| [1] |
422 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kuiné 1511—1514.
|
|---|
| [2] |
Dorota ničímž toho neodvozuje, aby ten dluh Vackovi zaplacen byl z té rabuše: protož
|
|---|
| [3] |
pani Dorota aby se s uhléřem smluvila ve dvi nedělí a jemu zaplatila. Actum
|
|---|
| [4] |
sabbato in die Zopfie, dominica Cantate 1512 (15. května 1512.]
|
|---|
| [5] |
18.
|
|---|
| [6] |
Martin Hrbek Zaluje na Pellanta z nati, Wl stříbro hnal. 1512, 25. května.
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Nesnáz mezi Martinem Hrbkem a Pellantem.
|
|---|
| [9] |
Výpověď: Jakož pan Martin Hrbek vinil jest Pellanta pravé, Ze by jemu svi řečí
|
|---|
| [10] |
vysoce sáhl na jeho dobrú povčsť, a že by jej takovú řečí vo Gest i vo hrdlo připraviti
|
|---|
| [11] |
chtěl, a že by naň pravil, že by stříbro hnal a že by je vzal a děl, kam by chtěl.
|
|---|
| [12] |
Pellant proti tomu mluvil, že sem já toho z úmyslu nemluvil ani sem toho
|
|---|
| [13] |
kdy myslil, abych pana Martina kdy měl k čemu zlému pfipraviti, neZ takto sem
|
|---|
| [14] |
mluvil: Když sem měl vartu u Jirky, přišel ke mně Počátka, i otázal sem se ho: Kde
|
|---|
| [15] |
si byl? A von mi pověděl, jmenuje mi huti a pravě, že sú v nich hnali stříbro.
|
|---|
| [16] |
A já sem jemu řekl: A u Hrbka také Zenü. A to sem pověděl dobrým úmyslem,
|
|---|
| [17] |
nevěda, by z toho co zlého přijíti mělo. Než to sem mluvil podle zdání svého Po-
|
|---|
| [18] |
čátkovi jakožto k staršímu, pamatuje na svůj závazek. A tu Počátka šel a to vohledal,
|
|---|
| [19] |
se mnü vo to mluvil a pověděl mi, že není hnáno. A když ta řeč přišla k panu
|
|---|
| [20] |
urburéřovi, tu sem měl rozkázání, abych se panu Martinovi neprotivil, ale abych se
|
|---|
| [21] |
jemu kořil. Tu já potkav pana Martina, prosil jeho pro Pána Boha, jak se jest koli
|
|---|
| [22] |
stalo, aby se pro ten omyl na mě nehněval. Tu pan Martin se ke mně laskavě vo-
|
|---|
| [23] |
kázal a dobrotivě mě přijal. A potom když sem byl poslán do huti s rudü, abych
|
|---|
| [24] |
pověděl jinému úředníku, kterýž tu vartu měl, že jest kúpil kúpi velikü, a že jest
|
|---|
| [25] |
ruda ve čtyřech pytlech, a ten üfedník se mnü mluviti nechtél. I stoje pohledél sem
|
|---|
| [26] |
do vozu, a pan Martin tu mi řekl: Co si ke mně přišel a co vopět hledáš, aby lhal
|
|---|
| [27] |
a zrazoval, zrádée neślechetny?
|
|---|
| [28] |
Tu pan hofmistr s panem šephmistrem i s pány a pány úředníky mince a s úřadem
|
|---|
| [29] |
horním, slyševše žalobu a odpor i zprávu úředníkův jiných, a to váživše, toto vo
|
|---|
| [30] |
tom vypovídají: Jakož jest mluvil Pellant k Počátkovi z vomylu, pravě, že by u pana
|
|---|
| [31] |
Martina stříbro hnali ten den, a kdy ta věc přišla k vohledání, že jest byl omyl; tu
|
|---|
| [32] |
pan hofmistr a urburéř, seznavše to, že jest ta věc z vomylu přišla, a věda to, že
|
|---|
| [33] |
pan Martin vždycky jako dobrý člověk se zachovával i podnes se zachovává, toho
|
|---|
| [34] |
jest k sobě nepřijal; a protož ta zpráva omylná že panu Martinovi k žádné škodě ani
|
|---|
| [35] |
k lechkosti není aniž býti má; a ač jest pan Martin, hněvaje se, Pellantovi některá
|
|---|
| [36] |
slova důtklivá mluvil, že ta také Pellantovi k škodě ani k hanbě nejsú aniž býti mají,
|
|---|
| [37] |
nebo také ta slova, kteráž jest mluvil týž Pellant, ač z omylu, sa v jiné huti a chtě
|
|---|
| [38] |
dosti učiniti úřadu svému, neb jest se také vždycky dobře zachovával.
|
|---|
