354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

215

plném, zůstávali, po zdejších pak službách, zde v času milosti kona- ných, k němu do slávy věčné dostati se mohli. Amen.“ (8).

Petrozelina vykládá způsobem svědomitým, přes- ným, jazykem dosti správným a čistým. Ale výklady jeho čtenáře nerozhřejí, jsou celkem suché a jednotvávné. Nejsou také původní, což spisovatel sám v předmluvě věnované šlechtičně Osovské doznává, mluvě o své práci sebrané a sepsané „podle vý- kladů neb spisů lidí evangelitskau pravdau osvícených; (nic zajisté tu se nepraví, jakož i praviti a psáti nemůže, cožby prv od jiných praveno a psáno nebylo.)“ Výklady jeho jsou krátké, jednoduché, neodchylujíce se odobsahu (duchovního smyslu) epištol. Spisovatel sám to praví v předmluvě k čtenáři těmito slovy: ,.... poněvadž vedlé svédectvi Irenaea (Iren. lib. 4. cap. 63.) podlé Písma výklad jest nejlepší a nejjistší; a jakž vysoce učený muž Ludovicus Lavalerus v své předmluvě na proroka Eze- chiele dí: ‚Krätkost a sprostnost věrného učitele ctnosti sau,“ protož užil sem krátkosti a sprostnosti, jak v methodu tak i v slovích, ne- chtéje daleko od textu odstupovati, nýbrž, co nejvíc sem mohl, slovy Ducha svatého snažil sem se mluviti: proto že když se svatých věcí dotýče, svatými řečmi vypovídány býti mají, a kázání krátké .... dlauho se pomní a užitek působí. Dlauhé pak, v němž více slov než věcí, nepříjemné, tesklivé, nepamětlivé, a s větrem pomíjející bývá, i nechtivost k budaucimu slyšení spůsobuje. A ačkoliv krátce sem psal, však vždy svědectví svatých písem klásti sem nepominul, ne zauplna ovšem, než toliko navržením, v které kapitole a verši má se to, cožby k vysvětlení toho, což se píše, slaužilo, hledati.“ Tím spisovatel označuje způsob svých výkladů, které mají ráz většinou jen nábožensko-poučovací bez valného přimíšení polemik nebo narážek na dobu současnou. Stručnost jejich s pou- hými odkazy k písmu sv. jest sice chvalitebná, ale přece tím sloh pozbývá živosti, čtenář jest brzy unaven. Lépe by bylo již, kdyby jednotlivá místa z písma sv. byla citována; pouhé odkazování k příslušným místům písma sv. působilo čtenáři ztrátu času úmorným vyhledáváním. Nevyvrací toho nikterak ani tato omluva spisovatelova: „Což jsem učinil ne pro samau skrovnost té práce, jako víc proto, abych zauplna položením písem čtenářův práce mé této neodvedl od čítání svatých Písem, nýbrž abych jim příčinu dal k častému do nich nahlídání a písem poznaných hledání, veden jsa k tomu saudem muže osvíceného, a svaté paměti hodného D. Martina Luthera ...."