Facsimile Lines

793

Page

[1]	Wiklad na práwo zemské české. 497
[2]	84. O jiných přísahách.
[3]	Pak jiné jsů přísahy w tech póhoniech, jeZto ze Skod jdü, a ty jsů rozličné,
[4]	protože také po žalobách jdů, ježto jsů rozličné, jakož sem napřed psal. Tak jestli
[5]	žaloba z účinka, tehda má pówod sám, nebo jeho poručník napřed se zmatkem
[6]	piisieci, a potom pohnaný takéž se zmatkem. Ale pohnany má za sebů dwa očist-
[7]	niky mieti, i hned kdyż jemu bóh pomóże projtti, aby je hotowy okázal a postawil
[8]	bez napominénie; i mó takto piisieci sim pówod, nebo jeho poručník, kohoż w konci
[9]	žaloby jmenuje: »Na tom přísahám, že mi jest Jan z Krp učinil škodu swů moci
[10]	bezpráwně na mej dědině w Luži, tu kdež mi měl dáti hotowé penieze, tak jakož
[11]	mi slíbil, i nedal; a proto sem škodu wzal na hotowjch penéziech, na striebernych
[12]	klenotiech a na koniech za sto hfiwen stfiebra, tiem mi jest wsim winen; tak mi
[13]	bóh pomáhaj i wàickni swéti!«
[14]	Piisaha swedków pówodowych: »Na tom přísahám, že Jan z Krp učinil škodu
[15]	swú mocí bezpráwnč Alšowi z Luže na jeho dědině w Luži, tu kdež jemu měl
[16]	dati (oc. jako swrchu), tiem jest jemu wším winen, tak mi bóh pomáhaj oc.
[17]	35. Přísaha pohnaného.
[18]	Pak pohnany, proti komuž ta přísaha stala se, Len se má otpiisieci takto
[19]	ika: »Na tom přísahám, jímž mě Pawel z Luže winl, bych jemu škodu učinil swú
[20]	mocí bezpráwnč na jeho dědině w Luži, tu kdež sem jemu měl dáti penieze jme-
[21]	nowité i nedal, by on škodu wzal na hotowých peněziech (oc. jako napřed), tiem
[22]	sem jemu wším newinen, tak mi böh pomähaj oc.« À tu hned za sebü méj dwa
[23]	otistniky, a sam ot kiiże wstana, je bez napomenutie okaż, tka: »Ted swé ocisly
[24]	mam, hotow jsem prawu dosti uéiniti.«
[25]	36. Přísaha očisty bez zmatku.
[26]	»Na tom přísahám, že ta přísaha, jížto Jan z Krp prisahal proti Pawlowi
[27]	z Luże, jest prawa a 6ista; tak mi bóh pomáhaj i wsichni swéti!«
[28]	37. Piisaha se zmatkem.
[29]	Pak jest třeba každému, ktož přísahá, neb také přísahu přijímá, těch řečí,
[30]	kteréž písař rotu wydáwaje mluwi, pamótliwu byti. Neb ten, ktoż přísahu přijímá,
[31]	dopustili se, že w čem řečí, cknutiem, neb jinú kterúžkoli příčínů překazí, práwo
[32]	swé ztrati, a práwem starým z téhož wěčně jeho pohoniti nemóž. A o škody, budeli
[33]	práwem ot něho nařčen, strach mě, když úřad k swědomí má, by póhonu neztratil
[34]	a přísahy požití nemohl.
[35]	38. O práwiech stanÿch.
[36]	Prdwa stand rozličné se stáwají: nčkdy proto, že u primy nestane, ani se
[37]	nemocen položí, ani jinak ohradí, jakož jest práwo. Proto strana druhá památné
[38]	A. C. II. 63

Text view • Facsimile