Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
276 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtensteinské z RoZemberka
posel u mě páně Jiříkuov, opět u mne čaká. Nestuoniť nic, přijevši domuov. A teď
posielám TMti srnu, jakoZ sem uhonila, jedác domuov na cesté.
Anézka z Rozmberka.
72.
1465, 1. Aug. v Treboni. — Řehoř Klaric, úředník Třebonský, posílá Janovi z Rožemberka
zvěřinu a zprávy o sestře jeho Anéžce. (Výňatek z kopie v Světeckého pamětech IV. 628.)
Posílámť VMti srnu, a zabilť jest včera lovčí opět jelen dobrý a dva kolüchy.
A panna sestra VMti vzkézala psâti, Zet se smrti drobte nebojí, a že to VMti
dává znáti, že jest tuto srnu uhonila atd. D. Trzebon f. V. in octava S. Jacobi
a. 1465. Řehoř Klaryc.
73.
1465, 23. Aug. Mitterberg. — Erhart z Celkynku (v. Zelking) Janovi z Rožemberka
oznamuje velkou bídu a nouzi, kterou sestra jeho po dlouhou dobu trpí a na niž naříká, a prose,
aby učinil v tom opatření. D. na Mitrberce ten den před sv. Bartomějem r. 1465. (Něm. L. r.)
74.
1465. — Zdeněk ze Šternberka, Jindřich z Lipého maršálek, Jindřich z Hradce, Bo-
huslav ze Švamberka, Burjan z Gutšteina, Dobrohost z Romšperka a Linhart z Gutšteina dů-
tklivě píší Hanušovi z Lichtenšteina, kterak zprávu mají od přítele svého Jana z Rožemberka,
že Perchta, sestra jeho, nedostatek, potupu a mnoho zlého od něho strpěla až po tuto dobu,
a že přes mnohá napomínání se v tom nic nepolepšilo, a poněvadž se zároveň Jan psaním
svým k Hanušovi na mocný rozsudek podává, žádají jej, aby buď manželku svou náležitě
opatroval aneb výpověď opravcův mocných podnikl. Bez určení roku a dne. (Něm. koncept L. r.)
75.
1465. — Jan z Rožemberka Janovi z Lichtenšteina důtklivě domlouvá, aby manželce své spra-
vedlivě učinil. (Koncept L. r.)
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý! Vieš dobře a svědomo
jest, kterak dávno za času dobré paměti otce mého a bratří mých s tebú často mlu-
veno i také skrze posly jednáno o to, coZ sé sestry mé a manželky tvé dotýče,
pro jejie veliké nedostatky, a vždy to až dosavad neopraveno, aniž co platno jest.
Ját bych to, Buoh vie, vždy rád, poněvadž jsme se spřieznili; abychom přátelsky
spolu byli. A natoť jsem, podávám pana Ekkercavara, pana Potendorfera a pana
Rugera Starhenbergéře aneb dva z nich, zdálit se na nich pfestati, aby oni toho
mieru mezi námi učinili; a ona aby slušně opatřena byla podlé spravedlnosti. Tomuť
sem rád tím spieše a lépe. Pakli by snad toho učiniti nechtěl, věz, žeť bych sč
i s přátely svými tomu déle dívati nemohl, by ona tak v posměch býti měla a v po-
