Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
484 C. XVII. Listiny Jindiicho-Hradeckć
sobiti mohli, nelitovali jsme vynalożiti všeho toho, seč jsme býti mohli, a hotovi
bychom byli (uznávajíc to křesťanskému králi poctivé a chvalitebné bejti), netoliko
pokladů našich (ač by ještě kteří před rukama byli), zemí i lidí, ale i hlavy naší
vlastní a cokoli milého a drahého máme, muože-li co milejšího nad hrdlo a vlastní
krev býti, proti nešlechetným ukrutného toho nepřítele předsevzetím nasaditi, vy-
naložiti a v nebezpečenství sami se dobrovolně dáti. Ale pohříchu sami to u sebe
rozvážiti podle rozumu svého jeden každý můžete, že poklady i duochody v zemích
našich těmito častými záhubami tak umenšeny a vybrány jsou, že podle nesmírné
vuole a žádosti naší královstvím a zemím našim v nejposledním již nebezpečenství
postaveným a na pomoc naši vždycky ustavičně volajícím spomoci nemuožeme; a protož
musíme chtě i nechtě před našima očima nelitostirému zhoubci království, krajiny
a země naše podlí vuole své trápícímu a těchto bašt a zámětí našich, které jsou
země ovšem naše, ale zdi pokoje a odpočinutí vašeho, bez přestání ukrutně dobývají-
cimu a podmańujicimu se dźvati, jej trpóti a jemu to, nemohńce zbraňovati, dopouštéti.
Hoří, již hoří, (kteří kolivěk a kdekolivěk jste po všem světě přátelé kříže
Kristového), podlí vás střecha, vaše také to jest nebezpečenství, nejste již rovně
i vy zbožím a statky svými jisti a bezpečni. Tím oumyslem a u sebe uložením pře-
ukrutný tyran Turecký, znamenité vojsko maje lidu válečného, kterého sobě lehce
vážiti nesluší, po Uherské zemi se shání, aby netoliko království a země naše k pod-
niknutí tyranství svého přinutil, ale i všecku Germanii, a potom jak zdélí a šíř. jméno
křesťanské slýcháno jest, všelijaká království, krajiny i země v služebnost sobě uvedl;
a protož aby takové nastávající zlé nebezpečné věci předjíti se a pána Boha vše-
mohoucího snad hněv, jenž pro hříchy a nepravosti naše spravedlivě na nás popuditi
ráčil, ukrotiti a upokojiti se mohl, napomínáme a prosíme všech i každého obvzláštně
skrze střeva milosrdenství pána a Boha našeho Ježíše Krista: pozdvihněte oumyslů
a srdcí svých k svrchovanému, nejmocnějšímu a nejdobrotivějšímu Bohu otci všeho
milosrdenství a v modlitbách svých jemu se koříc odpuštění vašich přečinění a vinen
[sic] žádejte, vezma příklad sobě na Ninivetských i na jiných, kteří pokáním a pláčem
s rozhněvaným Bohem se smířili; vy tolikéž hledejte milosti u Boha, oči a ruce své
k Bohu sepněte a k němu volajíc za pomoc jeho proste, kdo ví, aby navrátíc se
neodpustil Buoh a nechal požehnání po sobě.
A tak tím zpuosobem zachováme-li se, ačkoli nelítostivý ten vsteklý protivník
náš proti nám maličkému stádu Kristovu znamenité a úpravné vojsko vede a jako
kobylky bez počtu, nepochybně však doufáme a věříme, že pán Buoh z naší strany
zajisté bude, svatosvatou víru a náboženství toto neopustí, lidu svému jsa přítomen
pomůže, tak že rovně jako za starodávna Gedeon, Josue, Machabejtští a jiní mnozí
pána Boha svrchovaného bojovníci, tak i my, doufajíce a spolehnouce na milost a milo-
srdenství Božské, jakkoli v špatném počtu, nesčíslné těch bezbožníků vojsko přemoci,
