Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1458. 263
tebe pro Buo i pro matku boží, nebtě ta také ženského pokolenie byla, i napomínám
tě již skrze její svaté jméno, aby již na to ale nepomněl, žet jsem vám sestra, než
již na to, skrze kterúž tě již tuto napomínám, ač toho již kolivěk nerada činím, žetě
tak daleko napomínám; ale jižt sobě, to Buoh vie, nebožička sirá a žalostivá na tom
světě neviem, kterak učiniti, aniží toho již viem, kterak psáti, než bych mohla ale
zdřevěněti dotad, dokudźt bych k vám nahoru nejela, abych ani zimy ani hladu
nečila ani na ty siré dietky pomnóla, kteréž mi pán Buoh k mé veliké sirobé dal,
a zdali bych mohla tak to všecko mlčelivě přetrpěti a vždy chtějíc tak ráda v tom
zachovati, aby ke mně ižádné viny nenalezli; neb sem dřéve sama na sobě trpěla,
ale jiží trpím tak mnoho žalosti na svém srdci pro ty dietky, jako sama pro se.
Ještě sme aspoň měli prve kde býti, a již jako řékajíc nemáme dobře všickni kam
hlavy skryti. I zpomeniž na mě, milý bratře, pro mú veliků lásku i naději, kterúžť
k tobě mám, i proto, žeť bych vás nikudyž nerada rozhněvala; jinéhoť nežádám, než
abyšte mi k sobě nahoru pomohli, což muož býti najspieš, nebtě již má věc od vás
pohřiechu přieliš ke zlému zapusté[na]. A já bych jim toho na sobě vždy nerada
dala znáti, by mi tak těžko bylo, což mohu najviec, nebo čímž by viec na mně žalost
znali, tiem by mne nespčš odpustili: a to chutné včz, žeť se v tom sami dobře znají,
žeť nade mnú zle činie, a zvláště mátě tomu dobře rozumie, kerak se ty děti psotně
chovají a nemají kde býti. A to se pro ni a pro její, tu zlú kuoži, její dceru, děje,
a já nesmiem k ničememuž nic řéci, a to ona dobře zná, žej mně toho velmi žel
a że sem v její moci a že k tomu nie nesmiem řéci; pakli bych co řekla, tehdy by
platno nebylo, než ukřikala by mě tak, že bych já tak v žalosti a v nepaměti
S........ e k ní něco řekla, jakož bych toho nerada učinila. A neučinila sem toho
nikdy ještě a viem, kudyž by mohli, že by ke mně rádi vinu nalezli. I budeť mi
toho velmi Żel do vás, jestliZe se toho doéekám a jestliZef v skuofe u vás nebudu,
to shledés, žeť toho neujdu s takým bydlem, jakožť mám: neb ti chlapi všickni,
kteréžt u sebe má, ti toho nechtie trpěti, chtějí pro ten neřád a pro hlad pryč,
a proto že na něm žádného záplatku mieti nemohúů. Perchta z Rozmberka.
[Douška]. I prosím tebe velmi za to, milý bratře, abyšte ho za mě po poselství
neprosili, nebf bych já jedné v tom trpěla, anižt by toho nebylo; než když se Buch
pomuož z tvé svadby vrátiti, prosím neme&kajte k němu někoho poslati, ježtoť by
ústně jeho od vás prosil, aby k vám nahoru přijel, a tu abyšte ho sami za mé
ústně prosili, aťby prosila i tvá pani za to, a zdaliť by tě toho nesměl odpověděti,
a hned s ním některého svého služebníka doluov poslali, ať by mi se ten pomohl
spieš vypraviti, nebo viem, Zet mi druhý vuoz těžko dadie. A jestližeť druhého vozu
mieti nebudu, tehdy nic nebudu moci vzéti, než to, což na nás bude, a toť by dobře
nebylo; protož věz, jestliže byšte někoho neposlali, žeť bych já toho na něm nevy-
jednala, aniž bych ho směla napomínati. A jestližeť by se zdálo, že byšte pana Pul-
