Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
422 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kuiné 1511—1514.
Dorota ničímž toho neodvozuje, aby ten dluh Vackovi zaplacen byl z té rabuše: protož
pani Dorota aby se s uhléřem smluvila ve dvi nedělí a jemu zaplatila. Actum
sabbato in die Zopfie, dominica Cantate 1512 (15. května 1512.]
18.
Martin Hrbek Zaluje na Pellanta z nati, Wl stříbro hnal. 1512, 25. května.
(Lib. I. A. 9.
Nesnáz mezi Martinem Hrbkem a Pellantem.
Výpověď: Jakož pan Martin Hrbek vinil jest Pellanta pravé, Ze by jemu svi řečí
vysoce sáhl na jeho dobrú povčsť, a že by jej takovú řečí vo Gest i vo hrdlo připraviti
chtěl, a že by naň pravil, že by stříbro hnal a že by je vzal a děl, kam by chtěl.
Pellant proti tomu mluvil, že sem já toho z úmyslu nemluvil ani sem toho
kdy myslil, abych pana Martina kdy měl k čemu zlému pfipraviti, neZ takto sem
mluvil: Když sem měl vartu u Jirky, přišel ke mně Počátka, i otázal sem se ho: Kde
si byl? A von mi pověděl, jmenuje mi huti a pravě, že sú v nich hnali stříbro.
A já sem jemu řekl: A u Hrbka také Zenü. A to sem pověděl dobrým úmyslem,
nevěda, by z toho co zlého přijíti mělo. Než to sem mluvil podle zdání svého Po-
čátkovi jakožto k staršímu, pamatuje na svůj závazek. A tu Počátka šel a to vohledal,
se mnü vo to mluvil a pověděl mi, že není hnáno. A když ta řeč přišla k panu
urburéřovi, tu sem měl rozkázání, abych se panu Martinovi neprotivil, ale abych se
jemu kořil. Tu já potkav pana Martina, prosil jeho pro Pána Boha, jak se jest koli
stalo, aby se pro ten omyl na mě nehněval. Tu pan Martin se ke mně laskavě vo-
kázal a dobrotivě mě přijal. A potom když sem byl poslán do huti s rudü, abych
pověděl jinému úředníku, kterýž tu vartu měl, že jest kúpil kúpi velikü, a že jest
ruda ve čtyřech pytlech, a ten üfedník se mnü mluviti nechtél. I stoje pohledél sem
do vozu, a pan Martin tu mi řekl: Co si ke mně přišel a co vopět hledáš, aby lhal
a zrazoval, zrádée neślechetny?
Tu pan hofmistr s panem šephmistrem i s pány a pány úředníky mince a s úřadem
horním, slyševše žalobu a odpor i zprávu úředníkův jiných, a to váživše, toto vo
tom vypovídají: Jakož jest mluvil Pellant k Počátkovi z vomylu, pravě, že by u pana
Martina stříbro hnali ten den, a kdy ta věc přišla k vohledání, že jest byl omyl; tu
pan hofmistr a urburéř, seznavše to, že jest ta věc z vomylu přišla, a věda to, že
pan Martin vždycky jako dobrý člověk se zachovával i podnes se zachovává, toho
jest k sobě nepřijal; a protož ta zpráva omylná že panu Martinovi k žádné škodě ani
k lechkosti není aniž býti má; a ač jest pan Martin, hněvaje se, Pellantovi některá
slova důtklivá mluvil, že ta také Pellantovi k škodě ani k hanbě nejsú aniž býti mají,
nebo také ta slova, kteráž jest mluvil týž Pellant, ač z omylu, sa v jiné huti a chtě
dosti učiniti úřadu svému, neb jest se také vždycky dobře zachovával.
