| [1] |
484 C. XVII. Listiny Jindiicho-Hradeckć
|
|---|
| [2] |
sobiti mohli, nelitovali jsme vynalożiti všeho toho, seč jsme býti mohli, a hotovi
|
|---|
| [3] |
bychom byli (uznávajíc to křesťanskému králi poctivé a chvalitebné bejti), netoliko
|
|---|
| [4] |
pokladů našich (ač by ještě kteří před rukama byli), zemí i lidí, ale i hlavy naší
|
|---|
| [5] |
vlastní a cokoli milého a drahého máme, muože-li co milejšího nad hrdlo a vlastní
|
|---|
| [6] |
krev býti, proti nešlechetným ukrutného toho nepřítele předsevzetím nasaditi, vy-
|
|---|
| [7] |
naložiti a v nebezpečenství sami se dobrovolně dáti. Ale pohříchu sami to u sebe
|
|---|
| [8] |
rozvážiti podle rozumu svého jeden každý můžete, že poklady i duochody v zemích
|
|---|
| [9] |
našich těmito častými záhubami tak umenšeny a vybrány jsou, že podle nesmírné
|
|---|
| [10] |
vuole a žádosti naší královstvím a zemím našim v nejposledním již nebezpečenství
|
|---|
| [11] |
postaveným a na pomoc naši vždycky ustavičně volajícím spomoci nemuožeme; a protož
|
|---|
| [12] |
musíme chtě i nechtě před našima očima nelitostirému zhoubci království, krajiny
|
|---|
| [13] |
a země naše podlí vuole své trápícímu a těchto bašt a zámětí našich, které jsou
|
|---|
| [14] |
země ovšem naše, ale zdi pokoje a odpočinutí vašeho, bez přestání ukrutně dobývají-
|
|---|
| [15] |
cimu a podmańujicimu se dźvati, jej trpóti a jemu to, nemohńce zbraňovati, dopouštéti.
|
|---|
| [16] |
Hoří, již hoří, (kteří kolivěk a kdekolivěk jste po všem světě přátelé kříže
|
|---|
| [17] |
Kristového), podlí vás střecha, vaše také to jest nebezpečenství, nejste již rovně
|
|---|
| [18] |
i vy zbožím a statky svými jisti a bezpečni. Tím oumyslem a u sebe uložením pře-
|
|---|
| [19] |
ukrutný tyran Turecký, znamenité vojsko maje lidu válečného, kterého sobě lehce
|
|---|
| [20] |
vážiti nesluší, po Uherské zemi se shání, aby netoliko království a země naše k pod-
|
|---|
| [21] |
niknutí tyranství svého přinutil, ale i všecku Germanii, a potom jak zdélí a šíř. jméno
|
|---|
| [22] |
křesťanské slýcháno jest, všelijaká království, krajiny i země v služebnost sobě uvedl;
|
|---|
| [23] |
a protož aby takové nastávající zlé nebezpečné věci předjíti se a pána Boha vše-
|
|---|
| [24] |
mohoucího snad hněv, jenž pro hříchy a nepravosti naše spravedlivě na nás popuditi
|
|---|
| [25] |
ráčil, ukrotiti a upokojiti se mohl, napomínáme a prosíme všech i každého obvzláštně
|
|---|
| [26] |
skrze střeva milosrdenství pána a Boha našeho Ježíše Krista: pozdvihněte oumyslů
|
|---|
| [27] |
a srdcí svých k svrchovanému, nejmocnějšímu a nejdobrotivějšímu Bohu otci všeho
|
|---|
| [28] |
milosrdenství a v modlitbách svých jemu se koříc odpuštění vašich přečinění a vinen
|
|---|
| [29] |
[sic] žádejte, vezma příklad sobě na Ninivetských i na jiných, kteří pokáním a pláčem
|
|---|
| [30] |
s rozhněvaným Bohem se smířili; vy tolikéž hledejte milosti u Boha, oči a ruce své
|
|---|
| [31] |
k Bohu sepněte a k němu volajíc za pomoc jeho proste, kdo ví, aby navrátíc se
|
|---|
| [32] |
neodpustil Buoh a nechal požehnání po sobě.
|
|---|
| [33] |
A tak tím zpuosobem zachováme-li se, ačkoli nelítostivý ten vsteklý protivník
|
|---|
| [34] |
náš proti nám maličkému stádu Kristovu znamenité a úpravné vojsko vede a jako
|
|---|
| [35] |
kobylky bez počtu, nepochybně však doufáme a věříme, že pán Buoh z naší strany
|
|---|
| [36] |
zajisté bude, svatosvatou víru a náboženství toto neopustí, lidu svému jsa přítomen
|
|---|
| [37] |
pomůže, tak že rovně jako za starodávna Gedeon, Josue, Machabejtští a jiní mnozí
|
|---|
| [38] |
pána Boha svrchovaného bojovníci, tak i my, doufajíce a spolehnouce na milost a milo-
|
|---|
| [39] |
srdenství Božské, jakkoli v špatném počtu, nesčíslné těch bezbožníků vojsko přemoci,
|
|---|
