Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
492 C. XVII. Listiny Jindiicho-Hradecké
právo jest, dadí, tak aby se nic toho, pokudž ode mne vyměřeno a jim toho svěřeno
jest, proti vuoli mé jináče měniti nemohlo.
Toho pak všeho pro dokonalejší vědomost, pevnost a jistotu k tomuto a ta-
kovému jistému mocnému i dokonalému na listy mocné královské tak, jakž se svrchu
píše, pořízení a kšaftu mému svou vlastní a přirozenou pečeť s svejm jistejm a do-
konalejm védomím dal jsem přivěsiti, svou vlastní rukou k tomu v něm se podepsav.
A pro širší toho vědomost a svědomí připrosil jsem urozeného pána pana Václava
Samuele z Hrádku, a urozených vládyk pana Mikuláše z Michlstorfu, ty časy ouřed-
níka mého na Hradci, pana Otibora Vrchotického z Loutkova, pana Václava Vacrlíka
z Edu, pana Bohuslava Valovského z Ousuší, pana Jana Škorni z Proseče, že jsou
také pečeti své podle mé k tomuto pořízení a kšaftu mému přivěsiti dali, sobě i dě-
dicóm a erbóm svým beze vší škody. Dán a psán na Hradci, v outerej po svatém
Lukáši, leta od narození páně tisícího pětistého dvacátého devátého.
Adam z Hradce sc nejvyšší kanclíř v ty časy království Českého,
manu propria.
Leta božího tisícého pětistého třidcátého prvního, v sobotu po svatém Jiljí [2. září
1531], tento kšaft ve dsky zemské vložen a vepsán jest podle zřízení zemského.
Ze 7 pečetí 5 jich zachováno.
303.
Nejmenovaný radí králi, aby královskou moc proti stavům českým na prospěch svůj lépe než
dosud opatroval.
Bez místa i data (v listopadě 1529). Kopie pap. Historica.
Najjasnější a najmilostivější králi. V nepochybné naději mám, Ze VKMt
v dobré, v zdravé i v milostivé paměti míti a nositi ráčíte, že jakž sme my Če-
chové VMt jedno z povinné poddanosti, druhé z veliké lásky za pána našeho
milostivého a dědičného přijali; ihned v tom ve všem času osoba má, jako VMti
věrný poddaný, všecko to, což jsem znal, věděl i na jiných se doptati mohl, co by
VKMti na budúcí časy neb k užitku slúžiti neb k zlému přijíti mohlo, před VKMtí
jako před svým milostirým pánem nic netajic a na nic se neobracujíc, ale výstrahu
dávajíc, všecko oznamoval jsem. Ješto aby to na ten čas opakováno býti mělo, zdá
mi se, že bych mnohým psaním VKMti bezpotřebně zaneprázdniti musil; a protož
všeho toho rači tak zanechám, poněvadž, jakž jsem svrchu napsal, nepochybuji, že
to všecko v paměti své milostivě držeti ráčíte.
Jestliže jest pak kdy VKMt na to na všecko neb na větší díl přicházela,
to VKMt také sám najlépe ráčíte znáti i věděti. Ale já jistě, kudy jest to přišlo
a přichází; že VKMt svého dobrého i mocného kralování zanedbati a to všecko
opovrhati jste ráčili; tomu nerozumím. Ač znám a vím, že VKMt nad jinee lidi
