| [1] |
|
|---|
| [2] |
tebe pro Buo i pro matku boží, nebtě ta také ženského pokolenie byla, i napomínám
|
|---|
| [3] |
tě již skrze její svaté jméno, aby již na to ale nepomněl, žet jsem vám sestra, než
|
|---|
| [4] |
již na to, skrze kterúž tě již tuto napomínám, ač toho již kolivěk nerada činím, žetě
|
|---|
| [5] |
tak daleko napomínám; ale jižt sobě, to Buoh vie, nebožička sirá a žalostivá na tom
|
|---|
| [6] |
světě neviem, kterak učiniti, aniží toho již viem, kterak psáti, než bych mohla ale
|
|---|
| [7] |
zdřevěněti dotad, dokudźt bych k vám nahoru nejela, abych ani zimy ani hladu
|
|---|
| [8] |
nečila ani na ty siré dietky pomnóla, kteréž mi pán Buoh k mé veliké sirobé dal,
|
|---|
| [9] |
a zdali bych mohla tak to všecko mlčelivě přetrpěti a vždy chtějíc tak ráda v tom
|
|---|
| [10] |
zachovati, aby ke mně ižádné viny nenalezli; neb sem dřéve sama na sobě trpěla,
|
|---|
| [11] |
ale jiží trpím tak mnoho žalosti na svém srdci pro ty dietky, jako sama pro se.
|
|---|
| [12] |
Ještě sme aspoň měli prve kde býti, a již jako řékajíc nemáme dobře všickni kam
|
|---|
| [13] |
hlavy skryti. I zpomeniž na mě, milý bratře, pro mú veliků lásku i naději, kterúžť
|
|---|
| [14] |
k tobě mám, i proto, žeť bych vás nikudyž nerada rozhněvala; jinéhoť nežádám, než
|
|---|
| [15] |
abyšte mi k sobě nahoru pomohli, což muož býti najspieš, nebtě již má věc od vás
|
|---|
| [16] |
pohřiechu přieliš ke zlému zapusté[na]. A já bych jim toho na sobě vždy nerada
|
|---|
| [17] |
dala znáti, by mi tak těžko bylo, což mohu najviec, nebo čímž by viec na mně žalost
|
|---|
| [18] |
znali, tiem by mne nespčš odpustili: a to chutné včz, žeť se v tom sami dobře znají,
|
|---|
| [19] |
žeť nade mnú zle činie, a zvláště mátě tomu dobře rozumie, kerak se ty děti psotně
|
|---|
| [20] |
chovají a nemají kde býti. A to se pro ni a pro její, tu zlú kuoži, její dceru, děje,
|
|---|
| [21] |
a já nesmiem k ničememuž nic řéci, a to ona dobře zná, žej mně toho velmi žel
|
|---|
| [22] |
a że sem v její moci a že k tomu nie nesmiem řéci; pakli bych co řekla, tehdy by
|
|---|
| [23] |
platno nebylo, než ukřikala by mě tak, že bych já tak v žalosti a v nepaměti
|
|---|
| [24] |
S........ e k ní něco řekla, jakož bych toho nerada učinila. A neučinila sem toho
|
|---|
| [25] |
nikdy ještě a viem, kudyž by mohli, že by ke mně rádi vinu nalezli. I budeť mi
|
|---|
| [26] |
toho velmi Żel do vás, jestliZe se toho doéekám a jestliZef v skuofe u vás nebudu,
|
|---|
| [27] |
to shledés, žeť toho neujdu s takým bydlem, jakožť mám: neb ti chlapi všickni,
|
|---|
| [28] |
kteréžt u sebe má, ti toho nechtie trpěti, chtějí pro ten neřád a pro hlad pryč,
|
|---|
| [29] |
a proto že na něm žádného záplatku mieti nemohúů. Perchta z Rozmberka.
|
|---|
| [30] |
[Douška]. I prosím tebe velmi za to, milý bratře, abyšte ho za mě po poselství
|
|---|
| [31] |
neprosili, nebf bych já jedné v tom trpěla, anižt by toho nebylo; než když se Buch
|
|---|
| [32] |
pomuož z tvé svadby vrátiti, prosím neme&kajte k němu někoho poslati, ježtoť by
|
|---|
| [33] |
ústně jeho od vás prosil, aby k vám nahoru přijel, a tu abyšte ho sami za mé
|
|---|
| [34] |
ústně prosili, aťby prosila i tvá pani za to, a zdaliť by tě toho nesměl odpověděti,
|
|---|
| [35] |
a hned s ním některého svého služebníka doluov poslali, ať by mi se ten pomohl
|
|---|
| [36] |
spieš vypraviti, nebo viem, Zet mi druhý vuoz těžko dadie. A jestližeť druhého vozu
|
|---|
| [37] |
mieti nebudu, tehdy nic nebudu moci vzéti, než to, což na nás bude, a toť by dobře
|
|---|
| [38] |
nebylo; protož věz, jestliže byšte někoho neposlali, žeť bych já toho na něm nevy-
|
|---|
| [39] |
jednala, aniž bych ho směla napomínati. A jestližeť by se zdálo, že byšte pana Pul-
|
|---|
