil jeho Stranovského z pychu a pro
ten pych z padesáti kop grošuov českých proto, kdež sú někteří lidé jeho z Smil-
kovic, kteréž jemu oznámil, sezvonivše se k šturmu, odjali dobytek zajatý kmetičnám
jeho z Újezdce, kterýžto dobytek byli sú zajali lidem tehdáž jeho Bratronským
podle té zápovědi, jakož s ním s Mikulášem má, a že jest jemu Stranovskému psal
Zádaje védéti, s jeho-li volí sá lidé jeho to učinili, ale on že mu na to žádné odpo-
védi nedal sc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to týž Vanšura ukázal listy, kteréž
jest jemu Stranovskému psal, a také ukázal i svědomí. Proti tomu on Stranovský
pohnaný odpíraje pravil, že se mu nezdá, by on tiem pychem vinen byl, než od svých
lidí že se podával k spravedlivému rozeznánie přátely. Jestliže mu příleží na to od-
poviedati, tehdy tak praví, poněvadž on Vanšura podal se k přátelskému jednánie,
a on Stranovský to jest od něho přijal, že jest ho přes to poháněti neměl; a nad
to nade všecko že lidé jeho Stranovského ten dobytek zajali neb odjali sú na svém,
a zvlášt že jeho Vanšurova člověka Bernarta dobytek byl mezi tiem dobytkem, a že
ty pastvy byly sú společní v té vsi, poněvadž sú spolu dobytek měli, dotýkaje toho,
že to zajetí jinde jest nebylo než na Bernartově poli; a také ani z té příčiny nenie
vinen pychem, neb dobytka Vanšurova ani dobytka jeho neodjímal jest, než toliko
lidí svých, že o tom nikdy v právích nestojí, by to mělo za pych počteno býti. A na
to jest ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc,
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
