Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
142 C. I. Staré zdpisy rodu Sternberského, 1398.
(Petrowi a Hawránkowi kuchařóm 3 hiiwny (sic)) ma sie oswědčiti markrabí Pro-
kopowi pánu mému a haupmanóm Morawské země, i podlé toho wšem pánóm
i mèstôm, že dřieweřečení strýci moji nechtějí k tomu přistůpiti, a mají: toho hle-
dati, ktož by jim tyto swrchu psané wěci wyplnil; a ktož jim wyplní podlé tohoto
listu a podlé jich wóle, tehdy mají jemu hradu postůpiti, a proti strýcóm mým
nemá Beran purkrabie ani towatisi nicím winni býti, neb jest to mé piikazanie.
(Kuchticowi a pastyiowi hiiwnu). A tomuto listu na potwrzenie a na wetsi jistost
ja diiewe řečený Smil s dobrým rozmyslem a s dobrů pamětí swů pečet k tomuto
listu přiwěšuji, a také připrošuji počestných mužów Mikuláše Mraza, haupmana
z Mirowa, Olomuckého biskupa bratra; podlé toho Witka řečeného Sipik, purk-
rabie z Zábřeha, Pešíka z Krumpacha; jimžto jest swědomo o tomto o wšem o
mém rozkázaní, neb jsem jich k tomu byl piiwolal, jakoż to oni sami wyznaji;
a prosil jsem jich, aby swé pečeti podlé mne přiwěsili, tomuto wšemu, což: w tomto
listu napsáno jest, na potwrzenie a na swédomie a na jistost. Dán na Hohštaině,
léta od božieho narozenie tisíc tři sta dewadesátého osmého, tu středu po swa-
tých jedenácte tisíc déwic. (Pečeti čtyři wisuté, neporušené).
5.
Anny ze Šternberka, rozené kněžny Opawské i Ratiborské, poslednj wile.
Na Sternberce (Morawském), 1 Aug. 1398.
Já Anna, někdy pani urozeného pana Petra ze Sternberka, wyznäwäm tiemto
listem wšem, ktož jej uzřie, uslyšie neb čísti budú: tak jakož mi oswiecená knie-
žata, bratry i pány má milostiwá, markrabě Jošt, markrabě a pán Morawy, a
markrabě Prokop, jeho bratr, swé powolenie a listy s swymi wisutymi pečetmi
na swědomie dali, že mohu swé wěno, jakož jmám na Šternberském zbuoží we
dsky zemské wloženo, komuž chci poručiti, odkázati i dáti: protož já Anna dřéwe-
řečená, uznamenawsi a shledawdi wieru a bratrsků příiezeň urozeného pana Lacka
z Krawaï, jinde z Helfenstaina, to jisté wěno mé, jakož jmám na tom zbuoží
Šternberském we dsky zemské wloženo, dřéweřečenému panu Lackowi toho wěna
mého dřéweřečeného uwěřuji, porůčeji, dáwám i dala jsem mocí tohoto listu po
mej smrti, se wšiem panstwiem, práwem i příslušenstwiem, jakož to wčno dřéwe-
řečené we dskäch jmám, aby s tiem dále diéwerečený pan Lacek učinil mú
wuoli, podlé mého rozkázanie. A na stwrzenie tej wčci swú pečet s mým do-
brym wédomím kázala jsem priwésiti k tomuto listu; a na wétsi swédomie pripro-
sila jsem oswiecenych knieZat, markrabé Prokopa diéweteceného, a kněze Přemka,
knéze Opawského, bratruow mych milostiwych, a urozenych pánuow, pana Petra
