| [1] |
A. V. Dopisy Táborské od r. 1441. 367
|
|---|
| [2] |
pres to, wšakť Slezáci k naší koruně České příslušejí, a jsúť jakožto poddaní k
|
|---|
| [3] |
koruně naší, ale ne cizí, a že i je hubié bezpráwně. A poniewadź wy, miówa-
|
|---|
| [4] |
jice holdy w Raküské zemi, bránili ste jich, a waši to nebyli dědiční: i owšem
|
|---|
| [5] |
my pak abychom našich poddaných k koruně naši dědičně neobraňowali proti těm,
|
|---|
| [6] |
ktozby je swéwolné hubili aneb hubiti chtěli, a pak zwláště, poněwadž nás k po-
|
|---|
| [7] |
moci žádají, jakožto k koruně příslušejícím; i proto sme je přijali k sobě, a mie-
|
|---|
| [8] |
niéc s nimi s boží pomocí to wše zlé stawiti; neb to wšickni máme z práwa uči-
|
|---|
| [9] |
niti. A zdá se nám, Ze netoliko my, ale i wy, i wšecka země Česká tobychom
|
|---|
| [10] |
měli učiniti, poněwadžť k koruně naší příslušejí, a jsů poddaní naši a k naší zemi
|
|---|
| [11] |
příslušející, a jich nedopůštěti swéwolně komu hubiti, a pak zwláště, poněwadž
|
|---|
| [12] |
se podáwaji ke wsemu rownému, a chtiéce wšecko učiniti, jakž my kážem, očež
|
|---|
| [13] |
bychom jim rozkazali, jakožto ti k koruně příslušející. Dále píšete o Slezácich,
|
|---|
| [14] |
že mordují napořád staré i mladé, ženám i pannám násilé činiéce, podawujíc oc.
|
|---|
| [15] |
Wšakť toho nenié, a wy mélibyste se za takowé psanié i rozsiélänié kfiwdy té
|
|---|
| [16] |
stydéti oc. Jesté k tomu dale pisete, a prawiéce, Zeby pálili. Wezteż, Zet su
|
|---|
| [17] |
nepalili wiéc, kromé panu Adrspochowi 3 wsi spálili, a ten již s nimi o to má
|
|---|
| [18] |
i konec; a k tomu spáleno městečko holdownie, jakož jsů w něm leželi, a to
|
|---|
| [19] |
spieše jsů spálili někto jiní, náwodem něčím jinym, neżli oni. Pak wiéce píšete,
|
|---|
| [20] |
že Kolda, jakož porozumiewáte, že se k rownému podáwal i podawa oc. a w tom
|
|---|
| [21] |
dotýčete příměřié, kterak s nim mluweno jest oc. I wěztež, žeť jest to příměřié
|
|---|
| [22] |
nedošlo, a to jest samým Koldů sešlo, ale ne námi; a bylibychom welmi radi, a
|
|---|
| [23] |
já sem mu zwláště sám radil jemu, aby w mieru byl a w tom stání podlé jiných
|
|---|
| [24] |
dobrých lidi s námi oc. A pak o jeho podáwaní wčzte, žeť sme byli wždy ho-
|
|---|
| [25] |
towi, i jsme ještě, rowné od něho piijićti a na tom tu pfestati, jestliżęby nas
|
|---|
| [26] |
mohlo co rowného od něho potkati, neb sme od toho, jsúce w jednotě, nikdy
|
|---|
| [27] |
nebyli, aniž ještě sme, nebť námi bohdá nic dobrého sníti nemá oc. A ještě pí-
|
|---|
| [28] |
sete, Ze se našich lamfriduow chcete odwaziti oc. I rozumićmet tomu, Żebyste
|
|---|
| [29] |
chtěli swéwolně w zemi bůřiti, nemajíc práwa wedle jiných, poněwadž tomu do-
|
|---|
| [30] |
brému, oč my stojíme, chtělibyšte překážeti, a k tomu sobě na pomoc wzieti,
|
|---|
| [31] |
kohožkolibyšte odkudžkolibyšte mohli požiti oc. Myt bohdà wérnym lidem k zá-
|
|---|
| [32] |
konu božiému příchylným, i těm jenž w lamfridu našim jsü s nàmi piíchylni, tém
|
|---|
| [33] |
miénime i chcem radni i pomocni byti do téch statkuow i hrdel, a proti jim (sic)
|
|---|
| [34] |
pronic nebyti oc. jakoZ wy buohd4 na nis kiiwé potykate; nebt jest nám chwála a
|
|---|
| [35] |
dobré země této i upokojenie milejie než wám, A wézte, Ze jest nam toho líto,
|
|---|
| [36] |
že tak směle píšete, prawiéc to, ježtoť wěřím milému bohu nikdy nebylo jest,
|
|---|
| [37] |
aniż jest w srdci mém, bých k útisku měl býti wěrných Čechuow, ale radéji wé-
|
|---|
| [38] |
řím milému bohu, každému wěrnému raden i pomocen chci býti tak brzy jakožto
|
|---|
| [39] |
wy, a buohdá w malé chwili spiése, jenZ se prawite byti wérnéjsiémi nad jiné oc.
|
|---|
| [40] |
А. C. I. 41
|
|---|
