798

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Zápisy z r. 1487. 449

i odpory i také svédomie, i také JMt ráčil v ten list nahlédndti, kteryz Spitovsky jest okázal, kdež král Jan slavné paměti činí jim uhléřóm tuto milost, jakož ten kus takto napsán jest: „že uhléři své uhlé k prvepraveným horám našim Kuthenským a hutěm tudiež ležícím vezüce, aby cesty tudy obracovati a krátiti mohli, jakž by se jim zdálo potřebné, toto vymieňujíce, aby osenie všelikakého anebo posatých věcí uškozenie vší pilností povinni byli varovati se.“ A protož JMKská téhož Spitovského při tom nechává vedle toho obdarovánie svrchupsaného, aby vozy uhlérské převoziti mohl na tom přievoze u Semína, a pěší též tak, jakož od starodávna jest bylo, kromě jiných všech vozuov. Actum feria III. post Gedrudis, presentibus ut supra. R. IL a, list F. 1. b. |

486. Mezi králem Vladislavem a Sigmundem Štosem z Kounic. [1487, 20. března.|

V té při, kteráž jest mezi najjasnějším kniežetem a pánem, panem Vladislavem králem Českým etc., pánem naším milostivým, s jedné, a Sigmundem Štosem z Kúnic s strany druhé. Jakož jesti on Sigmundt vinil ze vsi Šonova a z Kaziměře, kteréžto ležie v kniežetství Slezském Hořějšícho [H]lohova; jakož jest pak na ně zápis krále Jiřícho slavné paměti okázal, že na těch jmenovaných vsech zapisuje jemu JMt pro jeho věrné služby dva tisíce zlatých pod takovými úmluvami, jakož ten artikul v tom listu takto svědčí: „aby Sigmundt Štos a jeho dědicové již řečené vsi se všemi jich příslušnostmi měli a drželi a jich požívali bez našie, budúcích našich králuov Českých i všech jiných dobrých lidí všelijaké překážky tak dlúho, dokudž ty osoby, kterým ta zbožie spravedlivě příslušejí, s námi se nesrovnají, a když by se s námi srovnali, tehdy když by vsi a zbožie svrchupsané zase mieti a vyplatiti chtéli, mají a povinni budů řečenému Sigmundovi a dédicôm jeho dva tisice zlatých uherských dobrych dáti, a oni vezmüce těch dva tisíce zlatých, mají a povinni budú zboží svrchupsaných zase postúpiti.“ Tu knieže, páni a vladyky jsúce o to osazeni k soudu a rozeznání, radda JMti, takto vypoviedají: Poněvadž v tom listu se nezapisuje, by JMt jemu dlužen byl ten dluh, ani také jemu JMt zapisuje své dědice a budúcie krále České, a také JMt toho knieZetstvie [H]lohovského nikda v držení jest nebyl; ktomu také ten list okazuje na jiné osoby k výplatě, když by to chtéli vyplatiti, a k tomu také Benešovská smlúva to znamenitě zavierá, aby všecka zbožie odjatá a mečem nedo- bytá, čiež jsú, zase vracována a postupována byla; také smlúva Olomúcká to ukazuje, ktož by chtěl k kterým zbožím hleděti a nařékati jakú spravedlností, ten aby tu toho hleděl, k kterémuž právu ta zbożie příslušejí. A protož svrchupsaná radda JMKské rozsudkem spravedlivým takto vypoviedají: že JMKská jemu Zigmundovi Stosovi tiem dluhem v ničemž nenie povinen. Ale proto jest jemu ten list zase vrácen. Bude-li se jemu zdáti tam a při tom právě hleděti, kdež ty vsi přísedie, že