[1] |
|
---|
[2] |
skými menšími, a počet aby tak učinila, jakž nález ukazuje, a což tu zuostane na
|
---|
[3] |
tom počtu, aby to od toho času jemu Janovi Sokolovi na miestě sirotčím dala ko-
|
---|
[4] |
nečně ve dvú nedělech pořád zběhlých bez dalšieho odtahovánie, a jemu Janovi So-
|
---|
[5] |
kolovi aby také v téch dvi nedélech postoupila a jej v ten statek uvedla, a s nim
|
---|
[6] |
spolu ten statek i dietky a sirotky opatrovali podle nálezu panského. Stalo se v pátek
|
---|
[7] |
|
---|
[8] |
|
---|
[9] |
1081.
|
---|
[10] |
Mezi Mikulášem Vančurou z Řehnic a Janem z Sovojevie o pych. 1501, 17. listopadu.
|
---|
[11] |
Mikuláš Vanšura z Rehnic pohnal Jana z Sovojevic a z Nového Stranova.
|
---|
[12] |
Vinil ho z pychu a pro ten pych z padesáti kop grošuov českých proto, kdež sú
|
---|
[13] |
někteří lidé jeho z Smilkovic, kteréž jemu oznámil, sezvonivše se k šturmu, odjali
|
---|
[14] |
dobytek zajatý kmetičnám jeho z Újezdce, kterýžto dobytek byli sú zajali lidem
|
---|
[15] |
tehdáž jeho Bratronským podle té zápovědi, jakož s ním s Mikulášem má, a že jest
|
---|
[16] |
jemu Stranovskému psal, žádaje věděti, s jeho-li volí sú to lidé učinili, ale on mu na
|
---|
[17] |
to žádné odpovědi nedal. Vložen puohon léta MDI" u Veliký pátek [9. dubna].
|
---|
[18] |
V té při mezi Mikulášem Vanäuré z Rehnic s jedné, a Janem Stranovskÿm
|
---|
[19] |
z Sovojevic s strany druhé. Kdež on Vanšura vinil jeho Stranovského z pychu a pro
|
---|
[20] |
ten pych z padesáti kop grošuov českých proto, kdež sú někteří lidé jeho z Smil-
|
---|
[21] |
kovic, kteréž jemu oznámil, sezvonivše se k šturmu, odjali dobytek zajatý kmetičnám
|
---|
[22] |
jeho z Újezdce, kterýžto dobytek byli sú zajali lidem tehdáž jeho Bratronským
|
---|
[23] |
podle té zápovědi, jakož s ním s Mikulášem má, a že jest jemu Stranovskému psal
|
---|
[24] |
Zádaje védéti, s jeho-li volí sá lidé jeho to učinili, ale on že mu na to žádné odpo-
|
---|
[25] |
védi nedal sc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to týž Vanšura ukázal listy, kteréž
|
---|
[26] |
jest jemu Stranovskému psal, a také ukázal i svědomí. Proti tomu on Stranovský
|
---|
[27] |
pohnaný odpíraje pravil, že se mu nezdá, by on tiem pychem vinen byl, než od svých
|
---|
[28] |
lidí že se podával k spravedlivému rozeznánie přátely. Jestliže mu příleží na to od-
|
---|
[29] |
poviedati, tehdy tak praví, poněvadž on Vanšura podal se k přátelskému jednánie,
|
---|
[30] |
a on Stranovský to jest od něho přijal, že jest ho přes to poháněti neměl; a nad
|
---|
[31] |
to nade všecko že lidé jeho Stranovského ten dobytek zajali neb odjali sú na svém,
|
---|
[32] |
a zvlášt že jeho Vanšurova člověka Bernarta dobytek byl mezi tiem dobytkem, a že
|
---|
[33] |
ty pastvy byly sú společní v té vsi, poněvadž sú spolu dobytek měli, dotýkaje toho,
|
---|
[34] |
že to zajetí jinde jest nebylo než na Bernartově poli; a také ani z té příčiny nenie
|
---|
[35] |
vinen pychem, neb dobytka Vanšurova ani dobytka jeho neodjímal jest, než toliko
|
---|
[36] |
lidí svých, že o tom nikdy v právích nestojí, by to mělo za pych počteno býti. A na
|
---|
[37] |
to jest ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc,
|
---|
[38] |
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami,
|
---|