Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Wiklad na práwo zemské české. 497
84. O jiných přísahách.
Pak jiné jsů přísahy w tech póhoniech, jeZto ze Skod jdü, a ty jsů rozličné,
protože také po žalobách jdů, ježto jsů rozličné, jakož sem napřed psal. Tak jestli
žaloba z účinka, tehda má pówod sám, nebo jeho poručník napřed se zmatkem
piisieci, a potom pohnaný takéž se zmatkem. Ale pohnany má za sebů dwa očist-
niky mieti, i hned kdyż jemu bóh pomóże projtti, aby je hotowy okázal a postawil
bez napominénie; i mó takto piisieci sim pówod, nebo jeho poručník, kohoż w konci
žaloby jmenuje: »Na tom přísahám, že mi jest Jan z Krp učinil škodu swů moci
bezpráwně na mej dědině w Luži, tu kdež mi měl dáti hotowé penieze, tak jakož
mi slíbil, i nedal; a proto sem škodu wzal na hotowjch penéziech, na striebernych
klenotiech a na koniech za sto hfiwen stfiebra, tiem mi jest wsim winen; tak mi
bóh pomáhaj i wàickni swéti!«
Piisaha swedków pówodowych: »Na tom přísahám, že Jan z Krp učinil škodu
swú mocí bezpráwnč Alšowi z Luže na jeho dědině w Luži, tu kdež jemu měl
dati (oc. jako swrchu), tiem jest jemu wším winen, tak mi bóh pomáhaj oc.
35. Přísaha pohnaného.
Pak pohnany, proti komuž ta přísaha stala se, Len se má otpiisieci takto
ika: »Na tom přísahám, jímž mě Pawel z Luže winl, bych jemu škodu učinil swú
mocí bezpráwnč na jeho dědině w Luži, tu kdež sem jemu měl dáti penieze jme-
nowité i nedal, by on škodu wzal na hotowých peněziech (oc. jako napřed), tiem
sem jemu wším newinen, tak mi böh pomähaj oc.« À tu hned za sebü méj dwa
otistniky, a sam ot kiiże wstana, je bez napomenutie okaż, tka: »Ted swé ocisly
mam, hotow jsem prawu dosti uéiniti.«
36. Přísaha očisty bez zmatku.
»Na tom přísahám, že ta přísaha, jížto Jan z Krp prisahal proti Pawlowi
z Luże, jest prawa a 6ista; tak mi bóh pomáhaj i wsichni swéti!«
37. Piisaha se zmatkem.
Pak jest třeba každému, ktož přísahá, neb také přísahu přijímá, těch řečí,
kteréž písař rotu wydáwaje mluwi, pamótliwu byti. Neb ten, ktoż přísahu přijímá,
dopustili se, že w čem řečí, cknutiem, neb jinú kterúžkoli příčínů překazí, práwo
swé ztrati, a práwem starým z téhož wěčně jeho pohoniti nemóž. A o škody, budeli
práwem ot něho nařčen, strach mě, když úřad k swědomí má, by póhonu neztratil
a přísahy požití nemohl.
38. O práwiech stanÿch.
Prdwa stand rozličné se stáwají: nčkdy proto, že u primy nestane, ani se
nemocen položí, ani jinak ohradí, jakož jest práwo. Proto strana druhá památné
A. C. II. 63
