801

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

402 B. XII. Sněmy moravské

infant v Hišpanii, arcikníže Rakouské, margkrabie Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie oc. Oznamujem tiemto listem všem: Jakož najjasnější kněžna a pani Anna, Česká, Uherská oc králová a margkrabina Moravská sc, manželka naše najmilejší, jsúce ode všech stavuov margkrabstvie Moravského za pravou dědičku uznána a přijata, všecko právo své Její Mti na témž margkrabstvie a všech stavích náležící na nás oustně i listem převésti ráčila; kdež biskup, páni preláti, rytieřstvo i města téhož margkrabstvie majiece nám slib a povinnost takovou, kterouž jsou prve předkuom našim, margkrabím Moravským činívali, učiniti; nás jsou pokornými prosbami prosili, abychom je v tom milostivě opatřiti ráčili, jestliže by za živnosti naší, jakožto řádně voleného a přišlého Uherského krále, za kteréhož nás tíž stavové vyznali, od koruny Uherské, aneb po smrti naší od pravého a řádného krále Uherského, kterémuž by se v tom spravedlivě nemohlo odepiiti, aneb koruny Uherské viněni a naříkáni byli, a bude-li to mezi králem Českým a korunú Českou, a korunou Uherskou aneb potom králem Uherským po smrti naší, tak jakož nahoře dotčeno jest, nalezeno, že jsou co povinovati koruně Uherské aneb nic, abychom my podle takového uznání tomu dosti učiniti a je vyvaditi ráčili, aby oni lechkosti i skody nenesli: kdeż my znajiece jejich slušnú a spravedlivou prosbu, jsúce milostí naší k nim nakloněni, slovem naším královským sami za sebe i za dědice naše a budúcí krále České a margkrabie Moravské nahoře psaným biskupu, pánuom, prelátuom, rytieřstvu i městuom téhož margkrabstvie tímto listem přiříkati ráčieme, jestliže by za živnosti naší jakožto řádně voleného a přišlého krále Uherského, za kteréhož nás tíž stavové vyznali, od koruny Uherské, aneb po smrti naší od pravého a řádně přišlého krále Uherského, kterémuž by se v tom spravedlivě nemohlo ode- příti, aneb koruny Uherské viněni a naříkáni byli, a bude-li to mezi králem Českým a korunú Českú, a korunú Uherskú aneb po smrti naší mezi králem Uherským a korunü Uherskü, tak jakž svrchu se píše, spravedlivým uznániem nalezeno, že by čím koruně Uherské povinovati byli, že my podle takového uznání tomu dosti učiniti, „je zastúpiti a vyvaditi ráčíme, aby oni proto žádné škody a lehkosti nenesli. A což se jim tuto slovem naším pfifíká, tomu se od nás i dédicuov na3ich a budücích kréluov Českých všemu dosti státi má. Tomu na svédomie pečeť naši královskü k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázali. Dán v Olomuci první středu po velice noci létha božieho tisícího pětistého sedmmecítmého, královstvie našich Českého a Uher- ského prvního. Ferdinand, m. p.

Vt. Adam cancellarius regni m. pr. Přivěšena jest veliká pečeť královská dosti zachovaná. *) Vytištěno dle originálu také v Rezkově práci: Ferdinands I. Wahl etc. p. 172.