Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
A. V. Dopisy Táborské od r. 1441. 367
pres to, wšakť Slezáci k naší koruně České příslušejí, a jsúť jakožto poddaní k
koruně naší, ale ne cizí, a že i je hubié bezpráwně. A poniewadź wy, miówa-
jice holdy w Raküské zemi, bránili ste jich, a waši to nebyli dědiční: i owšem
my pak abychom našich poddaných k koruně naši dědičně neobraňowali proti těm,
ktozby je swéwolné hubili aneb hubiti chtěli, a pak zwláště, poněwadž nás k po-
moci žádají, jakožto k koruně příslušejícím; i proto sme je přijali k sobě, a mie-
niéc s nimi s boží pomocí to wše zlé stawiti; neb to wšickni máme z práwa uči-
niti. A zdá se nám, Ze netoliko my, ale i wy, i wšecka země Česká tobychom
měli učiniti, poněwadžť k koruně naší příslušejí, a jsů poddaní naši a k naší zemi
příslušející, a jich nedopůštěti swéwolně komu hubiti, a pak zwláště, poněwadž
se podáwaji ke wsemu rownému, a chtiéce wšecko učiniti, jakž my kážem, očež
bychom jim rozkazali, jakožto ti k koruně příslušející. Dále píšete o Slezácich,
že mordují napořád staré i mladé, ženám i pannám násilé činiéce, podawujíc oc.
Wšakť toho nenié, a wy mélibyste se za takowé psanié i rozsiélänié kfiwdy té
stydéti oc. Jesté k tomu dale pisete, a prawiéce, Zeby pálili. Wezteż, Zet su
nepalili wiéc, kromé panu Adrspochowi 3 wsi spálili, a ten již s nimi o to má
i konec; a k tomu spáleno městečko holdownie, jakož jsů w něm leželi, a to
spieše jsů spálili někto jiní, náwodem něčím jinym, neżli oni. Pak wiéce píšete,
že Kolda, jakož porozumiewáte, že se k rownému podáwal i podawa oc. a w tom
dotýčete příměřié, kterak s nim mluweno jest oc. I wěztež, žeť jest to příměřié
nedošlo, a to jest samým Koldů sešlo, ale ne námi; a bylibychom welmi radi, a
já sem mu zwláště sám radil jemu, aby w mieru byl a w tom stání podlé jiných
dobrých lidi s námi oc. A pak o jeho podáwaní wčzte, žeť sme byli wždy ho-
towi, i jsme ještě, rowné od něho piijićti a na tom tu pfestati, jestliżęby nas
mohlo co rowného od něho potkati, neb sme od toho, jsúce w jednotě, nikdy
nebyli, aniž ještě sme, nebť námi bohdá nic dobrého sníti nemá oc. A ještě pí-
sete, Ze se našich lamfriduow chcete odwaziti oc. I rozumićmet tomu, Żebyste
chtěli swéwolně w zemi bůřiti, nemajíc práwa wedle jiných, poněwadž tomu do-
brému, oč my stojíme, chtělibyšte překážeti, a k tomu sobě na pomoc wzieti,
kohožkolibyšte odkudžkolibyšte mohli požiti oc. Myt bohdà wérnym lidem k zá-
konu božiému příchylným, i těm jenž w lamfridu našim jsü s nàmi piíchylni, tém
miénime i chcem radni i pomocni byti do téch statkuow i hrdel, a proti jim (sic)
pronic nebyti oc. jakoZ wy buohd4 na nis kiiwé potykate; nebt jest nám chwála a
dobré země této i upokojenie milejie než wám, A wézte, Ze jest nam toho líto,
že tak směle píšete, prawiéc to, ježtoť wěřím milému bohu nikdy nebylo jest,
aniż jest w srdci mém, bých k útisku měl býti wěrných Čechuow, ale radéji wé-
řím milému bohu, každému wěrnému raden i pomocen chci býti tak brzy jakožto
wy, a buohdá w malé chwili spiése, jenZ se prawite byti wérnéjsiémi nad jiné oc.
А. C. I. 41
