| [1] |
492 C. XVII. Listiny Jindiicho-Hradecké
|
|---|
| [2] |
právo jest, dadí, tak aby se nic toho, pokudž ode mne vyměřeno a jim toho svěřeno
|
|---|
| [3] |
jest, proti vuoli mé jináče měniti nemohlo.
|
|---|
| [4] |
Toho pak všeho pro dokonalejší vědomost, pevnost a jistotu k tomuto a ta-
|
|---|
| [5] |
kovému jistému mocnému i dokonalému na listy mocné královské tak, jakž se svrchu
|
|---|
| [6] |
píše, pořízení a kšaftu mému svou vlastní a přirozenou pečeť s svejm jistejm a do-
|
|---|
| [7] |
konalejm védomím dal jsem přivěsiti, svou vlastní rukou k tomu v něm se podepsav.
|
|---|
| [8] |
A pro širší toho vědomost a svědomí připrosil jsem urozeného pána pana Václava
|
|---|
| [9] |
Samuele z Hrádku, a urozených vládyk pana Mikuláše z Michlstorfu, ty časy ouřed-
|
|---|
| [10] |
níka mého na Hradci, pana Otibora Vrchotického z Loutkova, pana Václava Vacrlíka
|
|---|
| [11] |
z Edu, pana Bohuslava Valovského z Ousuší, pana Jana Škorni z Proseče, že jsou
|
|---|
| [12] |
také pečeti své podle mé k tomuto pořízení a kšaftu mému přivěsiti dali, sobě i dě-
|
|---|
| [13] |
dicóm a erbóm svým beze vší škody. Dán a psán na Hradci, v outerej po svatém
|
|---|
| [14] |
Lukáši, leta od narození páně tisícího pětistého dvacátého devátého.
|
|---|
| [15] |
Adam z Hradce sc nejvyšší kanclíř v ty časy království Českého,
|
|---|
| [16] |
|
|---|
| [17] |
Leta božího tisícého pětistého třidcátého prvního, v sobotu po svatém Jiljí [2. září
|
|---|
| [18] |
1531], tento kšaft ve dsky zemské vložen a vepsán jest podle zřízení zemského.
|
|---|
| [19] |
Ze 7 pečetí 5 jich zachováno.
|
|---|
| [20] |
303.
|
|---|
| [21] |
Nejmenovaný radí králi, aby královskou moc proti stavům českým na prospěch svůj lépe než
|
|---|
| [22] |
dosud opatroval.
|
|---|
| [23] |
Bez místa i data (v listopadě 1529). Kopie pap. Historica.
|
|---|
| [24] |
Najjasnější a najmilostivější králi. V nepochybné naději mám, Ze VKMt
|
|---|
| [25] |
v dobré, v zdravé i v milostivé paměti míti a nositi ráčíte, že jakž sme my Če-
|
|---|
| [26] |
chové VMt jedno z povinné poddanosti, druhé z veliké lásky za pána našeho
|
|---|
| [27] |
milostivého a dědičného přijali; ihned v tom ve všem času osoba má, jako VMti
|
|---|
| [28] |
věrný poddaný, všecko to, což jsem znal, věděl i na jiných se doptati mohl, co by
|
|---|
| [29] |
VKMti na budúcí časy neb k užitku slúžiti neb k zlému přijíti mohlo, před VKMtí
|
|---|
| [30] |
jako před svým milostirým pánem nic netajic a na nic se neobracujíc, ale výstrahu
|
|---|
| [31] |
dávajíc, všecko oznamoval jsem. Ješto aby to na ten čas opakováno býti mělo, zdá
|
|---|
| [32] |
mi se, že bych mnohým psaním VKMti bezpotřebně zaneprázdniti musil; a protož
|
|---|
| [33] |
všeho toho rači tak zanechám, poněvadž, jakž jsem svrchu napsal, nepochybuji, že
|
|---|
| [34] |
to všecko v paměti své milostivě držeti ráčíte.
|
|---|
| [35] |
Jestliže jest pak kdy VKMt na to na všecko neb na větší díl přicházela,
|
|---|
| [36] |
to VKMt také sám najlépe ráčíte znáti i věděti. Ale já jistě, kudy jest to přišlo
|
|---|
| [37] |
a přichází; že VKMt svého dobrého i mocného kralování zanedbati a to všecko
|
|---|
| [38] |
opovrhati jste ráčili; tomu nerozumím. Ač znám a vím, že VKMt nad jinee lidi
|
|---|
