Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
258 C. XII. Zápisy
minulý puosobí, častokrát shlazuje nepamětliwost; a ty wěci, kteréž se dějí w času,
mijeji s časem, jediné leč utwrzeny bylyby žiwým hlasem swědkuow, nebo mocným
zapisem listów. A protož já Puota z Rizmberka a na Šwihowě, najwyšší sudí
králowstwie Českého, pán města Horaždějowského , chci aby známo bylo wšem,
ktož tento list uzřie anebo čtůcí slyšeti budů, že opatrní mužie, měšťané, purk-
mistr. a konšelé i wšecka obec města mého napřed jmenowaného Horazdéjowic,
wěrní moji milí, osobně přede mnů stojiece, hlasem jednostajným, s raddů opatrnů
mne pokorně prosili sů, abych jim, dédicóm a náméstkóm jich nynějším i bu-
důcím, s mú dobrú wolí a z milosti práwo odkazowánie, kšaftów činěnie, w žiwotě
neb na smrti, zdrawých neb neduziwych, owsem i práwo näpaduow k najbližším .
po krwi příbuzným nebo přátelóm podlé práw a obyčejów, milostí, swobod a
ustanoweni, i také ku podobenstwi méstan a obywateluow Welikého Starého mésta
Prazského ptfieti, dáti a obdarowati milostiwé ráčil, mně, dědicóm a náměstkóm
mým jménem záwdawku padesáte kop grošów peněz Pražských üplné zaplatiwse.
Protoż já swrchupsaný Puota, znamenaw jich wórnost a slużby, jimiżto oni mym
piedkuom i mně slíbili sů se, i budůcím mým aby se slíbiti mohli , to město a
obywatele jeho, k rozumným jich žádostem a k prosbám náchylen jsa, s dobrým
rozmyslem a s rozsafnû radda přátel mých, swrchujmenowanému městu | mému
Horaždějowicóm, měšťanóm i obywatelóm jeho wšem i každému, mužského i žen-
ského pohlawie, nynějším i budůcím, mocí listu tohoto milostiwě dáwám a obdařuji
nynie i k wééné mocnosti, tuto milost i také swobodu, aby wšickni i každý, mužie
i ženy, léta dospělá majíce, nynější i budůcí, dědicowé a náměstkowé jich, nynie
i potom wěčně swobodně mohli wšecka swá zbožie, mowitá i nemowitá, wladař-
stwie i dědictwie, forberky, platy swé wlastnie, dědiny, póžitky, domy i jiná každá
zbožie, kterýmižby koliwek jmény takowé mohly jmenowány býti, wnitř nebo ze-
wnitř. města Horazdèjowic ustawené, jmèlé a nalezené bylyby, w žiwotě neb na
smrti , zdrawi neb neduziwi, budü moci odkazowati, ksaftowati, ksafty délati, za-
pisowati, dáwati, rozdáwati, prodáwati, sméniti, kterézkoliwek osobé chteliby swétské
i duchowni, k libosti swć wuole, a to pred konsely príseznymi k tomu powolanymi
a skrze purkmistra poslanymi, aby ti, kterymżto odkazano a kżaftowano i zapsáno
bude, takowa zbożie swobodnie prawem dódićnym mohli beze wsie prekażky drżeti
a wládnůti, týmž prawem a zpuosobem, jakozto mestané a obywatele Welikcho
města Starého Pražského užíwali sů a užíwají. Ale w příhodě, w kteréžby některý
měštěnín, muž nebo žena, Horaždějowský, udělaje kšaftu s tohoto swěta sšel, ne-
zuostawě po sobě dědiców prawých, tehdy wšelikteraká i každá zbožie po takowém
zuostalá , buďto dědiny, domowé, wladařstwie mowité i nemowite, kterymizby koli-
wèk jmény jmenowäny mohly bÿti, na najblizsie prátely po strane mece spadnüti
mají plnym práwem; a kdyzby tech nebylo, na najbliżsie piźtely po strané wretena,
